Vzpomínka, jíž se zúčastnili zástupci města či armády, připomněla 18. červenec 1949, kdy byli v Praze na Pankráci popraveni Karel Sabela, Miloslav Jebavý, Vilém Sok-Sieger, Josef Gonic a Bohuslav Hubálek. Šlo o nejpřísnější tresty v procesu proti představitelům odbojové skupiny Praha – Žatec. Dalších osm účastníků odboje, který chtěl za přispění některých vojáků svrhnout komunistický režim, dostalo doživotí, dva odbojáři skončili ve vězení na 25 let. Spolu s kapitánem Sabelou bylo zatčeno dalších 36 vojáků žatecké posádky.

Kapitán Karel Sabela, jenž za druhé světové války bojoval v Alžíru a poté na západní frontě, patří k nejvýznamnějším členům odbojové skupiny, která měla ty nejvyšší ambice – svrhnout komunistickou vládu a zajistit svobodné volby. Vojáci ze Žatce, kde K. Sabela působil od října 1947 jako velitel tankové roty a žil s manželkou v domě na Nákladní ulici, měli v plánu významnou roli: se svými tanky měli pomoci s obsazením letiště Ruzyně, Ministerstva obrany a budovy Generálního štábu. Karel Sabela se zároveň podle obžaloby snažil pro převrat získat i další vojáky a jejich jednotky v republice.

Převrat měl po několika odloženích začít v noci z 8. na 9. března 1949, signál k němu měl vydat Český rozhlas. Těsně před tím ale začalo rozsáhlé zatýkání Státní bezpečností v rámci Akce Norbert. S kapitánem Sabelou byla zatčena i jeho žena Milada.

Karel Sabela prý těsně před popravou pronesl slova, která řekl již u soudu: „Odsoudila nás lůza, která se domohla násilím moci a v mezích zákonů, které si sama dala, loupí, krade a vraždí.“ Jeho ostatky byly pohřbeny do hromadného hrobu na hřbitově v Praze – Ďáblicích. Rehabilitován byl až roku 1991 Vyšším vojenským soudem v Příbrami. Rehabilitační komise uvedla v posudku, že Sabela byl „korektního a přímého chování se smyslem pro povinnost a odpovědnost, byl iniciativní s velmi dobrou pamětí a živé povahy."