Ani to nepomohlo prolomit deštivou kletbu, která je už téměř tradičně na Hustopeče uvalena, a krojovaní tak doslova tančili mezi kapkami deště. V pátek, na stavění máje, se počasí na chvíli umoudřilo, a statní muži tak významný symbol hodů postavili za poměrně obstojných podmínek. „Letošní stavění máje za lehce nepříznivého počasí bych popsal nakonec jako úspěšné, myslím, že jsme to měli docela rychle hotové, ačkoliv jsme měli na začátku trochu zpoždění. Mája stojí, zaplať pán Bůh, a snad bude stát i dál,“ doufá stárek Denis Homola. Náležitou odměnou všem stavařům máje a také přihlížejícím byl následující program, o který se postarala cimbálová muzika Stupava z Dolních Bojanovic. A jejich smyčcové nástroje posluchače náležitě rozezpívaly a roztančily!

Aby hody mohly opravdu začít, je potřeba si vyptat od paní starostky právo je pořádat. To stárkům a chase naštěstí bylo uděleno a chasa se tak mohla radovat z dvoudenního tanečního maratonu. Hodovní právo starostka Hana Potměšilová uděluje už téměř jednu desítku let. Přesto se na tuto událost vždy těší tak, jako by to mělo být poprvé. „Jako učitelka, která 30 let učila středoškoláky, jako bývalá stárka, prožívám takové zvláštní těšení, ale s chvěním. Jak to dopadne, jestli bude stačit vše co jsme přichystali, napekli, dovezli… zatím se to vždycky povedlo, takže já se teď už opakovaným způsobem těším na to, jak uvaříme, upečeme, nachystáme, těšíme se, zatančíme si, zazpíváme si, povykládáme si. Mezi stárky je i spousta mých bývalých studentů, takže s nimi ráda a nostalgicky zavzpomínám,“ usmívá se paní starostka Potměšilová.

Poté, co si chasa u paní starostky zatančila a občerstvila se, vydala se společně s muzikou do ulic, aby pod máju pozvala celé město. V sobotu byla na programu večerní zábava, při které zahrála dechová muzika Legrúti. „Nakonec jsme se rozhodli, že bude venku a jsme za to rádi, protože by to byla fakt škoda, kdyby to bylo vevnitř i včera. V ranních hodinách nám pak začali pršet, ale do té doby to bylo úplně perfektní,“ pochvaluje si vydařený sobotní večer stárka Marie Vrbová, „dojelo hodně přespolních a jsme za ně moc rádi.“

V neděli je třeba, aby krojovaní po náročném pátku i sobotě sesbírali své síly a vydali se na tradiční slavnostní mši do kaple sv. Rocha. „Po včerejší kalbě se to dá zvládnout jedině tak, že jsme včera nekalili,“ směje se stárek Homola. „Museli jsme to mírnit, je třeba na to myslet. Je to náročné, i bez kocoviny je to náročné vydržet tam stát hodinu, ale celá mše je samozřejmě krásná,“ doplňuje stárka Vrbová. V půl třetí vyrazil z ulice U Vodojemu krojový průvod i přes neutuchající déšť. Variantu, že by byl zrušen, stárci údajně vůbec nezvažovali. A vstříc jim vyšli také muzikanti Hornobojané, kteří k deštivému pochodu neměli jedinou výtku. V neděli už nebyl prostor na hrdinství a veškerá zábava se odehrávala v sále společenského domu. Ten byl naštěstí připraven a na tanečním parketě se tyčila také zdrobnělina máje. Po slavnostním nástupu krojové chasy následovalo dětské sólo, sólo s rodiči a poté všemi očekávaná zavádka – obřadní tanec typický pro oblast Hanáckého Slovácka. „Rádi bychom poděkovali všem rodičům, kteří nám pomáhali, celé rodině, chase, sponzorům a stárkům. Všem, co se na hodech podílejí, protože bez nich by to nešlo,“ vyjadřuje vděk stárka Marie Vrbová.