Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Jaké jsou stav a pozice rodiny v Rusku v této době?
 
V posledních letech jsme zaznamenali zlepšení v oblasti rodiny a demografie. Máme několik dobrých zákonů, které vyjadřují podporu státu rodinám. Například něco zhruba kolem deseti tisíc dolarů – těžko to teď říci přesně kvůli kurzovým výkyvům – dává stát rodinám při narození druhého dítěte a při narození třetího dítěte je to příděl půdy.
 
Také máme zákon, který zakazuje obhajování a propagaci potratů ve veřejném prostoru. A samozřejmě též ten slavný zákon zakazující agresivní propagandu homosexuality mezi mládeží a dětmi.
 
Je Rusko homofobní?
 
Musím zdůraznit, že tento zákon není ničím tak hrůzným, jak je zobrazován LGBT propagandou a liberálními západními masmédii, protože pouze ochraňuje děti a mládež do věku 18 let před opravdu agresivní propagandou netradičního sexuálního chování. Dospělí mohou dělat, co si přejí. V Moskvě je mnoho nočních klubů a nikdo neperzekuuje gaye, jak tvrdí západní média. To je lež.
 
Ale musím připomenout, že životní styl gayů není zdravý. Podle statistik a výzkumů gayové umírají dvacetkrát či třicetkrát častěji kvůli různým nemocem, jako jsou AIDS, zneužívání drog a alkoholu, sebevraždy. Takže bylo velmi překvapivé, proč tento nezdravý způsob života, který nemá nic společného se zdravím a sportem, byl používán jako hlavní důvod pro bojkotování olympiády v Soči. Barack Obama a další západní lídři se snažili aktivně sabotovat olympiádu v Soči a vyhlásili tento typ války proti Rusku kvůli tomu, že jsou prý gayové perzekuováni, což ale není pravda. Rusko je démonizované. Tedy ještě před ukrajinskou krizí začala protiruská kampaň a hlavním důvodem byla otázka LGBT (lesby, gayové, bisexuálové, translidé). Západní elity jsou pod intenzivním vlivem LGBT lobby a bohužel na Západě často vládnou minority a diktují svou vůli a životní styl majoritě. To není demokracie.
 
Jaká je v Rusku situace okolo potratů? Zlepšuje se stav?
 
Bolševické Rusko při revoluci v roce 1917 bylo první zemí světa, která legalizovala potraty a kde byl zaveden jednoduchý rozvod a byla legalizovaná homosexualita. To byly jedny z prvních zákonů bolševiků, kteří rozjeli kampaň a boj proti tradičním ruským a křesťanským hodnotám. Bolševici prosazovali i volný sex. To, co vidíme, že nyní prosazují OSN, EU či USA, bylo podporováno a praktikováno již bolševiky. A vidíme kontinuitu společenské a sexuální revoluce a sociálního inženýrství od těchto dob.
 
Pokud jde o potraty, bohužel je praktikovalo několik generací v Sovětském svazu a mnoho lékařů v tom bylo zapojeno a byl to hlavní způsob takzvaného plánování rodičovství. A při pádu Sovětského svazu v roce 1991 bylo ročně vykonáváno okolo čtyř milionů potratů. Nyní se číslo pětkrát zmenšilo, je to okolo sedmi set tisíc ročně, což je pořád velmi mnoho. Většina obyvatel si uvědomuje, že to je zabíjení nových lidských bytostí, a v posledních letech velice posílilo prorodinné a prolife protipotratové hnutí a v těchto věcech se angažuji. Mám na starosti mezinárodní vztahy komise ruského patriarchy ortodoxní církve, týkající se ochrany rodiny, mateřství a dětí. A mého duchovního otce, otce Dmitrije Smirnova, můžeme označit za duchovního otce či kmotra prolife hnutí v Ruska. Byl jedním z prvních, který začal kázat proti potratům již před 25 lety.
 
A nyní je prolife hnutí velmi silné. Máme plány na další a další omezování potratů, protože nyní je limit pro potrat prvních 12 týdnů těhotenství. Existují nové návrhy, které jsou implementovány zvláště Jelenou Mizulinuvou, která šéfuje výboru Dumy pro rodinnou politiku. S ní velice úzce spolupracujeme. Je to velmi prolife aktivní a odvážná žena. Nyní existuje takzvaná čekací doba, kdy když žena přijde a chce potrat, nemůže být proveden hned, ale musí čekat nějakou dobu, aby si věc pořádně promyslela, a existují povinné konzultace s psychologem, aby jí pomohl vysvětlit následky, také máme síť center pomoci pro těhotné, která se rozšiřuje. Úzce spolupracuji též s charitativní nadací Svatého Basila Velikého, jež je jednou z největších v Rusku a má roční rozpočet 40 milionů dolarů, i s nadací svatého Ondřeje, která je také velká, i s dalšími organizacemi, abychom pomohli těhotným ženám. Až budeme mít podporu dvou třetin veřejnosti pro úplný zákaz potratů, tak to bude vhodný čas pro přijetí jejich úplného zákazu. Ale společnost na to ještě není připravena.

 
Co nám můžete říct o právech rodičů v Rusku? Existuje například sexuální výchova?
 
Naštěstí sexuální výchovu ve školách nemáme, ale existovalo několik pokusů ji zavést v devadesátých letech, kdy zde byly testovány liberální myšlenky. Tyto pokusy byly zablokovány rodiči.
 
A co takzvaná juvenilní justice s odebíráním dětí rodičům?
 
Rusové se velmi obávají takzvané juvenilní justice a nemyslím, že by měla šanci, aby byla zavedena, i ruská ortodoxní církev proti ní aktivně vystupuje. V Německu, Británii či Itálii je sexuální výchova povinná a rodiče se mohou dostat do vězení, když nechtějí poslat své děti na sexuální výchovu. V Německu od dob Hitlera existují zákony, že nemůžete tvořit takzvanou paralelní společnost, takže všem dětem musejí být vymývány mozky a nemůžete tam utéct té ideologii, která je prostřednictvím veřejných škol dětem vtloukána do hlav.
 
A jak to vypadá v Rusku s domácím vzděláváním?
 
V Rusku máme veřejné školy i domácí vzdělávání (homeschooling). Domácí vzdělávání je legální a rozvíjí se, má několik desítek tisíc lidí, kteří vzdělávají své děti doma. Děti musejí složit státní zkoušky. I má žena vzdělává naše děti doma. Vyměňuje si zkušenosti z USA, navštívil jsem kolej Patricka Henryho.
 
Jednou jste řekl, že Rusko je poslední zemí, která brání a hájí křesťanské a rodinné hodnoty. Někteří konzervativci na Západě a v USA říkají, že Putin je bývalým agentem KGB a bývalým komunistou a jeho podpora konzervativním hodnotám je jenom propaganda...
 
Víme, že duchovním otcem Putina je velmi známý kněz, otec Tychon Ševkunov, který napsal bestseller Každodenní křesťané, který je oblíbený i mezi laiky a lidmi, kteří nejsou věřící. Víme, že Putin chodí do kostela, chodí ke zpovědi a ke svatému přijímání. Co se opravdu děje v jeho duši, nevíme, protože sotva víme, co se děje v našich vlastních duších. O tom je speciální věda praktikovaná mnichy, kdy se zhodnocuje, zda ta či ona idea přicházející do vaší mysli přichází od Boha či ďábla, od dobrého či zlého anděla. Takže je velmi složitá otázka, jaké jsou opravdové motivy u Putina, a já to nemohu soudit.
 
Ale co vím, je to, že v Rusku zaznamenáváme silné oživení křesťanství. Více než třicet tisíc kostelů bylo postaveno a obnoveno v posledních 25 letech. To ve světové historii nemá obdoby a nic podobného tomu se neděje nikde ve světě. A zatímco se na Západě kostely přeměňují v koncertní haly, mešity a podobně, protože ubývá lidí, kteří by do nich chodili, v Rusku máme kostely plné lidí a v neděli se sotva dostanete do kostela. Jen v samotné Moskvě máme nyní program na postavení dvou set nových kostelů. O tom se na Západě bohužel neinformuje, CNN a BBC vám o tom nic neřeknou, i když je to pravda. Putin po chaosu devadesátých let za Jelcina podporoval věci vedoucí k omezení kriminality a obnovení bezpečnosti. Může být otázkou, zda Putin křesťanství jenom nevyužívá, to nevím, ale faktem je, že kostely jsou obnovovány a jsou plné. Bylo postaveno a obnoveno 700 klášterů. Putin navštívil kláštery na Athosu. Jako hlava státu musí vycházet ale s různými typy lidí: agnostiky či ateisty. Ale faktem je, že Rusko je jediná velká země na světě, která si dovolila oficiálně deklarovat, že chrání křesťanské, tradiční a rodinné hodnoty. A víme, že západní elity jsou proti těmto hodnotám.