V Evropské unii skončilo vyjednávání o záchranném balíčku na obnovu ekonomiky v členských zemích. Částka 750 miliard eur bude mířit hlavně do koronavirem nejzasaženějších zemí, částečně jako dotace, částečně jako půjčky. Za peníze přitom státy samy ručí. Jak hodnotíte postup Evropské unie v rámci obnovy ekonomiky?

Mluvit o takzvaném záchranném balíčku jen jako o půjčce je silně zavádějící. Jedná se o čistě politický konstrukt, způsob, jak více státy svázat k sobě. Zde ručí státy Evropské unie rukou nerozdílnou, znamená to mimo jiné, že jednotlivé státy dostávají omezenější prostor pro vedení vlastní hospodářské politiky, protože vždy budou nucené podřizovat národní cíle s ohledem na finanční zátěž, se kterou se budou muset ve splátkách vypořádávat desítky let dopředu.

Navíc, správa dluhu nebude výhradně naší věcí, ale konglomerátu zemí v Evropské unii, kde vládne tandem Francie s Německem. Bude mocenským zájmem, který se dá použít vůči těm neposlušným. Vzpouzíš se? Nemáš na zaplacení? Ne? Tak holt budeme o tvém národním rozpočtu rozhodovat společně. Prodej nebo pronajmi státní majetek, příjmy z dividend státních podniků, vzdej se některých daní ve prospěch společné pokladny Evropské unie. Málo, tak zavedeme nové daně, čistě evropské!

A máme evropský superstát na obzoru...

Jaký postup by, podle vás, byl vhodnější?

Každý z těch států by se měl s případnými krizemi vypořádávat na svojí národní bázi. Řešit si svojí krizi sám. Najít si vlastní způsob financování podle svých potřeb. Samotný stát musí nejlépe vědět, kde ho tlačí bota. Jdeme snad k sousedovi na večeři, když nám nevyšel rozpočet?

Premiér Andrej Babiš je s možností Česka získat až 1,2 bilionu korun spokojený. Kritici ho však kritizují, že občany a jejich zadlužení vyměnil za své dotace Agrofertu, tedy aby byl v Bruselu klid. Jeho vyjednávací pozice je podle nich snížena. Mají pravdu?

Nedělejme si iluze, že kdyby za současného stavu vyjednával místo premiéra Andreje Babiše někdo jiný, že by dosáhl jiného výsledku. Těžko se revoltuje s hlasovací silou tří procent, pokud se nesejde většina stejně smýšlejících. Souhlasili lídři Polska, Maďarska, nakonec i Holandska a Rakouska se Švédskem, kteří byli značně kritičtí k některým ujednáním. K určitým změnám sice došlo, ale v zásadě to, k čemu měl onen takzvaný balíček posloužit, se prosadit Německu a Francii podařilo – totiž hodit ohlávku na vzpurné státy. A když bude potřeba, přiškrtíme...

Nejde o pomoc, jde o politiku. A politika, jak známo, s pojmy jako pomoc, spojenectví nebo solidarita, v reálném světě politiky nepracuje. Tam jde jedině o zájmy. Je možné, že si pan Babiš neuřízl větev, na které sedí, ale manévrovací prostor byl příliš malý. Někdo očekával víc, protože jeho původní rétorika ohledně návrhu na zadlužení směrem k občanům státům byla až opojně odvážná, ale jako vždy šlo jen o slova směrem k voličům. Tím je pan Babiš známý. A že splnil, co se od něj v Evropské unie očekávalo, svědčí nadšené hlasy podpory ze strany eurohujerských stran demobloku.