Proč moonisté nebyli v Česku ještě uznáni za právoplatnou církev?

Stoupenci reverenda Moona mají u nás poměrně bohatou tradici. Na konci šedesátých a počátkem sedmdesátých let byli dokonce těžce pronásledováni komunistickým režimem. Dalo by se tedy říci, že na registraci mají i mravní právo. Nicméně do roku 2002 byl zákon o registraci náboženských společností hodně přísný a vyžadoval deset tisíc lidí, kteří se hlásí k té které náboženské společnosti. Církev sjednocení se to tehdy pokusila obejít tím, jak je to běžné na Slovensku, že získala deset tisíc lidí, kteří vyjádřili formální souhlas s existencí této náboženské společnosti. Nicméně ministerstvo kultury posílalo dopisy na vybrané adresy, zda se ti lidé skutečně k Církvi sjednocení hlásí, a samozřejmě, že objevili desítky lidí, kteří vůbec nevěděli, o co se jedná. Ministerstvo to vyhodnotilo jako neseriózní jednání a celou registraci odmítlo. Po roce 2002 by byla registrace snadná. Je k ní potřeba pouze tři sta podpisů. Nemám zcela přehled, kolik je u nás stoupenců reverenda Moona, podle mě několik málo desítek, ale asi by pro ně nebyl problém registraci získat. Společenství už však deset let nevystupuje jako církev, ale ve formě jiných, vesměs mírových organizací založených reverendem Moonem. Dnes nejaktivnější organizací je Univerzální federace míru.

Mnohá nová náboženská hnutí u nás fungovala už za první republiky. Není to tak, že většina z nich byla za minulého režimu perzekvována?

Nová náboženská hnutí stále vznikají, vyvíjejí se a zanikají. Třeba víra Bahá´í byla už na našem území roku 1907, tedy hluboko za Rakouska – Uherska. Důvodů, proč zde byla ta hnutí šikanována, je celá řada. Některá byla zakázána nacistickým režimem a po roce 1945 se už nevzpamatovala. Některá ano, ale dostala těžkou ránu v roce 1951, kdy se likvidovaly spolky. Tyto alternativní náboženské společnosti většinou neměly ambice působit jako církve, ale fungovaly jako spolky. Po roce 1951 je všechny komunisté zlikvidovali. Některá ta společenství se objevila v průběhu komunistické vlády. Třeba moonisté na začátku sedmdesátých let, hnutí Haré Krišna na konci osmdesátých let. Dokonce tady byl na návštěvě Lama Ole Nydahl, zakladatel naší nejúspěšnější buddhistické skupiny, což je buddhismus Diamantové cesty. Teď bude výročí, protože od roku 1973 sem pravidelně zajíždí Svámí Mahéšvaránanda z Jógy v denním životě, což je naše největší hinduistická skupina. Takže ano. Už za monarchie, za první republiky i za komunistů se zde některé náboženské skupiny zakořenily. Celá řada nových hnutí ale vznikla už po roce 1989, takže přišla do demokratických poměrů. Třeba Sahadža Jóga, což je poměrně nová věc. O Satanistech také před rokem 1989 nebylo moc slyšet.

Více rozhovorů ZDE

Do jaké míry byli věřící z modernějších náboženských skupin za minulého režimu šikanováni?

To je velice individuální. Asi nejvíce méně známých společenství dostalo velkou ránu v roce 1951 a komunisté zlikvidovali téměř vše. Ty, co zlikvidovat nemohli, si ochočili tím, že vnutili církvím státní správu spojenou s platy duchovním. Tak společenství ovládali. Ani ta společenství, co přežila tento šílený útok a komunistický režim je vzal na milost, to neměla jednoduché. Nejvíc asi trpěli katolíci, pak adventisté, co v padesátých letech přišli o registraci a byli zakázáni, ale také Svědci Jehovovi.  Jedná se o padesátá léta. Svědci, přestože neměli oficiální statut církve, následovali osud velkých církví. V první polovině komunistické vlády podobně jako všechny ostatní církve dost trpěli a pak se někteří s StB dohodli. Všechny náboženské společnosti totiž mají jak své hrdiny, tak i své černé ovce v podobě konfidentů. Komunisté totiž potom už dobře věděli, co kteří věřící dělají, ale proti některým nezasahovali, protože mezi nimi byl často konkurenční boj a to jim vyhovovalo. Nicméně třeba u moonistů jsou známy případy, kdy jejich členové byli vězněni. Hodně těžce se vedlo letničním křesťanům, z nichž také někteří byli ve vězení. Také nebyli registrováni a dnes jsou vedeni jako apoštolská církev.

Myslíte si, že někteří z těchto komunisty perzekvovaných věřících by zasloužili dostat odstupné v rámci zákona o protikomunistickém odboji?

Upřímně, ten zákon moc neznám. Nejsem si tedy jist, zda příslušníci církví na odškodnění dosáhnou. Řekl bych, že pokud řeholníci, kněží, kazatelé a faráři budou podle tohoto zákona odškodněni, tak minimálně moonisté by měli být odškodněni také. O nikom jiném nevím. Samozřejmě, že z těch alternativců leckdo také trpěl. Zmínil jsem třeba Mahéšvaránandu. Lidé kolem něj se také skrývali a báli, ale nic víc, než že někoho vyhodili z práce, se jim nestalo. Ani Krišnovcům. Ti byli samozřejmě větším trnem v oku komunistům a několikrát byli přes noc na vyšetřovně. Trpěli, ale vězněni asi nebyli. Mormoni jsou zde také od monarchie, komunisté je šikanovali, ale nevím, že by někdo z nich byl ve vězení.

SLEDUJEME Miliardy pro církve

Zjednodušení přístupu k registraci náboženských skupin se událo na nátlak církevních lobbistů?

Neznám nějaké lobbistické tlaky, ale národní zákony z roku 1993 byly dány nenormální situací, která trvá dodnes, protože nejsou provedeny restituce církevního majetku. Tehdy zákonodárci počítali s tím, že restituce budou rychle provedeny a zákon bude trvat krátkou dobu. Protože stát zdědil způsob komunistické nadvlády nad církvemi, což znamená, že se zavázal přispívat částí na platy duchovních, tak zákonodárce nechtěl, aby zvýšený počet nových církví také takto zatěžoval státní rozpočet. Neboť by jim muselo být přispíváno stejně jako starým církvím. Proto ten zákon stanovil tak drastické podmínky a modernějším církvím to zkomplikovalo život. Nová náboženská společnost si podle toho českého musela ke své registraci sehnat deset tisíc oveček. Slovenský jich stanovil dokonce dvacet tisíc. Zvláště na Slovensku je to šílené, protože tam potřebují sehnat čtyřikrát víc lidí než u nás. To byl neudržitelný stav, co byl oprávněn jen pod perspektivou, že to bude rychle zrušeno vyřešením církevních restitucí. A když to vypadalo jako politicky neprůchodné, tak byl nový zákon přijat v roce 2002, kdy registrace je relativně velice snadná při zhruba třech stovkách podpisů, ale nedává zvláštní práva. Ta jsou poskytována náboženským společnostem po splnění dost náročných podmínek. Prakticky je to velmi podobné. Zase se vyžaduje jedno promile, což je prakticky deset tisíc, aby registrované církve postoupily do lepší společnosti, což znamená přístup k státním financím. Tudíž snadná registrace nic materiálního neposkytuje.

Nebyla přesto jedním z důvodů snah o dokončení běhu zvaného církevní restituce možnost, že některé nové náboženské skupiny se zaregistrovaly hned po roce 1990 a tudíž by již na finance státu dosáhly?

Myslím, že ne. To se u nás fakt nikoho netýká. Práh deseti tisíc je dost vysoký a nevidím žádnou registrovanou náboženskou skupinu, která by ten práh mohla v dohledné době překročit. Možná právě Jóga v denním životě, těch může být několik málo tisíc. V rozletu jsou i buddhisté, ale těch bude tak dva a půl tisíce. Kdyby se dali dohromady muslimové, tak by pět až šest tisíc podpisů sebrali. Deset tisíc je vysoká hranice. Státu opravdu nic nehrozí.

V některých médiích ale psali, že lhůtu zaregistrování deseti let některé nové církve zanedlouho překročí a pak jim bude stát platit. Tak jak to je?

Je to nesmysl. V roce 2002 byla zaregistrována církev Křesťanská společenství. Dnes mají asi dva a půl tisíce lidí. Byla zaregistrována Obec křesťanů, má tři sta lidí. Haré Krišna má 350 přívrženců. Česká hinduistická náboženská společnost má tři sta lidí, ale sehnala by asi několik tisíc podpisů. Do deseti tisíců mají všichni opravdu strašlivě daleko. V roce 2004 byli zaregistrováni muslimové. U nás je jich sice hodně, ale je nemožné je sehnat do jednoho zástupu, aby něco podepsali. Myslím si, že to psal někdo, kdo o problematice nic moc neví, ale uvědomil si, že uplynulo deset let od roku 2002 a na oko to tak vypadá, ale prakticky jde o nesmysl.

Takže ani jedna z novějších náboženských skupin nemá na církevní restituce nárok?

Nemá. Vůbec. Jedinou náboženskou společností, kde by mohl být teoretický otazník, jsou Svědkové Jehovovi. Ti jsou registrováni již od roku 1993, takže tam rok 2012 vůbec nehraje roli. Nicméně oni se sto dvacet let pyšní tím, že nepobírají žádné příspěvky od státu. Stát je pro ně šelma, která je ohrožuje. Asi dost překvapivou zprávou i pro mnohé Svědky Jehovovi bude, že o tyto příspěvky před dvěma lety požádali ve Švédsku. Tudíž úplně vyloučené to není, ale je to nepravděpodobné. Navíc proces, než by jim stát toto právo přiřknul, je na dlouhá léta. Tento argument je skutečně lichý.

Jak to nová náboženská hnutí mají obecně zařízeno s majetkem?

Nová náboženská hnutí vznikala vždy a všude a jedna z podmínek pro jejich přežití je stabilizace a získání prostředků na existenci. Etablované náboženské společnosti to už mají ošetřeno třeba i díky majetku, který jim byl darován nebo, který naspořili za staletí. Nová hnutí mají naopak potřebu finance získávat, aby se mohly etablovat. Třeba moonisté v roce 1998 koupili dům na Žižkově, zrekonstruovali ho, mají tam modlitebnu, byty a tak. Peníze jim přinášejí stoupenci, kteří v případě nových hnutí bývají specifičtí, protože konverzím do nových hnutí se také někdy říká radikální odchody. To znamená, že přeruší všechny styky s příbuznými a zvolí radikálně nový způsob života. Je to v nadsázce něco podobného, jako kdybyste za sebou spálili všechny mosty a dali se k cizinecké legii. Nový okruh přátel, smysl života a tak dále. Zatímco do té doby lidi spořili na to, aby si mohli na důchod koupit chalupu, tak v novém prostředí zjistí, že chalupa je jim lhostejná a přirozeně dají peníze na chod církve. Není to vždy, pravda, až tak krásné. V některých případech je možné mluvit o manipulaci, lidé jsou k tomu pobídnuti a tak.

Do jaké míry novým ovečkám náboženští vůdci vymění duchovno za realitu všedního dne, přičemž se právě podobné odevzdávání majetku děje?

Mají na tom podíl, ale hlavně si to vymění sami jednotlivci v sobě. Sami to chtějí. Nejsou to malé děti a oběti. Jde o rozumné lidi. Když přijdou za deset let a vyčítají, jak mohli být tak hloupí, a nějaké skupině odevzdali dům, tak to je něco jiného. To se může stát komukoliv v jakékoliv jiné situaci. Je přirozené, že právě do těchto radikálních hnutí nosí lidé větší částky, než do starých etablovaných náboženských společností.

Rámeček: Zdeněk Vojtíšek

Narodil se roku 1963 v Praze. V roce 1986 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Jako laický kazatel Církve bratrské působil v Chomutově. V roce 1993 pomáhal založit Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Po pěti letech založil i společnost Dingir a stejnojmenný čtvrtletník, jehož se stal šéfredaktorem. Jako religionista se totiž vždy zabýval studiem kultů, sekt a nových náboženských hnutí. Dnes je vedoucím katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě a docentem na katedře religionistiky Evangelické teologické fakulty. Obé na Univerzitě Karlově. Napsal nespočet publikací.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.