Slovy autorů by se mělo jednat o: „deset principů dobré správy na posílení zapojování veřejnosti, transparentnosti a pro zlepšení života v našem městě. Jde o opatření odzkoušená a s úspěchem používaná v jiných městech a obcích, často doporučovaná předními nevládními organizacemi, přitom přizpůsobená potřebám našeho města. Desatero je otevřené a umožňuje přihlásit se na jeho podporu všem, včetně kandidátů do zastupitelstva za jiné strany.“

Desatero na mne působilo jako základ volebního programu Změny, tedy jako soubor idejí, se kterými chce jít Změna do voleb. Potud by vše bylo v naprostém pořádku. Je čistě na každém politickém subjektu, s čím chce oslovovat své voliče a tak několik týdnů poté, co ODS představila svoje Osmatero, kterým deklarovala principy, na jejichž základě chce usilovat o přízeň voličů, přišla Změna se svým Desaterem. Až teprve později začali představitelé spolku Změna pro Liberec obcházet lídry politických stran kandidujících do libereckého zastupitelstva s tím, aby se k těmto „principům“ přihlásili. To, že ohledně Desatera začali s dalšími subjekty komunikovat představitelé spolku, je z našeho pohledu v tomto příběhu důležité. Takto totiž mohou deklarovat, že se vlastně nejedná o politický akt, ale o občanskou iniciativu, která dbá o město a jeho dobrou správu. Za politickými subjekty tak nepřichází politické hnutí Změna pro Liberec, ale spolek, který se čistě náhodou jmenuje úplně stejně a stejnou náhodou ho zastupují lidé, kteří jsou i na kandidátce hnutí. Nu dobrá, na složité organizační struktury kolem Změny už si nejspíš všichni zvykli, navíc důvodem těchto složitých propletenců politických stran, hnutí a spolků nejspíš primárně není touha o „odpolitizování“, ale spíše možnost a schopnost financovat politické aktivity z dotací, kterými to jinak možné financovat není.

V každém případě se u Desatera spolek hodil i k tomu, aby mohlo být šířeno jako nezávislá občanská iniciativa. Svojí podstatou Desatero na komunální úrovni aspiruje navázat na iniciativu „Rekonstrukce státu“ a jeho nositelé používají stejnou rétoriku a metody při jeho šíření. Nakonec hlavním šiřitelem Desatera je pan Felgr, který je zároveň i zástupcem „Rekonstrukce státu“ v našem regionu. A tak v průběhu prázdnin začalo oslovování politických subjektů kandidujících do zastupitelstva s tím, aby se k Desateru připojily. Desatero samo o sobě je v prvním plánu sestaveno jako deset obecných vět, které mají ve čtenáři navodit pocit, že se skutečně jedná o soubor jednoduchých principů, ke kterým by se mohl přihlásit skoro kdokoli. Posuďte sami:

1. Do důležitých rozhodnutí veřejnost zapojíš a otevřeně rozhodovati budeš
2. Občanům na otázky bez zbytečného odkladu odpovíš
3. Respekt k menšinovému názoru zachováš a opozici kontrolní funkci svěříš
4. Otevřené veřejné zakázky prosadíš a všechny smlouvy města i organizací zveřejníš
5. Průběžně kontrolovat budeš a z kontrol důsledky vyvodíš
6. Hazard ve městě omezíš a smysluplně regulovat budeš
7. Hlavního architekta přivedeš a dostatečnými pravomocemi jej vybavíš
8. O rovnoměrný rozvoj města se zasadíš a investice spravedlivě rozdělíš
9. Rozvojové plány udržitelnosti podřídíš a dosavadní charakter města vážit budeš
10. Město ku prospěchu všech povedeš

Při hlubším zamyšlení si ale čtenář nutně musí položit otázku: „Co si pod jednotlivými body mám vlastně představit?“ Autoři šli pochopitelně dál a v druhém plánu ke každé jednotlivé větě, „principu“ rozepsali popis opatření, která se pod ním skrývají. Tento popis by měl odpovědět na výše položenou otázku. Ovšem opět při podrobnějším zkoumání text vyvolává více otázek než odpovědí. 

Bylo zcela evidentní, že více než na formu je nutné se zaměřit na skutečný obsah a proto, když jsem byl osloven panem Felgerem, abych se s ním nad Desaterem sešel, jsem se schůzkou souhlasil. Jednak mě pochopitelně zajímalo, co si od této schůzky její protagonisté na straně Změny slibují a s čím vlastně za námi přicházejí, ale především jsem chtěl znát odpovědi na řadu otázek týkajících se jednotlivých bodů, které jsou obsahem Desatera. Skutečně mě zajímalo, co si pod jednotlivými kroky autoři představují, jak je chtějí realizovat a jak je chtějí prosadit. Zároveň jsem si chtěl ujasnit, jakým způsobem chtějí ty body, které jsou mnohem více volebním programem či chcete-li něčím, co prosazuje určitá skupina lidí, přetavit do obecného principu, nad kterým by dle slov pana Felgera vůbec neměla být diskuze.

Sešli jsme se ve středu 27. srpna v 17.00 a ze schůzky byl pořízen zvukový záznam a zápis. To, co jsme si od této schůzky slibovali především, bylo zodpovězení našich otázek k jednotlivým bodům, abychom si férově vyjasnili, co si máme pod každým bodem Desatera představit a co bude znamenat, pokud se k některému z nich připojíme. Na schůzku jsme se poctivě připravili a ke každému bodu Desatera jsme vypracovali soubor otázek, na které by měli být schopni autoři odpovědět.

V úvodu schůzky jsme si nejprve chtěli vyjasnit, koho vlastně účastníci schůzky na straně Změny reprezentují, zda spolek či politické hnutí. Jednoznačnou odpověď jsme ale nedostali - dozvěděli jsme se, že je to vlastně jedno.  Dále nám bylo sděleno, že by diskuze o Desateru neměla být o tom „CO“, ale o tom „JAK“. Ovšem již v úvodu diskuze k prvnímu bodu jsme začali narážet na skutečnost, že i sami spoluautoři mnohdy skutečně nevědí CO, respektive, že nemají jasno v tom, jakými postupy, kroky a prostředky chtějí své ideje prosazovat. V průběhu jednání jsme se dozvěděli, že si s námi ono „CO“, jakož i „JAK“ přišli ujasnit, zjistit náš pohled na věc a následně jsou ochotni obsah jednotlivých opatření korigovat. Zkrátka, postupem času již nešlo zakrýt, že celé Desatero, které mělo být souborem principů, o kterých by neměla být žádná diskuze, je vlastně souborem nepřesně formulovaných přání zástupců Změny, která si naopak důkladnou diskuzi zaslouží a především která je nutné daleko lépe rozpracovat. Vždyť přece teprve s pečlivě zpracovaným a vnitřně vydiskutovaným materiálem je možné zahájit širokou diskusi. Nakonec se nám společně podařilo probrat pouze čtyři body z deseti a po tříhodinové schůzce jsme se rozešli s tím, že diskuze o jednotlivých bodech může někdy v budoucnu pokračovat.

Ať už si o průběhu schůzky a odpovědích protagonistů Desatera myslíme cokoli, je zde zcela několik důvodů, pro které musíme Desatero odmítnout jako celek. Tím prvním důvodem je skutečnost, že některé body zkrátka není možné vydávat za obecné principy, neboť jsou v podstatě účelově podsunutou volební proklamací či cílem, kterého chce Změna dosáhnout. Příkladem je bod, ke kterému jsme se na schůzce ani nedostali, týkající se hazardu, který říká:  „Hazard ve městě omezíš a smysluplně regulovat budeš“. Na první pohled se jedná o něco, co má svůj obraz ve většině volebních programů a proklamacích většiny politických subjektů na libereckém kolbišti. Nakonec rozumnou regulaci hazardu má ve svém programu i ODS. Pokud se ale podíváme detailněji, co pod heslem Změny skrývá, zjistíme, že se v detailnějším popisu k Desateru říká: „Počet heren zredukujeme max na 10% současného počtu. Bude probíhat důsledná kontrola dodržování pravidel samosprávou i policií.“ Kdo ale určil, že právě těch deset procent je optimální stav počtu heren? Kdo stanoví jaká je ta správná základna, ke které se bude stanovovat počet heren? A hlavně jakým způsobem chce dosáhnout té 10% hranice? Není to jen vytváření korupčního prostředí, ve kterém bude někdo rozhodovat o tom, kdo smí a kdo nesmí podnikat v hazardu? Jak bude probíhat výběr oněch 10%? To je jenom část otázek, které tento bod vyvolává, ale v každém případě se nejedná o princip, nýbrž zcela jednoznačně o volební cíl Změny, u kterého ještě ke všemu nemá vůbec jasno, jak ho chce vyřešit.

Dalším důvodem k odmítnutí a možná tím nejpodstatnějším je skutečnost, že především posledním bodem Desatera Změna naprosto popírá principy zastupitelské demokracie a soutěže politických stran když říká: „Město ku prospěchu všech povedeš“. Změna si totiž nejspíš nevšimla, že i ona je politickým subjektem (myšleno hnutí Změna pro Liberec) a jako taková zastupuje určitou část voličů neboli určitou zájmovou skupinu lidí, kteří sdílejí stejné hodnoty a stejný program. Z logiky věci tedy budou svoji proklamaci, že povedou Liberec ku prospěchu všech, jen těžko naplňovat. Respektive alespoň někteří s nimi v tomto ohledu rozhodně souhlasit nebudou. Navíc éra, kdy jedna strana reprezentovala názory všech obyvatel naší republiky je bohudík za námi!!!  Podobně Změna přistupuje například k investicím, kdy v osmém bodu Desatera deklaruje rovnoměrný rozvoj města a říká, že jedna čtvrť nebude upřednostňována před druhou a že veškeré investice budou rozdělovány spravedlivě. Jak bude posuzována investiční spravedlnost a hlavně, kdo ji bude posuzovat a podle jakých parametrů? A jak budou v tomto vidění světa posuzovány investice, které slouží všem občanům Liberce bez ohledu na to, ve které čtvrti se nacházejí? A kdo vůbec bude hodnotit dodržování Desatera? Změna? Všichni? Nikdo?

Po absolvovaném jednání je očividné, že Desatero kulhá a to na všechny nohy, na kterých je postaveno. Jedná se o nedotažený a nedomyšlený konglomerát volebních hesel, proklamací a cílů. Přestože v komunální politice by měly být priority a cíle všech soutěžících stran víceméně podobné, určitě se musí lišit ve způsobu, jakým se těchto cílů dosáhne.  Závěrem této schůzky jsem bohužel musel konstatovat, že dané Desatero sice v některých bodech v sobě zahrnuje chvályhodný záměr, ale konkrétní popis řešení vede často do slepé uličky nebo končí na půl cesty. Tím se z Desatera pro Liberec stává jen politické klišé.  Z výše uvedených důvodů se ODS nemůže k Desateru pro Změnu připojit.  Kromě otevřenosti totiž ODS deklaruje i odpovědnost a připojit se k projektu, který bohužel končí jen v polovině cesty, by nebylo odpovědné. Neodmítáme Desatero pro Liberec pro jeho formu, ale především pro neexistenci jeho skutečného obsahu.