Loni jste byl oceněn pamětní medailí od předsednictva Českého svazu bojovníků za svobodu. Jak formuloval americký právník B. Cardoz: „Svoboda bez pravidel je anarchie, ale pravidla svobodu omezují.“ Co vy na to? Jak byste svobodu definoval vy?

Svobodu lze těžko definovat. Záleží na pocitu každého jednotlivce. Pro něj svoboda prostě je nebo není… Pojem svoboda pro člověka třeba v Afghánistánu je jistě jiný než vnímání svobody člověka v Čechách nebo třeba člověka v Anglii. Ve svobodné společnosti jsou přijímány co nejvíce svobodné zákony, které musejí být ale dodržovány. A podle těchto zákonů lze rozpoznat míru svobody té společnosti i její směřování. A ta společnost sama si ve volbách určuje, jak svobodná chce být nebo jakým směrem chce jít.

A jak nahlížíte na některé kroky vlády – např. pokutu za urážku úřední osoby, cenzuru internetu, kontrolní hlášení DPH atd. Omezují podle vás lidskou svobodu, jak tvrdí například TOP 09?

Mé vnímání svobody jednotlivce je takové, že nechci, aby za mě stát suploval základní rozhodnutí, jestli se smím k někomu kriticky – třeba i urážlivě – vyjádřit, zda smím volně surfovat na internetu, zda smím podnikat a vydělávat finanční prostředky, zda je smím utratit za to nebo něco jiného, zda mám dávat kontrolní hlášení na sebe či někoho jiného, zda smím cestovat, zda smím dát své děti do školky či školy podle svého uvážení, zda je smím vychovávat v úctě k rodině, k národní hrdosti, ke slušnosti a právě k té svobodě – nebo zda zde bude jeden supervizor v podobě všemocné osoby nebo strany, který řekne, že rodina je On, národ je On, slušný je On a svoboda opět On… 

Jak jste se svěřil loni pro PL, vrásky vám dělá mimo jiné zákon o hl. m. Praze. Jaké konkrétní změny byste uvítal?

Zákony je třeba dodržovat, a pokud jsou špatné, tak je třeba se pokusit je změnit. I zákon o hlavním městě Praze se snažíme změnit. Tento zákon například omezuje svobodu rozhodování městských částí. Příklad? Městská část, která má 300 obyvatel, musí mít podle toho zákona minimální počet členů kontrolního a finančního výboru pět, stejně jako to mají kraje nebo hlavní město Praha. Je to normální? Já bych jich chtěl mít jen tři, stejně jako mají obce! Městská část si zvolí svého starostu a zastupitele, kteří musejí skládat slib, že budou hájit zájmy hlavního města, a ne té části, ve které byli zvoleni. Je to normální? A tak bych mohl pokračovat dále, snad naše iniciativa na změnu tohoto zákona bude úspěšná.

Za palčivý problém jste také označil vandalismus. Jak se s ním snažíte jako starosta v rámci svých možností bojovat?

Vandalismus je průvodním ukazatelem vývoje společnosti. Když srovnám vandalismus na fotbalových stadionech v Anglii dříve s nynějším stavem, vidím, že si Anglie prošla určitým vývojem. Když srovnám vandalismus u nás před deseti lety – a za vandalismus považuji i nesbírání psích exkrementů, odhazování obalů, nedopalků  – je vidět určitý směr k lepšímu. Boj s vandalismem je především prevence a jít příkladem především v rodinách. A v případě nutnosti, při porušení zákonů pak také postih.

Loni byla ve Vinoři otevřena nová mateřská škola. Znamená to, že počet obyvatel roste? A o kolik se zvýšil za poslední roky?

S nedostatečnými kapacitami v mateřské školce a v základní škole u nás bojujeme neustále. A s novým školským zákonem – podle mě nesvobodným – budeme s kapacitami bojovat nadále. Děti od dvou let do školky si nedovedu představit bez další změny současných hygienických i školských předpisů. Počet obyvatel se u nás nesmyslnou zástavbou, která byla povolena územním plánem v roce 2002–2005, neustále zvyšuje, z původních 3 000 obyvatel v roce 2006 na 4 100 v současné době. Takže budeme muset opět investovat do navýšení kapacit základní i mateřské školy.