Jsou ty negativní a násilné věci, které vidíme, projevem islamismu, tedy prý pokřiveného výkladu islámu, nebo jsou principem islámu samotného jako náboženství a nauky? Nejsou ty věci principem islámu, jak jsou napsány v koránu, v sunně, právu šaría, činech a slovech proroka Mohameda?

Je zásadním omylem chtít rozlišovat mezi islámem a islamismem. Umírnění muslimové existují, ale to jsou z pohledu islámu ti špatní muslimové, protože se neřídí předpisy náboženství se jménem islám. Pro pochopení islámu je nutné vědět kde, kdy a jak vznikl.

Ano?

Střední východ je oblast, kde existují úrodná území, jako je nilská delta, Mezopotámie či určitá pobřežní pásma, ale pak jsou tam obrovské rozlohy pustin. Během celého starověku tam byla permanentní válka mezi usedlíky a kočovníky. Těm úspěšnějším a šťastnějším se podařilo shluknout na těch úrodných územích a tam vznikly systémy zavlažování a státní útvary. Kočovníci byli chudáci, kteří živořili v těch pustinách, a do značné míry měli volbu buďto chcípnout hladem a žízní, nebo jít něco ukrást těm usedlíkům. Pokud se mezi usedlíky vedla například válka mezi dvěma následníky trůnu a podobně, tak tam samozřejmě kočovníci hned vtrhli, co mohli ukrást, ukradli, ženy znásilnili, muže pobili a tak dále. Pokud usedlíci byli dobře bráněni a organizováni, tak se kočovníci snažili dělat karavanní obchod, ale v podstatě živořili.

V určitém historickém okamžiku, kdy ti usedlíci byli oslabeni po dlouhodobých válkách mezi Perskou říší na straně jedné a Římskou, respektive Východořímskou či Byzantskou říší na straně druhé, tak se mezi kočovníky najednou objevil charismatický „geniální“ muž, který chápal, co jeho společnost potřebuje, a ten jim byl schopen vnuknout systém a ideologii, díky které mohli oni uspět a podnikat obrovské dobyvačné války. To je v islámu zakotveno. Islám je návod, jak si podmanit a porobit ostatní. Ta expanze a snaha o světovládu je v islámu zakódována a ten princip tam je stále. Jim se nepodařilo dobýt Evropu v roce 732, kdy dosáhli do poloviny Francie a byli poraženi u Poitiers. Dvakrát obléhali Vídeň, v 16. a 17. století. Skoro dvě stě let ovládali i část Slovenska. Celá území v severní Africe a na Blízkém východě, kde byla Římská říše, byla území křesťanská, než je ovládl islám. Po arabské a osmanské expanzi dnes vidíme třetí pokus, aby už konečně dobyli Evropu.

Předáci českých muslimů, pánové Alrawi, Abbas, Sáňka sice oficiálně odsoudili útoky v Paříži, ale současně ve svých modlitebnách a mešitách i publikacích vydávaných jejich organizacemi propagují právo šaría... Jsou skutečně umírnění?

Samozřejmě, že si na umírněnost jenom hrají. Co se týče konverzí na islám při všem respektu ke svobodě smýšlení, je třeba opakovat, že islám není vyznáním jako ty ostatní. Je to především úsilí o světovládu. Evropan, který se k němu chce připojit, se sám vylučuje ze společenství, ze kterého vzešel. Čech, který konvertoval na islám, se sám vyloučil z českého národa a stal se jeho nepřítelem.

Jak se díváte na budoucnost západní Evropy? Mluví se o tom, že může být islamizovaná a že demograficky tam může v zemích jako Francie, Británie, Nizozemí, Belgie vzniknout muslimská většina...

To je velmi vážná hrozba. Ideální by by bylo, kdyby se Evropanům vrátila určitá dávka lásky k životu a byli schopni znovu rodit a vychovávat své vlastní děti. Také si myslím, že i kdyby toho schopni nebyli, tak bude lepší, abychom zde žili tak, že zde bude malý počet mladých aktivních lidí, kteří budou muset živit masy stařičkých důchodců. Tím pádem všichni budeme žít skromně. Je to pořád lepší, než si sem nechat nacpat masy muslimů, kteří nás zde potom budou vraždit a mrzačit.

Jsme součástí Evropské unie a Schengenského prostoru. Teď zde jsou snahy v rámci EU prosazovat společnou imigrační politiku a kvóty na imigranty. Není pro nás EU tím pádem hrozbou?

To je nutné odmítnout. Samozřejmě je to hrozba. Já nejsem a priori proti určitému evropanství. Už můj dědeček byl členem hnutí Paneuropa, které vedl hrabě Coudenhove-Kalergi, potom je vedl syn posledního českého krále a rakousko-uherského císaře Otto von Habsburg-Lothringen. Já nejsem a priori antievropský. Má identita je česká, francouzská a izraelská. Mám tři cestovní pasy a tři občanské průkazy. Já si nemohu hrát na nějakého nacionalistu ani jednoho, ani druhého národa.

Ale pokud by Evropská unie měla znamenat tu Eurábii, tedy Evropu pod nadvládou islámu, potom by bylo lepší z Evropské unie vystoupit a raději zde žít s nižší životní úrovní podobně jako za komunistů. Mně na těch komunistech ani nevadilo to, že jsme žili hmotně skromně, mně vadilo, že mně komunisti zakázali studovat na vysoké škole nebo že jsem nemohl volně cestovat do zahraničí. Mně se skutečně příčí vulgární materialismus multikulturní globalizované společnosti. To je jiná forma modloslužebnictví. To je kult mamonu.

V souvislosti s islámem a imigrací se poněkud opomíjí to, že v imigrantských ghettech je vysoká kriminalita, přistěhovalci znásilňují Evropanky, objevuje se rabování, zapalování aut...

Kriminalita u přistěhovalců je velmi vážný fenomén. Všude na světě mají muslimští přistěhovalci vyšší zastoupení mezi lidmi odsouzenými za zločiny nežli lidé jiného vyznání. To také ukazuje, že islám nemůžete chápat jako obranu mravnosti a morálních hodnot. Je lepší snášet chudobu, utrpení, než přítomnost muslimů. To je to největší utrpení.

Vy jste občanem Francie. V posledních eurovolbách tam velmi posílila euroskeptická a antiislamistická Národní fronta Marine Le Penové. Jak se díváte na tuto stranu?

Já jsem ji již několikrát volil. Na evropské úrovni je mi velice sympatický nizozemský státník Geert Wilders. Co se týče Front National, tak já na rozdíl od této strany nejsem tolik stoupencem vystoupení z EU či vystoupení z eurozóny a obnovení francouzských franků. Já si myslím, že Evropané mají potřebu spolupracovat. Teď jde jen o to, aby šlo opravdu o spolupráci Evropanů. Pokud by do EU bylo přijato Turecko, bylo by nezbytně nutné ihned EU opustit. I francouzský prezident Valéry Giscard d´Estaign řekl, že vpuštění Turecka do EU by neznamenalo nic jiného než konec EU.

To řekl muž, který má sám odpovědnost za to, že v sedmdesátých letech dovolil spojování rodin přistěhovalců. Do té doby byly ve Francii jenom mužští přistěhovalci, kteří tam pracovali, a on dovolil, aby za nimi mohly přijet jejich rodiny. Čili z dočasné pracovní síly se stala stálá imigrace. Tím způsobem zahájil zánik francouzského národa. Já jsem ve Francii obdržel pohostinství a musím být vděčný za pohostinství, které jsem od nich dostal, ale nepokládám se za kvalifikovaného, abych usiloval o záchranu Francie, pokud ti Francouzi samotní nejsou schopní bojovat za svou záchranu. Francouzský filozof a esejista židovského původu Alain Finkielkraut řekl, že není možné integrovat přistěhovalce, kteří nemají rádi Francii, ve Francii, která nemá sama sebe ráda.