Evropská centrální banka ve čtvrtek ponechala hlavní úrokovou sazbu na mínus 0,4 procenta, což doprovodila prohlášením, že očekává setrvání na stávající anebo nižší úrovni nejméně do poloviny roku 2020. Její dosluhující šéf Mario Draghi zdůraznil, že ECB se nelíbí nízká inflace a je připravena rychle nasadit některé nástroje pravděpodobně již v září. Copak tento dříve nemyslitelný stav se zápornými úrokovými sazbami už tu bude napořád?

To je otázka mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdá, abych ji mohla vysvětlit pořádně, potřebovala bych mnohem víc prostoru, než zde máme. Takže to vezmu jen velmi zjednodušeně.

Za prvé otázka inflace a toho, že tu není. Není to pravda. Inflace tu je. A to obrovská. Ta inflace se ale neprojevuje ve spotřebitelských cenách – a ani nemůže, což je opět na delší povídání – zato se projevuje v cenách cenných papírů a realit.

Proto je tak nedostupné bydlení – protože v jeho cenách se projevuje inflace, tedy růst cen. Proto se státy mohou tak snadno zadlužovat, protože v cenách jejich dluhopisů se projevuje inflace, tedy ceny dluhopisů rostou, neboli výnosy dluhopisů jsou záporné. Takže už samotná východiska, na kterých ECB staví, jsou zcela mylná.

A otázka toho, jak dlouho tu záporné úroky budou: To není v podstatě otázka ekonomická, ale politická. Pro ekonoma jsou totiž záporné úroky nepřijatelné. Politik je naopak vítá. Jenomže vzhledem k tomu, že do centrální banky byli namísto ekonomů najmenování politici, přestalo se jejich rozhodování řídit ekonomickou logikou, řídí se už jen politickou logikou.

A proč jsou pro ekonoma záporné úrokové sazby nepřijatelné? Nejen, že je nemravné, aby věřitel platil dlužníkovi, ale také jde o to, že díky přístupu k penězům uměle drží naživu takzvané zombie firmy: To jsou neživotaschopné firmy, které by za normálních okolností dávno zbankrotovaly, ale kvůli záporným úrokům centrální banky mají tak dostupné úvěrování, že existují dál. Přitom jsou neschopné, neefektivní, ekonomiku nikam neposouvají, jenomže současně odčerpávají lidi, výrobní zdroje, kapitál firmám schopným, které pak „nemají z čeho fungovat“. Takže záporné úroky vlastně berou schopným, dávají neschopným firmám. A proto celkově zpomalují ekonomiku, snižují tedy v konečném důsledku životní úroveň nám všem.

Protože zombie firmy nebankrotují, recese ne a ne přijít, a tedy ekonomika není schopna se od těch neefektivit očistit a nemůže začít růst rychleji. Je odsouzena k mizernému růstu nebo stagnaci jako teď a propadání se relativně k jiným zemím, jako Čína nebo USA. Další snížení úrokových sazeb sice nakrátko opět zabrání recesi, protože zombie firmy nezbankrotují, ale dlouhodobě vyprodukuje zombie firem ještě víc, takže to ještě víc ekonomiku odsoudí k mizerné výkonnosti. Záporné úroky dlouhodobě ekonomiku zabíjejí.

Ekonom to chápe jasně a nikdy by to nedovolil. Socialistický politik v centrální bance nechápe, která bije.

S novým britským premiérem Borisem Johnsonem se přiblížila možnost takzvaného tvrdého brexitu. Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar v rozhovoru pro Český rozhlas zdůraznil, že ten by pro naši ekonomiku měl dramatické následky, neboť v mezidobí od brexitu do uzavření bilaterálních smluv, což netrvá týdny ani měsíce, bychom počítali ztráty na miliardy korun. Jak by se česká ekonomika od podzimu vyrovnávala s případným rušením desetitisíců pracovních míst ve strojírenství a automobilovém průmyslu?

Strach má velké oči. Znovu opakuji: Československo se zvládlo rozdělit z jednoho státu a jedné měny. Tady máme dva státy a dvě různé měny – to je proti dělení Československa brnkačka.

Ale současně je mi úplně jasné, že to ekonomické zpomalování, které teď už asi rok pozorujeme po celém světě, určitě bude kdekdo chtít hodit na brexit. Ono tak ostatně tak hezky časově koliduje, že se brexit dá snadno použít jako záminka. Ale uvědomme si: V USA i v Číně také dochází k výraznému zpomalování ekonomik a brexit se jich – skoro – netýká, takže ty příčiny zjevně budou někde jinde…