Je evidentní, že masové demonstrace, které ve svém počátku představovaly přece jenom blikotající světélko jakés takés naděje, do této chvíle žádný praktický efekt kromě sílícího propojení mnoha lidí, kteří se do té doby neznali, nepřinesly a naděje na to, že bude-li postupováno stejným způsobem jako dosud přinesou, je malá. Nepotřebujeme pouze odborníky na jednotlivé oblasti a výborné řečníky, neméně důležití jsou schopní političtí praktici, kteří dokáží transformovat vůli mas z náměstí a pochodů ve smysluplnou dohodu zajišťující číselně vyjádřitelný úspěch – porážku stran Pětikoalice ve volbách.

Od první velké demonstrace uběhly již více než 2 měsíce a místo jakýchkoli výstupů, které by dávaly naději na změnu poměrů jsme s výjimkou spolupráce SPD s Trikolorou v komunálních volbách v opoziční části politického spektra svědky spíše pokračující nevraživosti opozičních jednotlivých subjektů vůči sobě navzájem, která je přímo protikladná poselství z náměstí, na kterých zástupci těch samých subjektů a nezávislé osobnosti často hovoří o potřebě koordinovaného postupu. Jsem přesvědčen, že tudy cesta ke změně poměrů v naší zemi nevede.

Možná nejsem dostatečně informován o všech probíhajících jednáních, ale ze stávajícího stavu vyvozuji, že se dosud nenašla žádná jako minimum většinou akceptovaná autorita, která by předložila alespoň náznak vize společného postupu, který by daný stav posunul z bodu 0, na kterém již více jak dva měsíce přešlapujeme, směrem k nějaké perspektivní dohodě. Právě z tohoto důvodu vzniká má výzva. Jejím cílem je, aby se opoziční subjekty při snaze porazit ony vládní pohnuly z místa a začaly se domlouvat na konkrétní spolupráci v konkrétních termínech, protože málo platné, bez čísel z voleb nejde nic změnit.