Kdybyste posuzoval české prezidenty, tedy Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana, jak by to dopadlo?

Člověk mého věku, který prožil větší část své dospělosti v komunistickém režimu a shodou okolností byl formován disentem, může zastávat téměř zásadně jediné stanovisko. Havel byl jednoznačně v této konstelaci prezidentem nejlepším. Podle mého soudu to byl velikán, kdežto ti další trpaslíci. Dopouštěl se chyb jako každý člověk a podléhal též lidské slabosti, když se oddával poněkud nekritické adoraci ze strany okolí. Přesto to byl člověk nepochybně dobrých lidských vlastností. Měl zásadní vliv na formování našeho státu, dodal mu v zahraničí patřičné důstojnosti a ocenění. To není případ Klause a už vůbec ne Zemana.

Klaus se vždy vymezoval proti srovnávání s Havlem, ač by to nikdy nepřiznal. Je to narcis nejhoršího zrna v tom smyslu, že nedokázal nikdy kriticky přiznat svá selhání. Dodnes je naprosto přesvědčen o své pravdě. A to i v případě, že čas prokázal opak. Je to však člověk racionální, inteligentní i vzdělaný. To vím z vlastní zkušenosti, protože jsem s ním několikrát jednal. Má dojem, že se za každou cenu musí vyjadřovat ke všemu. I k tomu, čemu evidentně nerozumí, například k romskému holokaustu. Na rozdíl od Zemana však nepoškodil renomé České republiky v zahraničí. Byl to politik slušného evropského rozměru. Jeho hodnocení z různých stran bude vždy rozdílné.

Zeman je především člověk špatných lidských vlastností. U něj hraje hlavní roli pomstychtivost, které podléhá v celém svém jednání a nedokáže této vlastnosti odolat. Když může, škodí, aniž poměřuje ústavním slibem jakéhosi státnického přístupu. To je věc, kterou mám potvrzenou i názory některých současných veličin, s nimiž se znám důvěrněji z dřívějška a které mají možnost sledovat Zemana zblízka. Je-li člověk špatný, zabraňuje mu to efektivně využívat i svých dobrých vlastností.

V první polovině devadesátých let jste s Milošem Zemanem spolupracoval. V roce 2015 jste jej označil za největší bezpečnostní riziko a člověka, který má „úplně sežranej mozek“. Jak ho vidíte dnes?

Na mém hodnocení z roku 2015 se nic nemění. Bezpečnostním rizikem českého státu je stále, a to až na hranici velezrady. Kdo mu to dokáže z vládnoucí politické garnitury při rozpolcenosti sociální demokracie říci? Jedině Jiří Dienstbier, když už musí. Boj o udržení pozic je limitem pro všechny politiky. Hlídají se navzájem a čekají na chybu toho druhého. Proto ani nekonají, aby se Zemana zbavili, ačkoliv by si to dnes nejméně dvě třetiny rozumných politiků nepochybně přály. Proto žádné rozhodnutí v tomto směru ani ze senátu, ani ze sněmovny nepadne. Ale to už není o Zemanovi, to je o politické garnituře České republiky.

Mozkové kapacity Zemana jsou spíše průměrné až podprůměrné, ztratil schopnost vlastní sebereflexe. Jeho sloní paměť, jak se traduje, je obdivuhodná, to je fakt. Není mu však k ničemu, protože se často mýlí a dost plete věci. Taky je třeba slyšet, co mluví a jakou to má váhu. Často jsou to neuvěřitelné žvásty, co mu vypadne z úst. Jistě je namístě otázka, kterou mi budou anonymové hned šoupat do bot: „Jak si ty, malý človíček, dovoluješ hodnotit tyto velikány?“ Dovoluji. Můj pohled je už nepochybně pohledem starého muže, který sleduje veškeré dění stále z poměrně dosti velké blízkosti a poměřuje ho s tím, jak by se asi mohl a měl chovat sám, kdyby v podobné situaci byl. Byl jsem generačně roven Havlovi, jsem starší než Klaus a je mi o deset let víc než Zemanovi. Poslední dva se nikdy nechovali statečně, protože nemuseli. Tu známou hru poslušnosti komunistům hráli oba do doby, kdy už vše bylo jasné.

Já se liším tím, že jsem tu hru nehrál dost dlouho a jasně jsem se vedle mnoha jiných profiloval v době, kdy nebylo jasné vůbec nic. To mi dává právo dívat se na tyto „velikány“ zvláště dnes kritickým pohledem, ať si o tom myslí kdo chce, co chce. O těchto lidech se vyjadřuji poměrně dosti podrobně, protože jejich názor je ve veřejnosti dosti silně vnímán. Takže mají vliv i na běžný život. U Zemana je to evidentní. Poškozuje vládní program integrace Romů a vyjadřuje se naprosto neadekvátně k životní situaci Romů. Přičemž to je věc, které vůbec nerozumí. Slušelo by se, kdyby o tom alespoň mlčel.

Myslíte si, že signatáři Kroměřížské výzvy budou schopni vybrat prezidentského kandidáta, který ho porazí?

Ta výzva není nic jiného než distanc od Zemana. Neříká nic jiného než to, jakého prezidenta si přejeme a jakým Zeman není. Je jen odrazem formujících se názorů určité skupiny lidí, kteří se zabývají myšlenkou postavit mu soupeře. Záměrně nepoužívám slova důstojného, protože o to nejde. Důstojný soupeř může být postaven jen tomu, kdo je sám důstojný, což už Zeman dávno není. Ale soupeře, který dokáže přijmout i rámec boje, který se mu bude snažit určit Zeman, a dokáže stejně tvrdě, nikoliv ovšem podpásově, reagovat a vzdorovat. O to jde. Takových lidí je tu dost, nejvíce bych řekl, že v akademickém prostředí. To není žádná pražská kavárna či snad brněnská, to jsou lidé nejrůznějších profesí a postavení. Advokáti, novináři, lidé z nevládní sféry, spisovatelé, divadelníci, herci. Vzájemně se známe a je nás dost. Patří mezi ně i ti, kterým Zeman otevřel oči a už ho znovu volit nebudou.

Samozřejmě ho nebudou volit ti, kteří volili Karla Schwarzenberga. Těch bylo více než dva miliony. Naopak! Zeman to bude mít těžké. Vybraný kandidát, který vyhraje vedle Zemana první kolo, bude podpořen všemi ostatními. Stačí jen reklama a peníze. Bohužel do této věci vstupuje politika a také to, která strana v parlamentních volbách vyhraje. Málokdo si uvědomuje, jak je tandem Babiš – Zeman nebezpečný. Zeman v případě vítězství ANO jmenuje premiérem Babiše a ten ze Zemana učiní prezidentského kandidáta své strany. Co na to rozumní lidé v ANO řeknou, je otázka. Páchá-li nyní sociální demokracie sebevraždu na otevřené scéně, myslím Sobotkovu podporu Chovance ve hře nepovedené reformy policie, pak je těžké vůbec někomu věřit. Je třeba vytvářet veřejné mínění a spoléhat na to, že se český volič včas vzpamatuje a bude rozumný. Už několikrát to prokázal. Někdy taky ne, jak se ukázalo při zvolení Zemana.

Prezidentu Zemanovi se i vyčítá, že v lidech posiluje xenofobní, rasistické a nábožensky nesnášenlivé nálady...

Můj Bože, podle mě tohle snad nemůže myslet vážně ani Zeman. Je to jen jakési „vyvržení“ jeho zlobného nitra proti všem a všemu směrem do veřejnosti, tedy spíše provokace. Dál to nemá cenu rozebírat. Vezměme si třeba slovenského prezidenta Andreje Kisku nebo německého Joachima Gaucka. Jací politici a státníci to ve srovnání se Zemanem jsou. Slováci a Němci alespoň v tom mají štěstí. Doufám, že si to uvědomují, a měli bychom jim to my, Češi, připomínat. To jsem si asi dost dovolil.