Jako sociolog upozorňujete na problémy, jakými jsou přebujelá byrokracie, vytváření izolované vládnoucí elity, úpadek tradiční morálky, politické neziskovky a nedostatek vlastenectví. Co pro vás znamená vlastenectví? To slovo se dnes hodně skloňuje, jak byste ho definoval?

Už to, že se musíme ptát, co je vůbec vlastenectví, už to ukazuje, že něco není v pořádku. Jde o to, že lidé jsou navzájem spojeni jakýmsi poutem, které zahrnuje jazyk, zemi, dějiny a základní názor na společenské uspořádání – společně se hlásí k určitému státu. V klidných dobách to lidé většinou příliš neřeší, ale když přijdou těžké časy, dokážou se semknout a najde se mezi nimi dostatek těch, kdo jsou ochotni obětovat své osobní cíle pro zájmy národního společenství. Pokud lidé ztratí tuhle schopnost semknout se a obětovat se, nemohou obstát proti cizí agresi. Nikdo z nich se sám neubrání a nakonec jsou zabiti nebo zotročeni.

Jaké morální hodnoty máte na mysli a co je podle vás příčinou jejich úpadku?

Přestaly pro nás být samozřejmé některé věci, které byly samozřejmé ještě pro naše dědečky. Byly to původně buržoazní hodnoty, které ale přežily i v komunistickém prostředí. Bylo samozřejmé, že je člověk vlastenec. Že se stará o svoje děti. Že děti projevují aspoň základní úctu rodičům.  Bylo normální, že děti mají maminku a tatínka. Že když muž udělá ženě dítě, tak se s ní ožení. Že když si chce člověk něco koupit, nejdřív si na to musí našetřit. A spousta dalších věcí, které třeba ani nedokážeme všechny vyjmenovat, ale díky kterým bylo lidské soužití celkem snesitelné.

Dnes jsou všechny tyhle hodnoty v úpadku. Jsou v úpadku, protože úřady a neziskovky vyvinuly obrovské úsilí, aby ty hodnoty zničily a vymýtily. Je vlastně pozoruhodné, jak pevně se lidé těch hodnot drží – navzdory všem státním přesvědčovacím kampaním.

Před rokem jste se nechal slyšet, že v Česku prý vidíte tři až čtyři muže, kteří by mohli vést smysluplnou opozici proti současné byrokratické vládní mašinerii. Takové politiky u nás prý představují Václav Kalus mladší, Martin Konvička, a Tomáš Pajonk ze strany Svobodných. S jistými výhradami jste do této skupiny zařadil i Tomia Okamuru. Myslíte se to stále? Proč?

Během toho roku se toho dost změnilo. Tomio Okamura projevil neuvěřitelnou odolnost a houževnatost. Poté, co jej podrazili jeho nejbližší spolupracovníci a vyloučili jej z jeho vlastní strany, vybudoval úplně od nuly stranu novou a silnější, než byl Úsvit. A že se nechal oklamat, to mu nezazlívám. Narazil jsem, žel, na stejné podvodníky a musím jim přiznat, že jsou neuvěřitelně přesvědčiví a své metody mají fantasticky propracované. Nedivím se, že dostali i Tomia Okamuru.

Zároveň ovšem platí, že Tomio Okamura oslovuje velmi specifické segmenty voličů a je velkou otázkou, zda se mu podaří zasáhnout běžného většinového voliče. Navíc takový obrat by pro něj byl velmi riskantní. Pokud by se třeba omluvil za podpis vlastizrádné žaloby proti prezidentu Klausovi, je velkou otázkou, jak by na to reagovalo dosavadní voličstvo.

Tomáš Pajonk není opozičním vůdcem, protože se připojil k establishmentu. Nadále platí, že to je chytrý a schopný člověk, a nejspíš ho čeká velmi zajímavá politická kariéra. Vůdce lidové vzpoury v něm ale nehledejme. Pánové Konvička a Klaus udělali během toho roku každý nějaké rozhodnutí, které je poškodilo, ale u každého z nich je ještě možný návrat ve velkém stylu. A pak tu jsou minimálně dva další lidé, které ale nebudu jmenovat, abych jim neublížil v jejich stranách.

Ptám se zejména proto, proč jste se pak stal předsedou Alternativy pro Českou republiku a po odchodu ze strany Svobodných jste nevstoupil do některého ze jmenovaných politických uskupení? Není stran a hnutí u nás již příliš a nevykrádají si tak vzájemně voliče?

Alternativa vznikla, aby zaplnila mezeru na politické scéně. Pokud bychom označili SPD za vlasteneckou verzi sociální demokracie, potom je Alternativa vlasteneckou ODS. Je to strana pro ty, kdo striktně odmítají islamizaci České republiky i evropský diktát, ale zároveň neprohlašují kupónovou privatizaci za akt rozkradení, neimponuje jim vůdcovský princip, nepokládají Václava Klause za zloděje atd.

Nenapadá mě, s jakou jinou stranou bychom si mohli konkurovat. Establishmentové strany to nejsou, multikulturní Piráti a Svobodní taky ne, a s SPD si voliče určitě krást nechceme. Máme-li zabránit islamizaci ČR, musí uspět SPD i Alternativa zároveň. Jinak by se opakoval německý scénář, kdy AfD sice boduje, ale nedokáže najít partnera k sestavení vlády.