Minulý týden v tuto dobu jste možná jako řada ostatních sociálních demokratů vstřebávala čerstvé dojmy z 38. Sjezdu ČSSD. Co děláte dnes o půlnoci ze soboty na neděli?

Upřímně řečeno, o půlnoci dost často mimo jiné spím (smích). Nicméně – dnes vysílají třetí díl trilogie Milénium, takže na to se rozhodně musím dívat. Povedlo se mi vidět i první dva díly, tudíž to dnes byla jasná volba.

Je týden po sjezdu ČSSD, na němž jste získala 548 hlasů, a dostala tak nejsilnější mandát ze všech místopředsedů a místopředsedkyň strany. Jaké jste měla pocity v té chvíli a jaké pocity máte teď po týdnu. Co se pro vás změnilo, jestli vůbec něco?

Samozřejmě se mi velmi ulevilo. Byla jsem ráda, protože takovýto výsledek jsem skutečně nečekala. Navíc jsem tam byla s příšernou chřipkou, takže asi jen díky moravským delegátům a jejich moravskému penicilinu jsem to celé přežila. Mně se tedy ulevilo zejména i proto, že jsem se konečně vyléčila. Výsledek samotného sjezdu jsem každopádně i přes toto úskalí vnímala jako milé překvapení. A jestli se něco změnilo? Pro mě samozřejmě vše jede stejně jako dřív.

Spousta politiků z jiných stran, glosátorů a politologů si nenechala ujít možnost okomentovat, co sjezd přinesl či nepřinesl. Zaujaly či naštvaly vás nějaké konkrétní reakce? 

Mě, bez ohledu na to, co kdo komentuje, zaujalo, že si předseda nenavolil stranickou opozici. Já si totiž nemyslím, že máme všichni na všechno vždy stejný názor. Byla jsem ráda, že je to jednotné vedení, protože to je hodně důležité – abychom se nehádali v těch zásadních věcech, nešli si takzvaně po krku. Pochopitelně se můžeme dohadovat, jak hodně nebo málo zvýšit minimální mzdu a podobně, ale koncepčně musíme být ve vedení jednotní. Z tohoto pohledu si ze sjezdu sociální demokracie odnáším velmi pozitivní pocit.

…někteří se uchýlili dokonce i ke srovnávání sjezdu ČSSD se sjezdem ANO. Jste sice koaliční partneři, ale v mnoha věcech různé strany. Dá se na podle vás na těch sjezdech něco srovnávat?

Tak pro ČSSD to byl již 38. sjezd od války.  Hnutí ANO za sebou nemá onu historii. To je asi podstatný rozdíl. Pro mě bylo podstatné, že tam byl klid. To pro mě je pozitivní hodnota.

Koncem týdne jste jednala s hejtmany, s Asociací krajů, kdy jste probírali navýšení peněz pro sociální služby, obchod s bídou, seniory. To jsou důležitá a smutná témata, ale slýcháme – či prožíváme - je spoustu let stejně jako boj s nezaměstnaností obecně.  A mnozí lidé jsou stále zoufalejší. Uměla byste jako ministryně říci, kdy se skutečně tyto věci vyřeší a kdy to zoufalství pomine?

Pokud se nám podaří do konce tohoto období nastolit nějaký trend, tak ohlasy všech jeho řešení samozřejmě budou doléhat i dlouho potom. Tady se totiž několik let předtím, vlivem hospodářské krize, růstu nezaměstnanosti, problémy hromadily a to se prostě nezlepší mávnutím kouzelného proutku. Teď máme velké štěstí, že – podle mě – krize je za námi, tato vláda se sem snaží lákat nové investory. Je zde tedy naděje na zlepšení zaměstnanosti. A my víme, že se postupně lepší, že ano. Samozřejmě v některých těch klasických oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti, kam nedosahnou investoři, se snažíme aktivně pomoci v rámci různých podporovaných forem zaměstnávání.

Teď například budeme opět objíždět republiku, protože je po komunálních volbách: ve spoustě měst se vyměnili lidé na radnicích a to jsou důležití partneři ke spolupráci, jak pro oblast zaměstnanosti, tak třeba pro oblast obchodu s chudobou. To, jak se v tomto směru zneužívají dávky od státu, je třeba zrovna také běh na několik let. Všechny ty obce, kde jsou ony klasické ubytovny – v nichž se pohybují lidé, kteří dlouhodobě nepracují, je tam vyšší kriminalita a obecně peklo pro starousedlíky, kteří tam bydlí, tam bude pár let trvat, než se vše napraví. Nicméně jsem přesvědčená, že jsme vyšlápli správným směrem. Je to ještě o jedné věci: stát má prostředky a nástroje k řešení, ale je také potřeba přesvědčit starosty a starostky, že do toho musejí jít s námi. Bez nich se to prostě nevyřeší.