Žádný listopad 1989, ty demonstrace připomínají spíš padesátá léta, vzpomíná Lenka Procházková. Pak nám vyprávěla drsné zážitky s některými senátory

18.06.2019 17:09 | Zprávy

ROZHOVOR Senát jako zdechající kobyla, která kope na vlasteneckého prezidenta. Signatářka Charty 77, aktivistka a spisovatelka Lenka Procházková pro ParlamentníListy.cz komentuje nejen senátorský pokus o sesazení Miloše Zemana či své opětovné nezvolení senátory do Rady ÚSTR, ale i demonstrace proti Andreji Babišovi. „Atmosféra 50. let, žádný nový listopad 1989,“ uvádí k protestům.

Žádný listopad 1989, ty demonstrace připomínají spíš padesátá léta, vzpomíná Lenka Procházková. Pak nám vyprávěla drsné zážitky s některými senátory
Foto: Cecílie Jílková
Popisek: Lenka Procházková

Senát už podruhé odmítl prezidentovu nominaci na vaše jmenování do Rady ÚSTR. Vaše protirežimní činnost před rokem 1989 je přitom nezpochybnitelná. Jak na vás již druhé odmítnutí ze strany senátorů působí?

Když jsem před několika týdny byla dotázána, zda přijmu opakovanou nominaci pana prezidenta do Rady ÚSTR, měla jsem dvě možnosti. Buď s díky odmítnout a ušetřit si další kolo dehonestací ze strany Senátu, médií a pracovníků zmíněného ústavu, nebo nominaci s pokorou přijmout. Zvolila jsem druhou možnost a začala jsem si psát poznámky k projevu. Připadalo mi správné využít tu příležitost a vyslovit do mikrofonu své obavy z toho, že praktiky totality nejsou jen historií. Samozřejmě jsem ale neočekávala, že můj nominační projev probudí v členech Senátu svědomí a že mě do rady zvolí. A ten zázrak se skutečně nekonal. Jinak řečeno, to hlasování nebylo o mně a  mém charakteru.

Překvapilo vás, že rozhodnutí horní komory Parlamentu bylo stejné jako to předchozí?

Výsledek tajného hlasování byl ještě o trochu horší než před dvěma lety, protože složení Senátu se proměnilo po volbách, kdy tam usedla skvadra neúspěšných kandidátů na prezidenta. A jejich nesmiřitelný odpor proti vítězi voleb se zástupně projevil i při hlasování o mé nominaci, což jsem předvídala.  

Po sociálních sítích kolují záběry ze Senátu v době, kdy byla vaše nominace projednávána. Zachycují prvního místopředsedu Jiřího Růžičku (za TOP 09 a STAN), jak se při vašem projevu dost zeširoka směje. Jakou atmosféru jste v Senátu vnímala? Jak jste se cítila v prostředí, kde se vůči vám mnozí dost drsně vymezovali?

S pobytem v nepřátelském prostředí mám dost zkušeností. Někdejší výslechy v „kachlíkárně“ byly dobrou praxí. Úšklebky pana senátora Růžičky jsem viděla až pak na televizním záznamu, takže mě při proslovu nerušily. Nicméně napětí jsem prožívala a trochu jsem si připadala jako „kacíř před koncilem“. Musím ale ocenit personál Senátu, který se i k lidem „mého typu“ chová s profesionální zdvořilostí až vlídností. To bylo povzbudivé, protože už po mém příchodu do recepce rentgen objevil, že v jedné kapsičce kabelky mám zapomenutý nožík „rybičku.“ Pobavená ochranka to vnímala jako zpestření dne, zřejmě je z praxe zvyklá na to, že dámské kabelky skrývají rozličná překvapení, a tak trpělivě čekala, až nožík najdu a odevzdám do úschovy. Nikoho nenapadlo volat zásahovku a v médiích nevyšly šokující titulky PROCHÁZKOVÁ VPADLA DO SENÁTU S NOŽEM!

V senátní restauraci, kde jsem pak tři hodiny popíjela minerálku a čekala, až přijdu na řadu, protože program se zpožďoval, mě nikdo ze senátorů nerušil ani pozdravem, jen si mě prohlíželi jako exota, a tak jsem mohla do poslední chvíle „pilovat“ svůj projev. Když jsem se pak konečně dostala k mikrofonu, soustředila jsem se už jen na to, abych artikulovala zřetelně, tak jak jsem zvyklá z veřejných vystoupení. Zachovávala jsem oční kontakt s návštěvníky galerie, jejichž přítomnost mě povzbuzovala, a také mě zaujal soustředěný výraz jedné paní senátorky, která evidentně chápala, o čem mluvím a proč.

Projev měl asi deset minut. V jedné chvíli jsem periferně zaznamenala, že někdo jde něco šeptat lidem za mnou (místopředsedům), a napadlo mě, že pokud mi vypnou mikrofon, pokusím se to dopovědět bez techniky. V někdejší Valdštejnově konírně je dost dobrá akustika. Ale bylo to plané podezření. Když jsem řeč skončila, čekala jsem, že mi někdo třeba bude klást otázky. Ale panovalo mrazivé ticho, nikdo se do diskuse nepřihlásil, a tak jsem si ve vrátnici vyzvedla nožík a vyšla z chládku do tropických ulic. Měla jsem dobrý pocit, že jsem splnila úkol, který jsem si zadala. 

Prezident Zeman už rozhodnutí Senátu komentoval. „I dnes zažíváme situaci, kdy například signatářce Charty 77 je bráněno její uplatnění lidmi, kteří kolaboralovali s komunistickým režimem. Taková míra pokrytectví je až neúnosná, ale bohužel se s ní setkáváme. Právě proto s ní musíme bojovat,“ uvedl při předávání ceny sv. Vojtěcha. Máte stejné dojmy? 

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Radim Panenka



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„To už rovnou mohli chválit soudruha prezidenta.“ Vyoral a angažovaná otázka z AZ kvízu

16:32 „To už rovnou mohli chválit soudruha prezidenta.“ Vyoral a angažovaná otázka z AZ kvízu

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA - Komentátor se věnoval „moderní“ otázce v populární soutěži AZ kví…