Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Jiřího Zlatušky (z 8.4.),  (+ z 21.2.), Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Jaroslava Hutky, Pavla Svobody, Miroslavy Němcové, Zdeny Mašínové, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Když Vladimir Putin dostal ve své čtyřhodinové show otázku ,,Kdo jsou spojenci Ruska?", jmenoval členy BRICS a Šanghajské organizace pro spolupráci. Na západní země jaksi zapomněl. Čím to? Co z toho máme vyvozovat my? Má pravdu Zaorálek, když upozorňuje, že vztahy s Ruskem mohou být za dva roky ,,úplně o něčem jiném“, myšleno mnohem lepší? Současně Putin přesvědčoval Rusy, že je možné ekonomiku nastartovat rychleji než za dva roky, a nutno říci, že ekonomická čísla Ruska nejsou tak katastrofální, jako to vypadalo před pár měsíci, a i americký Newsweek píše, že sankce Putina nepoloží. Čili do jaké míry může být obyčejný Rus v tomto ekonomickém či geoekonomickém pohledu optimista?

On vlastně prohlásil, že Rusko nepovažuje žádný stát světa za svého nepřítele, ale dodal, že „neradí nikomu, aby za nepřítele považoval Rusko“, což je svým způsobem všeříkající formulace. Ano, mezi spojence zařadil výše zmíněné státy sdružené v obou organizacích, nejspíš by se k nim do budoucna potenciálně mohly počítat i západní státy, které se v posledních týdnech nahrnuly do čínské infrastrukturní banky AIIB – mezi jejími aktuálně 57 zakládajícími členy jsou z evropských zemí třeba Francie, Británie, Itálie, Švédsko, Dánsko a dokonce i protirusky vyhrocené Polsko, ale nikoli třeba Česká republika, která (po vzoru USA) zůstává poslušně stát mimo globální trendy. Zatímco západní Evropa chápe, že Čína má v plánu svou Hedvábnou stezkou svázat Evropu s Ruskem a že přitom bude hodně investic pro všechny, Česká republika raději dělá, že nechápe. Co s tím?

Obecně přitom samozřejmě platí, že naše vztahy s Ruskem opravdu mohou být za dva roky „o něčem jiném“, a dokonce i lepší, ale mám dojem, že za této vlády a těchto ministrů se tak nestane. Vlastně bych si to ani nepřála, protože pohled na to, jak tito ctihodní mužové náhle obracejí o 180 stupňů a odvolávají vše, co dosud říkali a odvolávali, by mi sebral poslední zbytky důstojnosti, kterou si s politikou a s politiky spojuji. Už by to bylo jen hujerovské divadlo. Přitom je ale jasné, že Evropa sice o snížení závislosti na ruském plynu hodně mluví, ale dělat skoro nic nemůže, takže tato vazba přetrvává, a v době, kdy ruský Gazprom pomalu odchází z „neperspektivního“ evropského trhu, bude změna politiky vůči Rusku rozhodně nutná, ne-li rovnou životně nezbytná. Mezitím se ale zdá, že Kreml otázku svého plynu a jeho distribuce do Evropy přenechal Turkům a Řekům, za čtyři roky nebude Ukrajinu k tranzitu do Evropy už vůbec potřebovat (alespoň to tak nyní tvrdí), a tak se pan Zaorálek spíše začne přátelit s Turky a Řeky…