Zkusme si na začátek vysvětlit, proč je 11. září 2001 ve Spojených státech i ve světě ještě po dvaceti letech takovým politickým, společenským a kulturním fenoménem. Co toto datum dnes znamená pro Američany?

Byl to první velký útok na Spojené státy. Ty do té doby válku vyvážely, ale od občanské války žádnou vlastní válku nikdy neměly. „Hoši“ vždycky odjížděli bojovat jinam. A najednou se něco stalo na jejich území. Něco hmatatelného, něco, co dosud viděli ve filmech. Zůstalo svíravé trauma z ohrožení vlastního domova. Zůstal pocit bezmocnosti.

Fenoménem jedenácté září navždy zůstane. Zejména mementem. Tajné služby měly indicie, že se k něčemu schyluje, ale nikdo nedbal. Jedenácté září byl okamžik, kdy „pevnost Amerika“ padla, kdy se ukázalo, že je zranitelná a že válka, ta horká, s mrtvými lidmi a troskami, není něco za mořem, ale je to u nich, a na jejich vlastních dvorech. Myslím, že dodnes jedenácté září způsobuje Spojeným státům posttraumatický syndrom. Den, kdy všichni, kteří měli naslouchat i zvuku spadaného listí, selhali.

Tyto události přišly nečekaně uprostřed velmi optimistického období celosvětové dominance USA, někdy dokonce nazývané jako Pax Americana. Jak ovlivnily globální politiku USA, a tím i vývoj ve světě?

Ukázalo se, že Spojené státy, které si přály „nové americké století“ nejsou tak nedotknutelné, že je lze dostat na kolena s minimálním vybavením. Že jsou ohrozitelné ne srovnatelně technologicky vyspělým státem, ale desítkou jednotlivců. Že bát se musejí každého. Bylo to vlastně poprvé, kdy selhalo úplně všechno, úplně všechny systémy varování. A kdy velmoci, na které USA pohlížely jako na státy, nad nimž si uchovávají dominanci, během jediné chvíle pochopily, že žádný hegemon neexistuje. Že Spojené státy jsou slabé. Že klíčem k porážce nesrovnatelně silnějšího je asymetrická strategie.