Na YouTube je možné si přehrát rozhovor s vámi, kde říkáte, že zlo může nadlouho vyhrát nad dobrem. Můžete prosím vysvětlit, jak to myslíte?

Zlu k vítězství stačí, když dobří lidí nedělají nic. To je jeden z hlavních principů konzervatismu a uvádí se to obvykle jako citát z jeho zakladatele Edmunda Burkea. Jenže ten citát je asi o 1500 let starší a najde se v Talmudu, což je masivní sbírka diskusí asi tisícovky rabínů za půl tisíciletí. Tam se k němu ještě přidává toto: „Kdo může zabránit zlu a nezabrání, je za ně odpovědný.“

Náš svět je teď ve stavu ignorance dobra a zla a ztratil schopnost jasného rozlišování. Pro lepší srozumitelnost si přejmenujme dobro na tvoření a zlo na destrukci. Jakmile přestáváme tvořit či udržovat dosavadní tvorbu, věci se samy od sebe rozpadají, rozkládají a bortí. Zlo tedy vzniká už samotnou absencí tvoření. Vědecky to funguje podle druhého zákona termodynamiky, v němž se systémy automaticky samy od sebe rozpadají, jakmile do nich přestaneme přidávat kreativní energii. Tímto zákonem mimochodem anglický fyzik a zároveň mystik John G. Bennett dokazuje na dramatických dějinách vesmíru existenci Boha jako věčné, vědomé a na ničem jiném nezávislé tvůrčí energie, která drží vesmír pohromadě, v pohybu a při životě. Kdyby nebyla, kosmos by se dávno rozpadl, nebo nikdy nevznikl. A protože člověk je tvořen „k obrazu Božímu“, čili jako bytost tvořivá, je tu proto, aby se na tom tvoření podílel, nebo kosmického Tvůrce napodoboval tvořením svého „dobrého“ světa. Jakmile přestane, tak se jeho svět začne sám od sebe rozpadat a sílí destrukce, chaos a „zlo“. Lidově se tomu říká „čert nikdy nespí“.

Náš svět – a tím nemyslím ani tak fyzický nýbrž ideový, politický, kulturní, čili čemu říkáme civilizace – nejenže dnes nemá dost tvořivých obránců, on má navíc proti sobě sílící šiky aktivních „dekonstruktérů“, kteří jej boří. Ne náhodou se této anti-kreativní filosofii říká „dekonstrukcionismus“, jak ji pojmenoval Jacques Derrida. Jejím stěžejním principem je, že neexistuje žádný absolutní smysl ničeho, takže nic samo o sobě nic neznamená, a vše je jen náš osobní výklad. Což je výzva k odzbrojení, poddání se a zániku, protože pak nic nestojí za to něco preferovat před něčím či dokonce je bránit. Přitom otázka, co před čím preferovat a bránit, je jeden ze základních kamenů civilizace. Toto bychom si možná měli stále připomínat.

Protože, zatímco my jsme zaneprázdněni lopotným tvořením našeho malého preferovaného dobra (práce, péče o rodinu, obec, zemi, atd.), za našimi zády probíhá systematická a organizovaná destrukce toho, co jsme si tak pracně vytvořili a snažíme se udržet. Jestli něco v této době potřebujeme mít denně na mysli, tak je to právě onen  druhý zákon termodynamiky. Ten je srozumitelný i ateistům.

„Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot. Novodobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení. Věřím ale, že česká společnost, která tradičně stojí především na umu a pracovitosti zdejších lidí, v takovém světě obstojí.“ Přesně tohle napsal v úvodním slově k nejnovější výroční zprávě společnosti PPF nejbohatší Čech Petr Kellner. Povedlo se mu vystihnout, kam se společnost nyní ubírá?

Ta nárokovost, rovnostářství, relativizace hodnot, omezování svobody a kreativity – které jsou vzájemně propojené, na sobě závislé a neodlučitelné, bez svobody kreativita krní, a je to vidět na každém totalitním režimu, jaký kdy existoval – to je přesně ta aktivní dekonstrukce, cesta k chaosu, útok na dobro, a je to šíření zla. Petru Kellnerovi věnec budiž dán, jestliže to takto vnímá a je ochoten do záchrany tvořivého a racionálního světa vložit potřebnou energii, která by tu dekonstrukci zvrátila a přeměnila v tvoření. Mimochodem, peníze jsou taky energie, a zaplať Pánbůh, že on je má. Budiž na barikádách svobody a kreativity srdečně vítán.

Vydobyla si naše země v rámci nové, sjednocené Evropy, silné postavení? Má podle vás značka „Česká republika“ dnes lepší zvuk než před čtvrtstoletím?

Nemá, protože své značky nechala zlikvidovat a ty, jejichž sláva pokračuje, patří někomu jinému. Ještě za komunismu, který toho stačil tolik zničit, byly světu povědomé traktory Zetor, bicykly Favorit, motocykly Jawa, mikroskopy Meopta, křišťálové sklo Jablonec – na víc si už vlastně ani já nemůžu vzpomenout. Dnes jsou i obyčejné sklenice na víno a nůž na česnek v supermarketu z Itálie, kam se kdysi od nás vyvážely.

Nicméně, Česká republika je však podle Romana Jocha atraktivním místem pro život. Takže očekává, že až se nejen některé čtvrti měst, nýbrž přímo města celá v západní Evropě stanou v důsledku vysoké zločinnosti a nezvládnuté migrace z cizí kultury neobyvatelnými, mnozí Západoevropané se začnou usazovat u nás. Kvůli bezpečí svých dětí a možnosti svobodně mluvit. Je to dle vás reálná možnost budoucího vývoje?

Vzpomínám si, jak před nějakými 25 lety Prahu navštívil slavný indický guru, tuším Bhagawan či tak nějak se jmenoval, měl tu několik přednášek a řekl něco, čeho si všiml málokdo, každopádně jsem to nikdy neslyšel někoho jiného citovat. Česko si svou zlou karmu už odtrpělo a blížící se krize (to se ještě o žádných krizích nevědělo, ale on už je viděl přicházet) se mu vyhnou. Zatím se mu jakžtakž vyhýbají. Ale nepočítejme s jistotou, že to půjde pořád.

Dekonstrukce sousedního Německa bobtná a nepoučitelné šílenství německých námořních kapitánek a političek pokračuje. Dřív nebo později pomyslná hráz jeho hranic s námi praskne a „zlo“ sem přeteče znovu (jako už z Německa tolikrát) – a už vlastně začíná. Jestli na to nebudeme připraveni a nedokážeme-li tomu zabránit, i ten svatý guru se bude mýlit.