Co Vás napadá, když se zamýšlíte nad úspěchy a neúspěchy ČSSD v období od posledního sjezdu? V čem strana uspěla, v čem neuspěla? Kteří její na sjezdu zvolení funkcionáři se osvědčili a kteří za poslední dva roky selhali?

ČSSD v období po ostravském sjezdu v roce 2013 a bohužel i v době předvolební kampaně trpěla snahami bývalého statutárního místopředsedy Michala Haška zvrátit výsledek předchozích sjezdů a získat funkce plynoucí z pozice vítěze voleb pro sebe samotného, a nikoliv pro legitimně zvoleného předsedu strany. Pro tyto své záměry získával podporu nejrůznějších spolupracovníků z řad členů ČSSD i mimo stranu. Naneštěstí se nejednalo o programovou diskuzi, která by mohla být koneckonců i prospěšná, ale o pragmatické pokusy mocensky a silou uchvátit politickou stranu, která měla šanci stát se vítězem voleb a sestavovat vládu. Díky duchapřítomnosti předsedy Sobotky se tomuto scénáři podařilo předejít a následkem vlny odporu od řadových členů až po členy širšího vedení ČSSD se do jisté míry podařilo celou nepříjemnost vyřešit.

Přes všechny vnitrostranické nesnáze se předsedovi Sobotkovi podařilo zvítězit ve volbách, sestavit koaliční vládu a prosadit naprostou většinu programových priorit ČSSD do koaliční smlouvy. Navíc tým ministrů za ČSSD pracuje efektivně a svorně a vláda působí víceméně kompaktně, což veřejnost kladně hodnotí. V lednu 2015 důvěřovalo dle průzkumu CVVM vládě 47 procent lidí. Tak vysokou podporu veřejnosti měla vláda naposled snad někdy v 90. letech minulého století. Rozhodující úlohu zde přitom bezesporu hraje klidný přístup a politické zkušenosti předsedy vlády.

Když to krátce shrnu, v zásadě se dá říci, že funkcionáři zvolení na minulém sjezdu ČSSD do jejího nejužšího vedení, kteří se osvědčili, jsou ve vedení strany dosud a napomáhají ve svých funkcích dobrému vnímání ČSSD v rámci české politické scény. Ti, kteří renomé strany poškodili, byli pod tlakem členské základy a celého veřejného mínění nuceni své stranické funkce opustit.

Jak hodnotit postavení ČSSD ve vládě a výsledky plnění jejího programu v rámci vlády? Je vládní agenda dost levicová? Kteří členové vlády dělají čest ČSSD a kteří na svou práci nestačí? Je premiér dost důrazný vůči koaličním partnerům? Jaká témata a jakou agendu by měla strana ve vládě víc „tlačit“ a co se musí změnit ve fungování vládního kabinetu?

Programové prohlášení vlády z velké části odpovídá programu, s nímž šla ČSSD do předčasných voleb. Politické hnutí ANO, které je koaličním partnerem ČSSD, již před volbami z velké části kopírovalo předvolební program sociální demokracie, o to byla pak dohoda snazší. Sociální otázky se při koaličních vyjednáváních velmi dobře prosazovaly za podpory KDU-ČSL, s níž ČSSD sdílí některé hodnoty právě v sociální oblasti nebo v oblasti vzdělávání.

Míra „levicovosti“ jednotlivých kroků se přitom dost těžko měří. Levice dnes už těžko bude patřit pouze dělníkům a rolníkům. Existují mimo jiné i moderní levicová témata, která se netýkají ani tolik zaměstnanců a seniorů, ale míří na mladé lidi do pětadvaceti nebo třiceti let, na studenty a absolventy. Je to především oblast ochrany přírody, ekologie, zaměstnanosti absolventů, rovnosti pohlaví, komunikačních technologií a svobody na internetu a tak dále. Zároveň však při zdůrazňování uvedených témat nesmí ani moderní levice na lidi pracující, či lidi sociálně znevýhodněné, například matky samoživitelky nebo seniory, zapomínat. Jako člen ČSSD se však ničeho takového neobávám.

Nepřísluší mi hodnotit práci ministrů jiných stran. Osobně však musím ocenit šťastnou ruku, kterou měl pan předseda Sobotka při výběru členů vlády za ČSSD. Všichni vidí, že zatímco jeden z koaličních partnerů již obměnil polovinu svých nominantů, práci ministrů sociální demokracie se v zásadě nedá mnoho vytknout. Objeví-li se přesto nějaká komplikace, vždy se buď sám příslušný šéf resortu, nebo po dohodě s předsedou vlády, snaží věc uspokojivě vyřešit. Je neoddiskutovatelné, že asociální kroky předchozí vlády Petra Nečase a produkty neschopnosti ministrů vlády Jiřího Rusnoka se postupně vládě pod vedením Bohuslava Sobotky daří napravovat. Osm let devastace se přitom nespraví za rok. Na řadě resortů se jejich vedení teprve postupně probírá všemi problémy, které se tady za poslední léta nahromadily.

Premiér sám se ke koaličním partnerům chová skutečně jako k partnerům, nikoliv jako k nepřátelům. Tento postoj možná nevyhovuje opozici, která by si přála ve vládě podobný rozkol, jako tomu bylo v době, kdy nynější opoziční strany byly stranami vládními, možná by válka v koalici vyhovovala médiím, která by tak mohla plnit titulní stránky koaličními spory podobně, jako tomu bylo před pár lety. To, že premiér je pojícím prvkem vlády a tím pádem i jejím jasným lídrem a že svoji roli zvládá, dokazují další průzkumy STEM z ledna 2015, v nichž získal pozitivní ohodnocení od 63 procent dotazovaných.

ČSSD bude nadále prosazovat hlavní body svého programu, které jsou zároveň zakotveny v programovém prohlášení vlády. Jen na tento rok je v plánu zavedení elektronické evidence tržeb, která by měla omezit daňové úniky, budeme nadále zvedat minimální mzdu, aby se vyplácelo pracovat a lidé si nezvykali spoléhat se na sociální dávky. Ti, kteří jsou v nouzi, matky samoživitelky, senioři a další, musí však mít jistotu pomoci od státu. Na tom se z našich postojů nic nezměnilo. ČSSD a její premiér však musí také částečně dohlédnout na fungování koaličních resortů, zejména Ministerstva pro místní rozvoj. Čerpání peněz z EU je pro další rozvoj naší země klíčové.

Jak hodnotíte prezidenta republiky, který je bývalým předsedou ČSSD? V čem s ním souhlasíte a co mu vyčítáte? Slyšíte vůči prezidentovi na svém okrese spíše podpůrné, nebo odmítavé hlasy, přičemž se ptáme jak na hlasy z členské základny, tak širší veřejnosti?

Pan prezident nemá s ČSSD kromě minulosti v podstatě nic společného. Dokreslují to jeho nedávná vyjádření, podle kterých by v případě rozpadu vlády pověřil sestavením nové vlády Andreje Babiše s podporou ODS a TOP 09. Po jeho přehmatu s Rusnokovou vládou v roce 2013 – a na základě výše uvedeného vyjádření – jen s obtížemi může být považován za vyhraněného levicově smýšlejícího člověka. Vzhledem k tomu, že prezident není členem ČSSD, ani nominantem ČSSD na prezidenta, v rámci našeho okresu jeho výroky řešíme jen okrajově. Musím uznat, že v zahraniční politice nachází pan prezident mezi členy spíše porozumění, snad s výjimkou jeho vize totální války proti islamistům, kterou některá média zjednodušila na válku proti islámu ve stylu Tomia Okamury. Ovšem v oblasti domácí politiky nad některými kroky pana prezidenta většina lidí spíše kroutí hlavou. Popularitu mu snižují jednak některé jeho nepochopitelné výroky, jako například o separaci výuky hendikepovaných dětí od zdravých, a jednak mu také škodí skandály lidí, kterými se obklopuje.

Pokud se vrátíme do období tzv. lánského puče... Jak tuto událost zpětně reflektujete?

Vše zlé je k něčemu dobré. Lánský puč pomohl ČSSD jasně definovat ty, kterým jde o dobré renomé strany, a ty, kterým jde o něco jiného. V současné situaci je pro předsedu vlády daleko snazší soustředit se na komunikaci s koaličními partnery. Nedovedu si představit, že by ČSSD byla ve vládě úspěšná, kdyby jejímu legitimnímu předsedovi, a navíc premiérovi české vlády někdo ve vlastní straně neustále „mydlil schody“.

V posledním roce se široce debatuje o zahraniční politice, zejména v souvislosti s ukrajinskou krizí. Terčem kritiky bývá ministr zahraničí Lubomír Zaorálek za svou, dle některých členů ČSSD, příliš prozápadní pozici. Někteří představitelé ČSSD si přejí vyváženější pozici vůči Rusku. Pravicová opozice současně kritizovala Bohuslava Sobotku za „mnichovanství“, když si přál vyjednávat o výjimkách ze sankcí proti Rusku. Jak vy hodnotíte všechny tyto i jiné aspekty politiky, kterou prosazovala, nebo by dle vás měla prosazovat ČSSD v rámci krize na Ukrajině? Jak hodnotit Sobotku a Zaorálka?

Nedovedu si představit, že by ministr zahraničí středoevropské země zastával „provýchodní“ pozici. Ministr Zaorálek si zřejmě na rozdíl od kritiků uvědomuje, že jsme členy Evropské unie a NATO. S Ruskem nás pojí obchodní vztahy, ale našimi strategickými bezpečnostními spojenci jsou spíše země na západ od našich hranic. Vnímám velmi kladně, že premiér Sobotka i ministr Zaorálek se jasně postavili za mírové řešení ukrajinského konfliktu. Posílání zbraní na Ukrajinu by totiž vedlo k eskalaci válečných operací a k dalšímu krveprolití. Nedokážu soudit, ale předpokládám, že nikdo z TOP 09 ani ODS válku s Ruskem a ani s nikým jiným nechce. ČSSD se k této otázce postavila jasně, a dokonce se na tom usnesl ústřední výkonný výbor strany. Pravicová opozice by měla uvažovat v souvislostech, stejně jako vámi zmiňovaní, ale nekonkretizovaní „někteří představitelé ČSSD“. Již vloni na jaře na několika místech jsem slyšel premiéra Sobotku zmiňovat úlohu spolupráce s Ruskem při potírání islámského fundamentalismu a mezinárodního terorismu. Na to by se také nemělo zapomínat.

Jak hodnotíte práci hejtmanů, primátorů a dalších krajských a komunálních představitelů ČSSD? Které z nich považujete za dobře pracující a které ne? Co dle Vás řekly o jednotlivých organizacích a skupinách uvnitř strany komunální volby?

Komunální volby na podzim loňského roku ukázaly, že tam, kde spravují město starostové za ČSSD rozumně, kde jejich kroky vnímají občané pozitivně, tam vítězí s velkým přehledem ve volbách. Tam, kde byla ČSSD donedávna neotřesitelným lídrem, ale nyní fatálně klesla a skončila v opozici, nebo i jako slabší koaliční partner, by se její reprezentanti měli zamyslet nad svým dalším postupem. Podobnou situaci jsme řešili i ve velkých městech v našem okrese a ve všech došlo ke změnám. Teprve čas ukáže, zda se jednalo o pozitivní změny, které vrátí ČSSD v našem okrese do čela obcí s rozšířenou působností. ČSSD se musí soustředit na práci se svými členy, sympatizanty, musí se otevřít a třeba nabídnout lidem pomoc; ukázat, že členové strany nejsou jen páprdové a podivíni, ale normální slušní lidé, které prostě baví politika a veřejné věci.

Prezident Zeman není pozván na sjezd ČSSD. Je to chyba? Měl by být pozván dodatečně? Případně, jste pro to, aby byl vznesen přímo na sjezdu požadavek na účast prezidenta?

Pokud vím, nejsou na sjezd ČSSD zváni žádní představitelé jiných politických stran a hnutí. Neslyšel jsem o návrhu vznést na sjezdu požadavek na účast prezidenta. Pokud ano, mohl by být vznesen i požadavek na účast předsedy Ústavního soudu, či Nejvyššího kontrolního úřadu. Nebo třeba některého z vrchních státních zástupců či ředitele bezpečnostních služeb… Což by bylo asi absurdní.

Kteří kandidáti mají jistý váš osobní hlas při boji o funkce místopředsedů a 1. místopředsedy? A které kandidáty podpoří vaše okresní organizace? Podpora Bohuslavu Sobotkovi, coby jedinému kandidátovi na předsedu, je z řad delegátů vašeho okresu bezvýhradná?

Žádný z delegátů sjezdu, ale ani nikdo ze členů vedení ČSSD okresu Hodonín jediným slovem nezpochybnil kandidaturu předsedy Sobotky. Jsme si všichni vědomi potřebnosti ukázat, že ČSSD je schopna se dohodnout po dobrém, bez nátlaků, na základě rozumného uvažování. Pokud se Bohuslav Sobotka osvědčil jako předseda strany, lídr, i předseda vlády, není sebemenší důvod ke změně. Strana, která by zpochybnila mandát vlastního premiéra, by postrádala zdravý rozum a nezasloužila by si důvěru občanů. ČSSD s tím z minulosti už má špatné zkušenosti, z nichž se, doufám, poučila. ČSSD musí odejít z pražského Kongresového centra posílená a svorná, aby měla dost sil utkat se s politickými protivníky v dalších volbách. Jinak se jí nepodaří prosadit program, o kterém v rámci svých expertních skupin diskutuje.

Jsem také přesvědčen, že delegáti z hodonínské okresní organizace budou mít důvěru v personální návrhy předsedy strany, který za práci týmu ponese odpovědnost. V minulosti byl často obklopen lidmi, kteří mu práci předsedy strany spíše komplikovali. Nyní si zaslouží šanci realizovat své záměry s týmem, kterému důvěřuje a který delegátům doporučí. Za stejně důležité považuji schválení programových záležitostí a úprav stanov ČSSD, se kterými předseda strany na sjezd přijde. Škoda, že se věnuje taková pozornost personáliím a jen málo se zmiňují novinky pro fungování moderní levicové strany 21. století, jakou se ČSSD snaží být.

Které věci se dle vás musí v ČSSD změnit, aby strana fungovala lépe? Dokáže při současném kurzu udržet svou pozici dominantní politické síly v České republice? Které hrozby jí tuto pozici mohou sebrat a jak se s nimi má strana vypořádat?

Pokud se podaří panu předsedovi Sobotkovi přesvědčit delegáty o potřebě vytvoření funkčního a skutečně jednotného týmu, pokud delegáti schválí změny stanov, pokud se následně najde dost odvahy aktivizovat expertní zázemí strany a zprofesionalizovat aparát, bude ČSSD schopná konkurovat všem aktuálním dostupným politickým stranám a hnutím.

Výsledky nadcházejícího sjezdu budou mít velký význam pro další směřování parlamentních demokratických stran obecně. Konkurenti ČSSD bedlivě sledují vývoj ve straně a čekají na chybu. Chybou by bylo zaváhání, nejednotnost, negativní výstup sjezdu, potíže v resortech spravovaných našimi ministry, zkrátka cokoliv, co by mohlo ČSSD rozklížit. ČSSD je strana plná slušných a schopných lidí a věřím, že do budoucna budou dostávat víc a víc šancí se dále prosadit. Tím bude silnější, než ostatní.