Co říkáte tomu, že se objevují návrhy na opakování referenda ve Velké Británii? Jako reakce vznikla humorná petice požadující opakování fotbalového zápasu mezi Anglií a Islandem...

Jako každé zásadní rozhodnutí i toto britské vyvolá v táboře těch neúspěšných mimořádně silnou touhu po zvratu. Proto jsou nastavena u referend většinou pravidla, že hlasovat o stejné otázce se může nejdříve po několika letech. Až hlavy vychladnou a přijdou jiné myšlenky. Je to moudré opatření. Jinak bychom se dostali do nikdy nekončící spirály. Ale ten nápad o možném opakování zápasu mezi Anglií a Islandem je krásná odpověď na nesmyslný požadavek k opakování referenda. Jasně a prostě na jednoduchém příkladu ukazuje nesmyslnost a absurditu tohoto požadavku. Je to klasická ukázka pravého zdravého „selského“ rozumu, na jehož logice se tento absurdní požadavek jednoduchým a všem srozumitelným způsobem osvětlí. Je vidět, že pravý britský humor ještě nezahynul.

Víme, že Nizozemci a Francouzi odmítli Evropskou ústavu. Potom přišla Lisabonská smlouva, která obsahovala to samé co Evropská ústava, jenom v jiné formě. Umožněno hlasovat v referendu bylo jenom Irům (Francouzům a Nizozemcům již raději ne). Irové Lisabonskou smlouvu odmítli. Museli pak hlasovat znovu. O čem to vypovídá? Demokracie, jenom když občané hlasují tak, jak si politici přejí?

Vypovídá to nikoli o demokracii, ale o úporné snaze autorů přivést myšlenku a konstrukci EU na svět. Bez ohledu na kohokoliv a cokoliv. V tomto případě jsou lidé s mozkem a normálním uvažováním jen na přítěž. Oni kladou otázky a tvůrci EU nemají odpovědi. Proto jsou odsunuti z možnosti o věci rozhodnout. To jasně vyplývá z toho, co se děje. V obrovské euforii se založila EU. Všichni se budou mít dobře, ale… Nikdo v tom okamžiku nepostřehl, že řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. A vidíme to sami po pár letech.

Řecko se již drahně let kývá nad propastí, a aby byla EU udržena v celku, sypou se do Řecka peníze, které kdyby se vyhodily nad Řeckem z letadla, tak by byl výsledek stejný. Peníze zmizí a problém je jen odsunut o pár měsíců. Proto se britským občanům nedivím, že z EU chtějí vystoupit. Horší je ale problém lidské evropské identity. Lidé se kromě europoslanců a pracovníků institucí EU s EU zatím neztotožnili. Tím logicky vždy v případě jakéhokoliv problému lidé nehledají pomoc u EU (kromě profesionálních kverulantů), ale u svých národních států. Proto je tlak z vedení EU na maximální snížení vlivu národních států na své občany. Proto se hrnou z EU ty mimořádně „důležité“ směrnice upravující kdejakou hloupost. To proto, aby si lidé pomalu zvykli na to, že je neřídí národní stát, ale všeobjímající EU.

Zatím je EU úspěšná jen v tomto oboru. Vydává množství právních norem, které jsou nepotřebné a nesmyslné. Jdou proti národním zvyklostem a proti mnohdy staletími vytvářeným zvykům. To musí skončit tragicky. Navíc unijní schopnosti končí při prvním větším problému. Viz otázka, zda národní státy mají právo chránit své hranice a své území. Podle EU jen při určité situaci a dočasně. My starší máme s termínem „dočasnost“ smutné zkušenosti. Taky jsme tady „dočasně“ více než dvacet let „hostili“ přátele, kteří nám přišli vysvětlit, co děláme špatně, a poradit, jak to máme dělat správně.

Tomáš Halík řekl, že považuje přímou demokracii za zrůdnou věc, neboť zastává názor, že k západní kultuře patří parlamentní demokracie. Na poznámku moderátorky pořadu Daniely Drtinové, zda to není pohrdání elit běžnými lidmi, Halík odvětil, že nikoliv. Že je to hlas rozumu proti velkému nebezpečí. Nebezpečí podle jeho názoru spočívá v tom, že lidé naprosto nekvalifikovaní rozhodují o věcech, kterým vůbec nerozumějí. Oproti tomu v parlamentní zastupitelské demokracii jsou pověřeni lidé, kteří mají možnost ty věci studovat, debatovat a pak udělat kvalifikované rozhodnutí. Co si o tom myslíte?

S tímto názorem nemohu souhlasit. Kdo nese v případě špatného rozhodnutí elit faktický důsledek? Nikdo jiný než lidé, konkrétní občané! Zastupitelská demokracie je samozřejmě v Evropě zaužívaný způsob vlády. Bohužel možnost „zarazit“ bezbřehý mandát zastupitelů je nutná. Lidé se dají jednoduše zmanipulovat, a to skoro k čemukoliv. Stačí mít k dispozici média, část moci výkonné a dostatek peněz. Pak, jak se říká, udělám z klauna krále a naopak. Sám jsem v politice přes deset let a podobných akcí jsem zažil dost, a to i na vlastní osobě. Vzpomeňme si jen tak na okraj na „Kubiceho zprávu“. Jak ta dokázala změnit politickou mapu a nakonec i výsledky voleb. Zbyla po ní jen velká bublina. Ale s dalekosáhlými důsledky pro prosté občany. Ti to vše pak nakonec odnesli nejvíce.

Dále zde máme otázku předvolebních slibů formálně zpracovaných ve volebních programech jednotlivých politických subjektů. A výsledek? Po volbách je vše jinak. Opět to byla jen vějička na tolik „potřebné hlasy“, jež nám pak umožní skoro neomezeně vládnout. Proto nepodceňuji lidi a naopak nepřeceňuji politickou elitu. Položme si otázku, co je to politická elita? Jak vznikal? A kdo ji tvoří? Nespadla nám z nebe. Je to „společenský“ produkt. Nikdo i kdyby byl sebelepší myslitel sám nikam neprorazí. Vždy ho zválcuje společnost, její zvyky, zákony, moc výkonná a soudní. Kolik dnes uznávaných myslitelů bylo ve své době popraveno? Kdo si to pamatuje! Já v tomto okamžiku vzpomínám na slova Karla Kryla o úloze osobnosti. Krylova slova by si měl zejména pan Halík zopakovat a mít na paměti!

Není nyní kritika přímé demokracie účelová? Ti, kteří podporovali přímou volbu prezidenta, když nevyhrál jejich kandidát, nyní přímou volbu zpochybňují. Když referendum o vstupu ČR do EU dopadlo podle přání zastánců EU, nikdo proti referendu neprotestoval. Když se nyní lidé v referendech vyslovují proti EU, tak různí politici, kteří referenda hájili, nyní říkají, že referenda nepřipustí...

Samozřejmě že je. Vzpomeňte si na slova slavného Machiavelliho z jeho spisku Vladař. Ten jasně říká, že je třeba velmi opatrně volit prostředky, kterými se politika provádí. Vybírat jen ty, které povedou k vytyčenému cíli a tou je vláda nad společnosti. Já sám jsem byl proti přímé volbě prezidenta. Stal jsem se najednou tím, který nechce dobro. A ta masáž kolem. Slíbili jsme to lidem, tak to nekaž. Dokonce i novinář místních novin, který si nenechal ujít jakoukoliv možnost si do mě kopnout, vážil dalekou cestu do mé kanceláře s otázkou, proč nesouhlasím s přímou volbou prezidenta? A zdali vím, že mě lidé volili a ti si přejí přímou volbu. Marně jsem vysvětloval, že náš systém není prezidentský a prezident má minimum pravomocí. Že pokud nebudou změněny pravomoci prezidenta je přímá volba jen vyhození peněz a postavení prezidenta se nezmění. Bude stále slabé! Nakonec jsem taky podlehl a dal svůj hlas pro přímou volbu prezidenta. Běh času mě dal za pravdu. A taky Machiavellimu.

Vy jste ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz uvedl: „V každé demokratické společnosti mají lidé přirozené a nezadatelné právo se k zásadním politickým otázkám vyjádřit přímo a nejlépe v celostátním referendu. Já s tím souhlasím. Bohužel EU se v průběhu času změnila. Místo spolupráce začala vytvářet problémy. Třeba úporná snaha odebrat občanům jejich legálně vlastněné zbraně. A to i proti vůli lidí a vlády naší země. Proto souhlasím s možností celostátního referenda o této otázce. Já sám bych volil odchod z EU. Protože naděje, které jsem do členství vkládal se nenaplnily.“ Neobáváte se, že by se nám EU po našem vystoupení chtěla mstít?

Já se toho neobávám. Jsem si jist, že by se mstila. Jsme malý a celosvětově nepříliš důležitý stát. Tak proč by si na nás elity EU neduply! To, co si nedovolí vůči Anglii, to by proti nám s gustem a radostí uplatnily. Jediné, co nás může trochu uchránit, je skutečnost, že velké banky a podniky zhusta patří do koncernů majících matku v zemi EU. Jedině obava o ztrátu těchto investic by nás mohla trochu ochránit. Vždyť už i teď, ač jsme členové EU, se s námi jedná jako s druhořadou zemí, na jejíž názor není nikdo zvědavý. A zase Machiaveli. Jeho moudrosti o vládě a volbě prostředků. Krásný obraz zavedení většinového hlasování v zásadních otázkách bez možnosti veta. A je po rebelech. Vždyť jsme si ta pravidla přeci většinově odsouhlasili, tak se podřiďte! I to je odvrácená strana demokracie.

Co říkáte hlasům, že kritici Evropské unie jsou agenty Putina a Ruska a že bychom po vystoupení byli pohlceni Ruskem?

Je to klasické zastrašování podle hesla „nejsi s námi, jsi proti nám“ a logicky patříš k našemu největšímu strašákovi, a to k Putinovi. Jak jsem již mnohokrát uvedl, dochází zde k jakési šablonovitosti. A to se pořád opakuje dokola. Již v nedávné historii jeden propagační specialista uvedl svou zkušenost, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Velikost a sebevědomí každé mezinárodní společnosti je odvozena od toho, jak je schopna reagovat na oprávněnou kritiku. Jen silné osobnosti dokáží říci, že se zmýlily a své jednání či názory zkorigují. Naopak slaboši tvrdě stojí na své pravdě a zoufale ostouzejí jakoukoliv kritiku. To, že by nás pohltilo Rusko, je utopie. Vždyť celé naše hospodářství je v rukou osob úzce svázaných se Západem. Ti si přece svůj majetek nenechají vzít. Tudy cesta pro Putina nevede.

Podporujete vystoupení České republiky z EU. Co by mělo podle vás být potom? Vstoupit do EFTA a mít podobný status jako Norsko, Lichtenštejnsko či Švýcarsko – tedy suverenitu a současně obchod se státy EU? A do budoucna třeba spolupracovat úžeji na bázi Visegrádu? Nebo založit novou alternativní integraci na bázi EFTA, kam by postupně vstupovaly další státy, které by vystupovaly z EU? EFTA původně měla za členské státy ty, které oponovaly centralizačnímu tlaku Francie a Německa...

Jak jsem již několikrát uvedl, EU mne zklamala. Přibylo více administrativy, ubylo smysluplné práce. Když už i lékaři na psychiatrické klinice vám řeknou, že pro nesmyslnou administrativu mají minimum času na péči o své pacienty, tak je to ten opravdový bod zlomu, kdy už musíme jednat. Musíme se společně snažit o návrat ke kořenům a o to, proč jsme se vůbec do EU snažili vstoupit, ne kvůli administrativě, té máme sami dost, ale přece pro těch několik základních věcí, jako je volný pohyb kapitálu, osob a tak dále. Podle mého názoru je nejvyšší čas na změnu.

Jako svůj veliký vzor mám Švýcarsko. Je to demokratická země. Ač malá, má ve světě významné slovo. A to zejména proto, že staví na švýcarských hodnotách a nemíní z nich slevit. A to vůči nikomu. Jen takovýto suverénní postoj demokratického lidu a státu dává Švýcarům punc jedinečnosti. A oni na tom stavějí. Proč my si nemůžeme z nich vzít příklad? Proč naše armáda není postavena na švýcarském modelu? Na to je jednoduchá odpověď. Ještě jsme nedorostli velikosti švýcarského ducha a nedospěli k uznávání a hlavně schopnosti jednat podle těchto hodnot.

My jsme se vždy snažili k někomu přidružit, ač jsme věděli, že jsme v tomto spolku podřadnou zemí. Viz spolky proti Hitlerovu a německému rozpínání. V rozhodné chvíli jsme zůstali sami a bez pomoci. Navíc nás ti, co teď mají plnou hubu demokracie, sprostě prodali za záchranu vlastních majetků a životů. Žádný spolek, kde na nás hledí jen jako na otravné potížisty, pro nás není tím pravým ořechovým. Naší chybou je že se nepoučíme. Vždy po každém průšvihu okamžitě a vědomě se řítíme do dalšího. Navíc se sami utvrzujeme v přesvědčení, že teď už to konečně musí vyjít! A historie se znovu zopakuje.