Českou republikou otřásají demonstrace proti premiéru Andreji Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Jak na vás angažovanost a protesty organizované spolkem „Milion chvilek pro demokracii“ působí?

Není angažovanost jako angažovanost, a tak se podívejme do minulosti. Byli angažovaní chartisté a disidenti? Samozřejmě byli, a dokonce byl založen KAN, Klub angažovaných nestraníků, za který jsem si dovolil dokonce nedávno kandidovat. Ale proti nim stáli ti druzí občané, opět uvědoměle či prospěchářsky angažovaní ve jménu tzv. lepší budoucnosti: soudruzi hrdě organizovaní v KSČ, Lidových milicích, členové uličních výborů, pomocná stráž VB, svazáci a další, kteří se po „plyšáku“ v listopadu 1989 beztrestně v nových kabátech někam rozplynuli. A tak jsme na Václaváku zvonili klíči a s nadějí se dívali na další oživlé občanské aktivisty, kteří se opět zaštiťovali rozvojem občanské společnosti. Mnozí zklamali, další zůstali v propadlišti dějin. V roce 1999 se na Václaváku scházeli lidé s výzvou „Děkujeme, odejděte“, určenou Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Neuposlechli a oba se posléze stali prezidenty republiky. Pak se výzvy začaly množit – Dřevíčská výzva, Kroměřížská výzva, Neděkujeme, není za co, výzva vědců a tak dále – a s postupujícím časem jsme s vděkem přijali i recesistický „milion chvilek humoru“, zlidšťujících přesmyčku „milionu chvilek nenávisti“.

To jste vzal skoro od Adama, ale mně jde především o spolek „Milion chvilek pro demokracii“. Co z těch jím organizovaných demonstrací může vzejít?

Přestože z Babiše radost nemám, protože nesnáším zbohatlíky, kteří získali majetek na hraně zákona, tak těm demonstracím moc nefandím, i když tam jsou znamenití lidé, kamarádi a bezvadné koncerty. Nehodlám totiž dávat podporu zlu potyček a šarvátek, protože lidé touží žít v harmonii a míru a svět potřebuje být v tomto směru přesměrován, určitě však ne násilnickou cestou. Spontánními projevy nespokojených občanů v ulicích přece začínal věhlasný „Majdan“, kde nakonec tekla i krev a nic podstatného se nevyřešilo. Francouzské žluté vesty jakbysmet. Říká se, aby takovéto násilnické protesty uspěly, musejí dosáhnout hraniční účasti alespoň čtyř procent populace, což by v Česku znamenalo téměř 400 tisíc lidí. To je o něco více, než je obyvatel Brna, a to si opravdu nepřejme. Už jsme zažili čtyřicetileté komunistické vnucování pokroku formou stotisícových májových průvodů a hesel „kdo nejde s námi, jde proti nám“, a tak si raději ponechme heslo „žít a nechat žít“. Demonstranti zřejmě vědí, co nechtějí – jsou to Babiš, Benešová a další, s čímž lze případně i souhlasit, i když si musíme připustit, že už v životě něco dokázali. Ale pak se ptejme, co demonstranti, kteří v mnoha případech ještě nic nedokázali a jejichž vůdce nemá sílu ani dostudovat, vlastně chtějí? Co bude potom, až „ty zloduchy“ odstraníme? Přijdou jiní, a budou jistě lepší, nebo dokonce i horší? Budeme znovu demonstrovat! Zrušíme proto volby a omezíme volební právo, aby nám nějací neuvědomělí bezdomovci nekazili tu naši jedině správnou na dlážděních vydupanou budoucnost? Nepovede takovéto uvažování, rodící nenávist k těm, kdo smýšlejí jinak, až k nám z minulosti známé totalitě?

Měl by podle vás předseda vlády pod tlakem úterní údajně více než stotisícové demonstrace na pražském Václavském náměstí a s výhledem na to, že se proti němu na neděli 23. června na Letné chystá nejmohutnější protest od roku 1989, podat demisi? Můžeme ze zveřejňovaných zpráv usoudit, zda má pravdu návrh zprávy Evropské komise o střetu zájmů Andreje Babiše, nebo to je pochybný dokument, který má znaky útoku, jak tvrdí premiér?

Začíná se jednat o revizi uzavřených smluv a už uskutečněných projektů s následkem možné vratky dotace, kde o revizi může rozhodovat zase jen EU, která dotace udělila. To ale začíná popírat základní teze práva a smluvních vztahů, protože pokud dostanete dotaci, je to zároveň i smluvní vztah. Pokud chce Evropská unie retroaktivně a zpětně revidovat smlouvy, a to ještě podle politického klíče, a případně sankcionovat projekty už uzavřené nebo realizované, tak to bude znamenat katastrofu pro evropské právo. Určitě bude dobré, jestli se posvítí i na naše předchozí dotace a vlády, které ti dnes nejvíce postižení často zmiňují ve smyslu tehdejších miliardových tunelů. Faktem ale je, že EU a jejím orgánům rozumí jen málokdo, a především u nás se s Evropskou unií větší část občanstva nijak neidentifikuje a celkem jim na osudu EU ani moc nezáleží. Všichni si ale uvědomují, že dotace jsou zlo, protože přinášejí možnost korupce. Dotace vlastně vznikají tak, že se někomu seberou peníze a pak se dají druhému, který chytřeji naplánoval, jak je se ziskem utratit. Proč by měl jeden z mnoha dotačních šíbrů odstupovat, zejména když má kolem sebe dost advokátů, kteří mu jistě zaručili právnost dotací, a tudíž i nevinu z možného podvodu? Navíc je bohatý a politikou se nemusí obtěžovat, což je i důvod závisti a žalob.