Dámy a pánové.

Dovolte mi tedy několik slov k této tematice. Já jsem velmi ráda, že jsme se dostali do bodu, kdy už hovoříme o konečné verzi, protože odškodnění je více než nutné a dlouhodobě nám scházelo, o tom není samozřejmě sporu.

Co se týče toho pozměňovacího návrhu pana kolegy Kaňkovského, tak já se domnívám, že tady on je zbytečný, protože tím, že bude zavedena ta odborná nezávislá komise, která samozřejmě bude spolupracovat s eventuálně poškozenou rodinou, tak všechny dokumenty bude možné si vyžádat úplně bez problému od toho zdravotnického zařízení. A nedomnívám se ani z praxe, že by bylo jakékoliv zdravotnické zařízení, které by nespolupracovalo s touto odbornou komisí. Ještě se tak nikdy nestalo v jiných případech, čili jistě můžeme říci, že ani tentokrát.

Jinak samozřejmě je dobře, že ten člověk, který žádá, protože to většinou budou rodiny nebo jejich rodiče, má ještě nějakou jinou možnost a není v tom sám. To je samozřejmě velmi dobře. Co se týče toho bodu jedna, nebo § 2 mého pozměňovacího návrhu a mých kolegů - jedná se o to, že za prvé - tam je také odškodnění za duševní útrapy, a to proto, že zejména rodiče samozřejmě dítěte, které ty trvalé následky by mělo, samozřejmě procházejí ještě duševní jakousi újmou, to je bezesporné, která je velmi těžce daná do nějaké škály, protože téměř tato škála existovat nemůže v této problematice. Proto je tam tedy i za ty duševní útrapy.