Na ministerstvu vnitra jste pracovala od roku 1980. Který ministr podle vás nejvíce resortu rozuměl, a který se choval nejlidštěji?

Profesionál byl Josef Jung, který tam byl těsně před revolucí. Pak přišly pionýrské doby, i když musím říci, že třeba Tomáš Hradílek byl podle mého mínění dobrý člověk, který měl zájem porozumět nejen problematice, ale i lidem. Vzpomínám si například, když hned po svém nástupu vyhodil civilní poradce, jak jsem za ním jako odborářka šla s tím, že to neprojednal s odbory a že vyhodil lidi, kteří rozuměli problematice. Bral mou otevřenost a dokázali jsme se domluvit. Posléze to ministr Hradílek vzdal, a když jsem se ho ptala na důvod, řekl mi, že osmnáct hodin denně maká a šest nespí hrůzou, co nestačil – vážila jsem si ho. To jsem dělala v útvaru hlavního kontrolora. S ministry jsem dřív dost komunikovala. Z profesionálního a lidského hlediska jsem uznávala i Františka Bublana, který, přestože se rekrutoval z policejních kruhů, rozuměl tomu, co je státní správa, stejně jako Martin Pecina nebo Cyril Svoboda.

Destabilizace MV se začala výrazně prohlubovat s působením ministra Ivana Langera, který přestal úplně respektovat základní principy byrokracie (pozn.: kontinuální provoz úředních záležitostí, vedení úředních záležitostí v souladu s pravidly a předpisy, přesně a přísně vymezené kompetence, každý úředník má pro výkon své funkce příslušnou autoritu a prostředky, úředníci a další administrativní zaměstnanci vlastní zdroje a prostředky nutné pro výkon funkcí, princip dokumentace úředních spisů o všech jednáních a rozhodnutích, úřední akta a nepřetržitý provoz tvořící úřad jako jádro fungování byrokracie), působení na MV pro něj bylo spjato s cílem proniknout k informacím bezpečnostního charakteru za účelem ovládat a využít těchto informací k ukojení vlastních mocenských a podnikatelských ambicí a touhou se zviditelnit. Za jeho éry se vnitřní záležitosti státu, například spoje MV, dostaly do rukou podnikatelských subjektů. Česká pošta, byť je státním podnikem, tak je ve skutečnosti podnikatelským subjektem. Předal tam činnosti, které v režii MV byly daleko levnější a stejně tak další činnosti spojené s chodem resortu MV postupně předával do provozování soukromých podnikatelských subjektů, například lázeňské domy, které měly sloužit k rehabilitaci příslušníků. Zásadně nerespektoval zákon o veřejných zakázkách a svými ambiciózními kroky bez respektování rozpočtových pravidel a zákona o majetku státu (např. akce P 1000) připravil stát o nemalé finanční prostředky, ale rovněž řadu zaměstnanců resortu MV postavil do neřešitelných situací, které nakonec vyústily i k sebevraždám, jako případ v Ústí n. Labem. Nastolil systém – kdo není ochoten realizovat jeho nápady, je neschopný a vůbec se nezabýval tím, jestli je to protiprávní – odnesli to nevinní. Dával si velmi dobrý pozor, aby pod ničím nebyl podepsán – všechno přenášel na jiné a uplácel je odměnami, které do té doby byly nevídané - z desítek tisíc vedoucích zaměstnanců se staly odměny stotisícové – nikdo z nich neodolal. Peníze, které se vydávaly za reklamu MV a naprosto nesmyslné propagace, byly naprosto vyhozenými penězi. Přizval si k tomu své souputníky. Podívejte se například na kariéru pana Zajíčka – dnes vedoucího zaměstnance na Ministerstvu financí, a dalších.

Také jste pracovala v zabezpečovacích službách vnitra a starala se o jeho reprezentační vily a rekreační zařízení. Jak se tam hospodařilo?

Na rekonstrukce se kolem roku 1995 třeba najímaly firmy, které ovládali bývalí zaměstnanci resortu vnitra. Například jsem zjistila, že při rekonstrukci jedné z vil se odvezlo tolik suti, že by ten barák museli asi třikrát zbourat, vyúčtováno bylo 10x více za krytí podlahové plochy, než bylo skutečně zakryto, přičemž celková podlahová plocha vily měla o 300 m2 méně. Když se mi náhodně dostala do rukou faktura, myslela jsem, že omdlím. Oznámila jsem to tehdejšímu řediteli, který to chtěl radikálně řešit. Už k tomu ale nedošlo, protože byl odvolán z funkce a další vedení nemělo zájem věc řešit. Posléze mě nový ředitel vymístil z MV do nově zřízené státní příspěvkové organizace Zařízení služeb pro MV, kde jsem to z finančních důvodů vzdala a odešla jsem dělat personální šéfku do soukromé organizace. Mezitím se změnila vláda a z dřívějška mě znal Mikuláš Tomin, který chtěl, abych se na MV vrátila jako zástupce ředitele kanceláře ministra. Proti tomu se ale postavili tehdejší náměstci MV Kopřiva a Valvoda.

Proč se proti vám postavil zrovna Jaroslav Kopřiva, který potom dělal náměstka i na obraně?

Nesnášel mě a bál se, že bych mu moc viděla pod ruce. Každý, kdo politiku trochu sleduje, ví, jaký je to ptáček. Když jsem třeba spravovala vily, tak nebyla vyřešena otázka nákupu alkoholu na jednání. Jednu dobu jsme to museli řešit nákupem z vlastních peněz a následně si to vyinkasovat. Na jedné mezinárodní konferenci se ožral a došla whisky Balantine. On začal před všemi řvát, že tady bude Balantýnka přes celý stůl. Naštvala jsem se a před hosty řekla, že když bude dělat práci, jak má, a zařídí, abychom alkohol nemuseli kupovat z vlastních peněz, tak bude mít Balantýnku přes tři stoly. Na mou obranu se tehdy postavil i slovenský ministr vnitra a pro Kopřivu jsem se tím pádem stala naprostým nepřítelem, protože hosté se postavili na mou stranu.