Pane profesore, vy jste nedávno v souvislosti s vývojem v Číně naznačil, že automatizace či robotizace může být určitou vyváženou hodnotou, pokud budou ale dodržena jistá pravidla i postupy. Domníváte se, že jsou si toho mocní světa – tedy v našem případě hlavně mocní zástupci euroatlantické civilizace – vědomi? Nebo bude docházet k tomu, že časem budou automatizovaná výroba i roboti lidem brát práci a ti je budou třeba i ničit – jako tomu bylo v době vědeckotechnické revoluce v minulosti? A ve světě tak i v důsledku toho bude hrozit chudoba (pokud lidi nahradí roboti, čím se budou živit – zač budou získávat peníze – obživu?).

Karel Čapek psal o roli robotů už ve své hře R.U.R., Baťa pokutoval (i vyhodil) zaměstnance, který se jen dřel a nechtěl, nebo neuměl využívat strojů; celá historie lidstva je o tom, jak ulehčit lidem práci, jak je zbavit dřiny, jak jim otevřít nové visty důstojného životního naplnění. A my, v 21. století mluvíme o „sabotáži“, házení dřeváků-sabotů do soukolí strojů, které přinášejí nejen práci, ale i lepší a levnější zboží a méně dřiny. Nemyslící „lidské stroje“ byly vždy samy proti sobě, vždy chtěly zůstat „otroky“ své práce. Tak je tomu i dnes, v tom českém symbolismu „vratných lahví“.

Je nám tedy bližší fyzická námaha?

O co je snazší dřít se postaru, než se naučit jiným a novým věcem ponovu? Mocní a politické vrstvy tohoto světa, tak jako vždy v historii, jsou na straně udržování „otroků“. Získávání nových znalostí a dovedností, rozvíjení inovací a podnikatelských talentů, rozvoj člověka tak, aby mohl fungovat a vzkvétat v rapidně se rozvíjející nové společnosti, to vše je na hony vzdálené tzv. reformám školství a vzdělávání. Namísto pochopení, co se děje a proč, přizpůsobení se novým potřebám a využití nových příležitostí, se politici zuby nehty snaží vracet lidstvo zpět do tradičních zákrytů myšlení i chování, a tak podporovat rozvírání nůžek bohatství a chudoby až k neúnosným úhlům. Jediné štěstí je, že jim docházejí naše peníze a další vysávání a zadlužování vlastních občanů již naráží na tvrdé limity růstu.

Jenomže co se stane, pokud lidskou práci a vůbec lidský faktor nahradí roboti? Budeme zbyteční?

Když nahradí nadměrnou dřinu roboti a nastoupí svoji vlastní evoluční cestu k vyšší, levnější a kvalitnější výkonnosti, hospodářský, společenský a kulturní život člověka se výrazně promění. Stranická politická scéna pomalu odumře, nahrazena aktivní místní samosprávou (která v jisté formě přežila ve Švýcarsku). Díky politikům však progres nebude postupovat rovnoměrně a politické, teroristické i válečné konflikty budou pokračovat jako vždy, dokud lidé nepochopí základní dimenze rozvoje „své doby“. Peníze (které nebudou potřebné) na obživu nahradí základní podílový příjem podle růstu prosperity lokalit a regionů. Nadcházející švýcarské referendum o základním příjmu napoví mnohé o rychlosti transformace. Jedno je jisté: žádný návrat zpět neexistuje a existovat nemůže; evoluce zná jen jeden směr: dopředu  – ať již k lepšímu či horšímu.