Evropská komise (EK) nyní navrhuje přenést odpovědnost za azylové řízení z jednotlivých členských států na centrální vedení EU včetně přerozdělování uprchlíků. To by měly na starosti pobočky – kanceláře EU – v každém členském státě. Někteří čeští europoslanci i prezidentská kancelář v tom vidí „zakuklené“ kvóty a snahy udělat také ze střední Evropy uprchlický „lágr“. Nelíbí se ani další, smírnější návrh EK na stanovování počtu migrantů pro jednotlivé země jen v dobách krize. Co na tyto nové návrhy Evropské komise říkáte?

Kroky Evropské komise, podle mého názoru, nejsou ničím jiným než zoufalými pokusy o řešení následků a malérů vedoucích k migraci místo řešení příčin. Záměrně říkám migrace a ne uprchlictví, poněvadž hranice nejsou přesné a je příčinná souvislost mezi oběma pojmy. Pokud se světovému společenství nepodaří ve světě hasit ohniska násilí, pomáhat chudým zemím proti bídě, zadlužování, hladu, nedostatku vody, nemocem, nevzdělanosti a zotročování,  můžeme očekávat ještě více problémů. O záležitostech ohledně migrace, které se jich týkají, by si ale měly jednotlivé státy Evropské unie rozhodovat výsostně samy.

Novináři z portálu Investigativci.cz se podíleli na rozklíčování dat z Panama Papers spolu s dalšími stovkami publicistů z celého světa, aby odhalili praní špinavých peněz, nelegální transakce politiků, kteří si ulívali peníze do zahraničí, a daňové úniky přes offshorové firmy. Jejich zprávy pak přejala většina českých médií. Zveřejnila se také řada jmen z českého byznysu jako Kellner, Křetínský, kteří také využívají daňových rájů. Domníváte se, že odhalení některých dalších dokumentů by mohlo vyvolat bouři v českém podnikatelském prostředí nebo ve vrchních patrech české politiky, když má v dokumentech figurovat okolo 300 Čechů?

V zemi, kde se zločin odhaluje, soudí a trestá, můžeme žít celkem v klidu. Jistě budeme rádi, když se tito mafiáni odhalí a vyčistí se od nich nejen podnikatelské, ale i politické prostředí. Je nutné ale jít i po ostatních zločinech – korupci, manipulaci se státními zakázkami, předražování zakázek a podobně. Tato kriminalita spolu souvisí a je potřeba jí trestat, padni, komu padni.

Případ iráckých uprchlíků, kteří se vydali do Německa, a to nejen z ČR, ale i z Polska a Slovenska, vyvolal velkou pozornost médií. Podle posledních informací požádali v Německu o azyl. Čím si vysvětlujete, že se iráckým emigrantům v Česku nelíbí – stát jim zaplatil letecký transfer, pobyt, výuku českého jazyka, a přece nejsou spokojení. Čím to může být? Využili jen naše humanitární pracovníky, anebo je styl života u nás až tak odlišný. Někteří lidé také tvrdí, že životní úroveň v Iráku bohatém na ropu je daleko vyšší než u nás…

Je to groteskní příběh, i když mi při tom do smíchu moc není. Je to stejný případ, jako když chcete pomáhat seniorovi na protější chodník, a on tam přitom nechce. Bůhví, co jim naslibovali, když je sem tahali. Je to opravdu dost zvláštní, poněvadž ohrožený člověk by měl být rád, že se dostane se svou rodinou do bezpečí. Na celé té záležitosti je zarážející, že kritériem pro pomoc byla skutečnost, aby šlo jen o křesťany. Ona totiž křesťanská, a nejen křesťanská pomoc, by měla být adresována všem potřebným. A to bez ohledu na víru či nevíru. Člověk by měl pomáhat nejen všem lidem v nouzi, ale vlastně všem tvorům. Selektivní pomoc je podivná.

Lidovci a hnutí ANO chtějí prosadit zákonem daňovou úlevu na děti pro živnostníky. Překvapivě s ní ale nesouhlasí sociální demokraté, a to s tím, že by v rozpočtu chyběla víc než miliarda. A jak si tento odpor ČSSD, která návrhy ohledně zlepšení sociální politiky spíše podporuje, vlastně vysvětlujete?

Já osobně budu vždy podporovat kroky, které povedou k narození dětí do rodiny, jež se bude starat o jejich zdraví, štěstí, vzdělání a výchovu k dobrým mravům, a to nejen u živnostníků.

Zatímco české hospodářství roste, mnozí ekonomové kritizují fakt, že běžní lidé u nás vyšší životní úroveň zrovna nepociťují. Tedy že reálné mzdy nerostou tak, jak by měly. Expertka Ilona Švihlíková například uvádí, že z 28 zemí Evropy jsme v úrovni mezd obsadili až 22. místo. Výdělky spíše zůstaly, i podle odborových předáků, na úrovni z doby finanční krize. Stejně tak pokračuje trend častějšího uzavírání pracovních úvazků na jiný než hlavní pracovní poměr, bují i schwarz systém, což vede řadu lidí do příjmové nejistoty nebo rovnou pracující chudoby. Pracují už čeští politici na tom, aby se našla určitá cesta ke zlepšení?

V tom máte pravdu a já mohu uvést i další závažné skutečnosti, které nás trápí v našem konzumním způsobu života. Spoustu rodin vidíte spíše v obchodních domech než v přírodě či na kulturních akcích. Kupujeme, co nechceme, a to ještě někdy na dluh. Stále musíme bojovat proti korupci, předraženým zakázkám, tunelování, manipulování zakázek. Jezdíme po silnicích, které z nás vytřesou duši. Soudní procesy jako záruka právního státu trvají hodně dlouho, a tím kromě jiného postrádají výchovný a preventivní efekt, takže zlo získává proti spravedlnosti větší náskok. A také horší než chudoba je špatné hospodaření.

Jak proti tomu bojovat? Nebát se a nekrást. Chodit k volbám, aby politická reprezentace více představovala vůli národa, nespoléhat se na jednoduchá řešení složitých problémů. Mohl bych toho vyjmenovat ještě mnoho. Je to obsaženo i v programech politických stran a ty by měly dbát na splnění těchto svých stanovených úkolů.

Co říkáte nyní na výsledek návštěvy čínského prezidenta a roli Miloše Zemana v ní? Někteří čeští politici označili program a oslavy k příjezdu čínského prezidenta za nechutný cirkus. Byly pompéznější než při návštěvě americké hlavy státu. A není to vůbec celé tak trochu nonsens, když v Číně se zatím o demokratickém systému vládnutí nedá moc hovořit? Na druhou stranu někteří političtí komentátoři tvrdí, že oslavy v podobném stylu se konaly i v Německu a USA…

Česká republika je a měla by se i nadále chovat jako suverénní stát a člen OSN, a to s ohledem na své závazky jak v rámci Evropské unie, tak v rámci NATO. Má též i své bilaterální závazky a silnou i vyváženou zahraniční politiku, kterou řeší vláda. Tečka!

Jak hodnotíte návrh zákona o „střetu zájmů“, který nyní podpořil i ústavněprávní výbor, aby členové vlády nesměli být osobami ovládajícími firmy a aby členové vlády nesměli ani vlastnit některé z médií? Souhlasíte s ním, anebo se přikláníte k názoru, že by mohl být diskriminační? 

Nejsem právníkem ani členem ústavněprávního výboru. Otázka je jednoduchá, ale odpověď složitá. Podle jednoduché logiky každý politik může být za určitých okolností ve střetu zájmů. Počkám si na širší politickou diskusi k tomuto tématu.

Po projednávání kauzy Čapí hnízdo ve sněmovně ji premiér a také většina vládní koalice uzavřela s tím, že počká na výsledky vyšetřování policie i kontrolních orgánů OLAF. Jste s tímto verdiktem spokojený po všech okolnostech, které vyšly při zmíněném parlamentním jednání najevo?

Nemyslím si, že by pan Babiš těch 50 milionů při svém bohatství potřeboval. Hodně mu přeji, aby se tato otázka nakonec dala vysvětlit. Určitě by to vedlo k větší důvěře v politiku i k větší důvěryhodnosti pana Babiše.

Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zmínil: „Turecko vydírá, stupňuje své požadavky. Nejdříve to byly tři miliardy eur, pak šest miliard eur a teď mi jeden z prezidentů, kteří mě v posledních týdnech navštívili, dokonce říkal, že už je požadavek na 20 miliard eur. Trošku mi to připomíná tzv. tribut neboli výpalné, které stará Říše římská platila Barbarům, aby neloupili na jejich území.“ Do jaké míry se může prognóza prezidenta vyplnit?

Kdybych dokázal všechny výroky pana prezidenta analyzovat či vysvětlit nebo dokonce ovlivňovat, tak bych byl určitě mimořádně obratný. Naštěstí od toho má pana Ovčáčka.
Zaprvé nevíme, kolik je přesně v Turecku uprchlíků. Mluví se o 2,5 až 3 milionech. Všichni potřebují jíst, pít, v zimě teplo, potřebují sociální a zdravotní péči, očkování, školství, matriku, policii, soudy, kanalizaci, ošacení a podobně. Kolik z těch požadavků může Turecko zvládnout za tři miliardy euro? Asi o tom budou vědět nejvíce sami Turci.