Voliči do europarlamentu vykroužkovali chartistu Alexandra Vondru (ODS), a to až z patnáctého místa. Vondru si vzal na paškál prakticky hned po zveřejnění výsledků Andrej Babiš, který připomněl kauzu ProMoPro a Vondrovo řízení Ministerstva obrany. Je možné, že se Andrej Babiš Alexandra Vondry obává? Může být duo Zahradil–Vondra hybatelem české politiky v Bruselu?

Nemyslím si, že by se Andrej Babiš obával Alexandra Vondry, „echt“ co se týká Evropského parlamentu, který je většině Čechů – a dle mého drtivé většině voličů ANO – u zad. Co se Alexandra Vondry týká, je jeho úspěch spíše dalším důkazem totální dekadence současné ODS. Když politický dinosaur s určitými škraloupy – a nemyslím teď nic z toho pejorativně – převálcuje čelo kandidátky ODS, navíc v době, kdy je u lidí poptávka po určitých změnách, pak je to důkazem nedostatku silných osobností – nebo v tomto případě spíše jen osobností – v ODS. Duo Zahradil–Vondra bude dle mého hybatelem oportunismu české politiky v Bruselu, tím si ostatně vyhoví s valnou většinou nejen našich europolitiků. Byť s řadou názorů pana Zahradila souzním, věřím mu úplně stejně jako Andreji Babišovi, možná ještě méně, a to je co říct.

Díky preferenčním hlasům se do europarlamentu dostal i generál Hynek Blaško, osmička kandidátky SPD. Prakticky ihned se objevily zprávy o tom, komu má Blaško údajně sloužit. Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty Blaška označil za užitečného idiota a koně Ruska. Je to tak? A má Blaško na to, aby tlak médií ustál?

Panu Blaškovi držím pěsti a doufám, že i coby voják ustojí mediální útoky některých uvědomělých novinářů. Víte, za užitečného idiota a koně Ruska je označován kdekdo, kdo nedrží hubu a krok za lepší zítřky s EU a nikdy jinak. Jakub Janda, který za prachy točil homosexuální porno, k čemuž se alespoň dle mého jen tak někdo „nesníží“ (nic proti pornohercům jako takovým), je ukázkovým příkladem charakteru, který za prachy zapře mámu a udá tátu. Janda je pro mě osobně synonymem slizkosti, vulgarity a bezpáteřnosti. A kdybych se měl chytit Jandových slov, pak je dle mého lepší být kůň Ruska než vůl tažený EUSA.

O víkendu byl v metru napaden člen Rady ČT Ladislav Jakl. Dva útočníci na Jakla údajně zaútočili pro jeho politické preference. Nejde o první podobný incident z poslední doby, nedávno dva muži na Moravě napadli poslance Dominika Feriho. Jakl byl tento týden napaden podruhé, a to v hotelu ve Zlíně. Stává se snad Česko zemí, kde je násilí na politicích přijatelné?

Pevně doufám, že nestává. Útoky na politiky se čas od času odehrávají nejen v České republice. Z těch případů – byť v relativně krátkém časovém sledu – bych ještě nevyvozoval závěry. Ale každopádně je třeba, stejně jako v případě Dominika Feriho, tento čin silně odsoudit. Fyzické útoky jsou nepřijatelné, ať už v souvislosti s politickými názory, nebo s čímkoliv jiným. Snižuje se k nim opravdu jen absolutní slaboch. Tohle je třeba, aby zaznívalo.

Nedá mi to se nezeptat – domníváte se, že oběma útokům byla věnována stejná mediální pozornost?

Samozřejmě, že nebyla. Částečně možná proto, že si pan Jakl neudělal prvoplánové PR, nezavolal si hned sanitku, nevyfotil si s americkým úsměvem řadu selfies ilustrujících prakticky celý průběh události. Částečně proto, že není poslanec, i když na druhou stranu je členem RRTV a navíc veřejně docela viditelnou postavou. Ale tím nejdůležitějším důvodem je, že pan Jakl nemá ten „správný“ žádoucí a prorežimní světonázor (jak prorežimním Ondřej Hejma trefně nazývá onen proEUnijní pohled). Takže hysterie a obavy o demokracii z úst veškeré politické reprezentace, uvědomělých médií v čele s ČT a umělců, se zkrátka neopakují. Na to si musíme počkat zase až se to dotkne – a teď to nechci přivolávat – někoho dalšího ze samozvaných demokratických stran.