Jak si stojí naše republika ve srovnání s jinými evropskými státy právě v oblasti digitalizace veřejné správy?

 

Co se týká západní Evropy, tak bych rád zmínil např. Španělsko a nasazení open source v Barceloně nebo třeba Rakousko a Vídeň. Nedávno jsme byli jako Open-source Aliance na konferenci v Londýně, kde jsme viděli například řešení pro elektronické volby v UK nebo správu zdravotnické dokumentace anglického NHS. Celkově bych řekl, že jsou na západ od nás s reálným nasazením open source dál. Bohužel je tomu tak i na východě, protože mám zkušenost ze Slovenska, kde jsem situaci probíral přímo se slovenským CTO. Tam už také dávno pracují s open source jako s technologií, která pomáhá zefektivnit agendy ve státní správě. Dokonce si dali cíl používat open source ve formě KPI do ICT strategie.

 

Proč nejsme dál?

 

Myslím si, že to je zkostnatělostí naší veřejné správy. Řešení, která dnes ve státní správě jsou, byla vyvinuta v 90. letech a fakticky tím, že byla proprietární, tak se jen uzavřela a dál se nerozvíjela. Open source ve státní správě bylo de facto zakázané slovo do doby, než pan premiér Babiš napsal knihu „O čem sním, když náhodou spím“, kde píše, že bychom se měli inspirovat třeba Estonskem. Estonsko je mimochodem velkým propagátorem nasazení open source technologií ve státní správě. A druzí byli Piráti, kteří do strategie Digitální Česko propašovali dva body, a to využívání open source ve veřejné správě a otevřený vztah s proprietárním dodavatelem. Což znamená, že pokud nepůjde o open source, bude uzavřena dohoda, že zdrojové kódy budou uloženy u třetího subjektu. Ten bude garantovat, že v případě selhání dodavatele se zadavatel dostane ke zdrojovým kódům a nebude s tím dodavatelem svázán. 

 

 

Kdo nebo co to u nás tedy brzdí? Proč to vázne?

 

Můj názor je, že IT až tak moc nikoho netrápí. Spíš IT zneužívají jen k marketingové proklamaci. Ale musím přiznat, že vůle tady je. Vláda i opozice říkají, pojďme tímto směrem. Dneska je celá síla napnuta směrem ke schválení zákona o právu občana na digitální službu, což má být stavební kámen toho jak digitalizovat, propojovat agendy mezi sebou. Zákon prošel do druhého čtení, takže se snad brzy ukáže, zda to vláda myslí vážně, nebo ne. 

 

Kdo by tedy měl výrazně popostrčit digitalizaci Česka?

 

Jednoznačně pan premiér, který to má ve své gesci. Díky tomu, že pod něj přímo spadá vládní zmocněnec pro IT Vladimír Dzurilla a samozřejmě vláda jako taková. Ta by měla lpět na tom, aby koncepty, které byly vytýčeny v rámci strategie Digitální Česko, byly naplněny. 

 

Pokud byste měl uvést tři výhody a tři nevýhody open source, které by to byly?

 

Výhodou je jednoznačně otevřenost, dále volnost a v neposlední řadě efektivnost. Pokud jde o otevřenost, znamená to, že pokud neuspěji u původního dodavatele, mám svobodu v tom, že můžu v daném projektu pokračovat s kýmkoliv jiným, protože vlastním zdrojové kódy. Zbavuji se tzv. vendor lock-in čili závislosti na jednom dodavateli proprietárního řešení, který si může diktovat cenu. Mám svobodu a mohu oslovit trh a minimálně získat vícero nabídek než tu jednu od proprietárního dodavatele. Třetí pozitivum je modernost této cesty a to, že spoustu věcí je dnes již hotových, které lze pouze propojit do nějakého funkčního celku, a to relativně rychle. Takže lze ekonomicky efektivně získat hotové řešení. Nevýhoda je jednoznačně v tom, že je na trhu málo odborníků na tyto technologie, kteří by uměli s těmito produkty pracovat, obsluhovat je či programovat atd. Z vlastní zkušenosti vím, že je velmi složité najít tým kvalifikovaných lidí. Je potřeba je zaškolovat, složitě učit. Obávám se, že pokud by došlo k výraznému nasazení open source SW právě ve veřejné správě, tak se dostaneme k tomu, že bude problém sehnat kapacity, které by byly schopny ty projekty uspokojit. 

 

Přinese open source SW řešení úspory nákladů na IT?

 

To je těžké paušalizovat, protože to je o spoustě atributech. Ta úspora by primárně měla být v tom, že se nestane to, že se nebude moci tržně soutěžit určitá služba. Ale už dnes existuje řada příkladů, které dokazují, že je open source levnější než proprietární řešení. Zejména z důvodu znovupoužití kódu. Dejme tomu nějaká obce, která si nechá vyrobit na míru licencovaný informační systém. Po dobu jeho užívání je pak závislá na tvůrci tohoto systému, pokud potřebuje doplnit funkce, bezpečnostní záplaty apod. V případě otevřeného kódu si obec de facto zdarma stáhne základ a o různé nadstavby se pak stará komunita nebo firmy, které se na tuto oblast specializují. Tím, že je řešení otevřené, může kdykoliv kdokoliv přijít a systém dále upravovat. Obce pak platí třeba jen za tyto služby. Na tomto principu aktuálně fungují iniciativy, jako je třeba Česko.digital, které zastřešuje Jakub Nešetřil a jeho tým.