Dotační kauza premiéra Andreje Babiše narůstá na rozměru. Poškozuje podle vás v tuto chvíli pověst České republiky v zahraničí?

Nepřeceňujme vliv domácích kauz: Rakušané dnes řeší svého Stracheho, Britové odstupující Mayovou, Němci rozpad tradiční politické struktury, kvůli údajným korupčním skandálům padají hlavy v Bulharsku a mění se politická scéna v Dánsku… opravdu nejsme středobodem světového dění. Většině zahraničních médií je naše kauzička úplně stejně jedno jako většině českých občanů, kteří chodí do práce a večer místo sledování ČT24 dělají s dětmi domácí úkoly. 

Když tuto kauzu srovnáme co do míry poškození reputace České republiky v zahraničí a také do výše způsobené finanční škody, o jak velký problém jde v porovnání se skandály porevolučního období? První část auditu Evropské komise hovoří o tom, že premiér Andrej Babiš se skutečně dostal do střetu zájmů. Auditoři uvádějí, že k jednoznačnému porušování zákona dochází od 9. 2. 2017, kdy byl přijat tzv. lex Babiš. Česko by tak mělo donutit Agrofert, aby vrátil všechny dotace od tohoto dne, tedy téměř 2,5 roku dozadu. Jak se na závěry Komise díváte?

Česká transformace se oproti jiným postkomunistickým státům nepotýkala se skutečně významnými finančními skandály, privatizace u nás nebyla uhersky divoká. Finanční škoda je navíc zatím pouze hypotetická, proto ji nemá smysl komentovat. Obdobně, pokud vím, audit ještě není oficiální, proto jej nelze hodnotit. Navíc se jedná o otázku spíše pro právníka než pro ekonoma.

Podle auditorů se převedením firem ze skupiny Agrofert do svěřenského fondu vlastně nic nezměnilo, audit konstatuje, že firmy jsou i nadále ovládány Andrejem Babišem. Souhlasíte s tímto závěrem?

V ekonomii platí, že lidé reagují na pobídky. Každá regulace okamžitě vyvolá urputnou snahu o nalezení cesty, jak ji obejít. A každá taková legislativní objížďka okamžitě vytváří novou regulaci. Je to nikdy nekončící, hrůzostrašná spirála, které lze předejít jediným způsobem: co možná nejmenším zasahováním do chodu hospodářství. Tato kauza by nevznikla, pokud by neexistoval nesmyslný systém dotací.

Dotace vždy nutně pokřivují trh – s trochou nadsázky pak vše, co pokřivuje trh, křiví i páteř země. Mohli bychom si ušetřit onu údajnou mezinárodní ostudu, domácí poprask na laguně i zcela zbytečné právní výlohy, kdybychom odmítli dotace z unijního rozpočtu přijímat – a zároveň do něj přestali přispívat.