Členské země OSN nedávno formálně přijaly globální pakt o migraci. Třeba Česko, Polsko, Rakousko a některé další země dokument nepřijaly, protože podle nich nerozlišuje migraci legální a nelegální, přináší bezpečnostní rizika a k migraci spíše vyzývá, než aby ji omezoval. Jak hodnotíte toto chování?

To je všechno slovíčkaření. Legální migrace je eufemismus pro jasný mechanismus. Bohatší státy tímto mechanismem berou od chudších lidi, které potřebují. Nelegální migrace je útěk před chudobou nebo v krajním případě za přežitím. Nelegální migrant nemůže čekat, až mu doma vydají pas a bude vyhodnocen nějakou zemí za potřebného. Uprchlík prchá před násilím nebo válkou.

Bezpečnostní rizika jsou silně přeháněna. Když si dávali po čuni katolíci s protestanty v Severním Irsku, bylo mrtvých řádově víc. Státy, které dohodu nepodepsaly, se vyhnuly budoucím diskusím, jak celosvětový problém řešit.

V Česku se strach z uprchlíků a muslimů už v lidských mozcích většinově zakořenil. Přitom těch uprchlíků z Afriky a Asie je zde pomálu. Čím to je?

Obecně jde o projev krize současného kapitalismu, který ztratil schopnost řešit jakýkoli společenský nebo ekonomický problém. Svět mluví o společnosti 4.0, ale nemá filosofy, sociology ani ekonomy. Takže je o dva stupně níž. Nerodí se, protože nemají proti politikům žádnou šanci. Plní funkci šašků na mocenských dvorech.

V Česku jsou obrovské problémy s chudobou, nedostupností bydlení a zabezpečením občanů ve stáří. Žádná politická strana nemá návod na řešení a tak hledá zástupné situace. Uprchlíci jsou z tohoto hlediska úžasné téma. Nemusí tady být ani jeden a může se donekonečna mluvit o suverenitě, o národě a ochraně našich zájmů. Postupem času se zástupné téma dostalo do programů všech českých politických stran, jako nepřímý důkaz, že nemají, ale opravdu nemají žádné řešení těch nejzákladnějších problémů. Tedy snad s výjimkou TOP 09, která žádné řešení také nemá.

V roce 2012 byli v Německu Turci (3), přistěhovalci ze subsaharské Afriky (0,8), Arabové (0,5) a Iránci (0,2) – vše v miliónech – a nemuvilo se o tom jako o hrozící katastrofě. V Česku ekonomičtí migranti jsou. Možná půl miliónu. Zatím je potřebujeme, ale co potom? Jak je budeme vracet, až je nebudeme potřebovat? Je to časovaná bomba, o jejímž tikání se zatím nemluví. Vztahuje se na ně základ naší Ústavy, tedy Listina základních práv a svobod?

Nedávno jsem napsal článek upozorňující na protiústavní snahy vytlačit svitavské bezdomovce na okraj společnosti. Je v něm odkaz na protektorát a omezení, která se tehdy týkala smrdutých Židů. Zde je první reakce: „Stojím jednoznačně za starostou a hlavně za občany, kteří ho do funkce zvolili, aby hájil jejich zájmy. Před jírovci a ožralými, smradlavými bezďáky povalujícími se se svými čokly v centru měst, ochcávajícími rohy, somrujícími na čúčo...“ Je to výrok člověka, kterému politici svými žvásty vytloukli z hlavy lidskost. Máme-li takový přístup ke „svým“ bědným, co pak můžeme očekávat, když jde o uprchlíky.

Ostatně podle agentury Median a jejího průzkumu v podstatě stejný počet Čechů hodnotí zahraniční politiku Ruska, ale i USA za agresivní. Je to komplex malého národa?

Není to výsledek malosti národa, ale malosti jeho politiků, kteří zpívají „všechno se veselí, poctu ti vzdává, novému pánovi čest buď a sláva...“ Po kratičkém mezidobí, kdy jsme se jakoby osamostatnili, zaprodali stát novému pánovi. Začal to Havel, který svoje myšlenky, pokud kdy nějaké vlastní měl, vyměnil za čestné doktoráty a poklepávání po ramenou. Od té doby si nikdo netroufne cokoli kritizovat bez souhlasu nové vrchnosti.

Když se po zavraždění novináře začalo mluvit o sankcích proti Saúdské Arábii, Bělobrádek v médiích prohlásil, že musíme počkat na stanovisko USA. Když občan slyší, že za každým keříkem trčí rubáška, coby symbol Putinovy zlovůle, může tomu i věřit. Poměr fifty-fifty v neprospěch USA je zřejmě výsledkem působení ruské propagandy.

Když si vedle sebe postavíte Donalda Trumpa a Vladimira Putina, který z nich je důvěryhodnější?