Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, my jsme už na tom grémiu řekli, že považujeme to, že pokračujeme po jedenadvacáté hodině, za porušení zákona o jednacím řádu, a to, že tady vlastně jsme a pokračujeme, tak dovolte, abych k tomu přečetl za klub hnutí SPD krátké vyjádření.

Považujeme pokračování v tomto pořadu jednání za nezákonné a pokračuji ve svém vystoupení jen pro případ, že by dokonce i Ústavní soud vyhodnotil takto flagrantní porušení legislativního procesu za přijatelné. V žádném případě ale nelze naše vystoupení vnímat jako přijetí postupu vynuceného vedením Sněmovny. Své další vystoupení činím pod nátlakem a jen pro případ, že by někdo naše odmítnutí v tomto zcela protiústavním procesu chtěl zneužít k výkladu, že s ním souhlasíme. Nesouhlasíme, řekli jsme to a bude záležet na tom, co na to řekne soud. Já si myslím, že to bude důležité pro nás všechny, abychom věděli, jak v takových situacích máme pokračovat dál, protože máme před sebou celé čtyřleté volební období. Takže z toho důvodu si myslím, že je důležité požádat soud, aby to rozsekl a řekl, zda to bylo porušení zákona o jednacím řádu, či nikoliv a co z toho pro Sněmovnu vyplývá.

A teď mi dovolte, abych se věnoval už programu dnešní schůze. Chtěl bych vás tady požádat, abychom - pane předsedající, chtěl bych požádat, abychom zařadili na program schůze zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Je to sněmovní tisk 23, který jsme navrhli, a je samozřejmě zařazen v tom návrhu nebo v těch bodech navrhovaných na schůzi. V současné době zná náš právní řád skrze zákon o daních z příjmů několik druhů slev na dani pro fyzické osoby. Nám jde o to, že si myslíme, že je důležité zase znovu zrevidovat slevy na dani pro fyzické osoby, protože asi 13 let už nebyly revidovány, zůstaly stejné a naším zájmem je, aby lidem na základě těch slev na dani zůstalo co nejvíce peněz v peněženkách.

Takže tou nejznámější a univerzální je tzv. základní sleva na poplatníka ve výši 27 840 korun ročně. Od roku 2022 se má zvýšit na 30 840 korun ročně, k jejímuž zvýšení došlo v souvislosti se zrušením výpočtu čisté mzdy skrze mechanismus někdejší tzv. superhrubé mzdy. Dále zde existuje tzv. sleva na manžela, respektive manželku bez příjmů ve výši 24 840 korun ročně a s posledním zvýšením v roce 2008 u držitelů průkazu ZTP činí tato slova dvojnásobek, tzn. až 49 680 korun. Tuto slevu lze uplatnit na manžela/manželku, jehož celkové roční příjmy nepřekročí hranici 68 000 korun, přičemž v onom roce 2008 tato hranice činila 38 040 korun za roční zdaňovací období. Současný limit příjmů 68 000 korun začínal platit v době, kdy průměrná mzda činila 25 381 korun a minimální mzda 8 000 korun. To asi všichni cítíte, že to už je velmi, velmi dávno, je to asi 13 let, tedy v období, kdy průměrné příjmy a také ceny a životní náklady dosahovaly výrazně nižších hodnot, než je tomu dnes. Dále známe i daňové slevy pro pracující zdravotně postižené, tj. konkrétně slevu na invaliditu prvního a druhého stupně v roční výši 2 520 korun, slevu na invaliditu třetího stupně v roční výši 5 040 korun a slevu pro držitele průkazu ZTP ve výši 16 140 korun ročně. Naposledy se zvyšovaly taktéž v roce 2008. Sleva na studenta činí ročně 4 020 korun. Poslední zvýšení proběhlo také v roce 2008. To znamená, to je, jestli dobře počítám 13, skoro 14 let.

Cílem na námi navrhovaných opatření je tedy jednak náprava neúnosného stavu, když 13 let nebyla většina daňových slev, kromě slevy na poplatníka, zvýšena, čímž došlo k výraznému oslabení jejich základního účelu, a kdy reálný dopad těchto slev ve směru ke zvýšení čistého příjmu daňových poplatníků je relativně stále nižší a méně citelný.

Za druhé. Významné snížení přímé daňové zátěže a zvýšení disponibilního čistého příjmu pro všechny daňové poplatníky a výrazně i pro manžele a rodiny rovněž v souvislosti s negativními ekonomickými a sociálními dopady krizových opatření nouzového stavu v závislosti na epidemii onemocnění covid-19. Proto navrhujeme zvýšit základní slevu na poplatníka na 37 260 korun. Já si ta čísla nepamatuji. V zájmu posílení podpory institutu rodiny a manželství a jejich ekonomického a sociálního postavení navrhujeme zvýšit na 1,5násobek současného stavu i slevu na manžela/manželku, poplatníka žijícího s ním ve společné domácnosti souběžně s 1,5násobným zvýšením hranice ročních vlastních příjmů na tohoto manžela/manželku, na které je tato sleva uplatňována. Mimo jiné i proto, aby na tuto slevu dosáhly i rodiny, kde matka čerpá tzv. mateřskou dovolenou a pobírá dávky peněžité pomoci v mateřství. A taktéž i z toho důvodu, že průměrná mzda od roku 2008 dosud stoupla o více než 50 %.

Dlouhodobým cílem tohoto navrhovaného opatření je pak rovněž podpora pozitivního populačního a demografického vývoje české společnosti, to znamená zejména podpora dlouhodobého, nejlépe stálého a stabilního zvyšování porodnosti, což je žádoucí trend z obecného hlediska, ale také z pohledu makroekonomického. Dále navrhujeme zvýšení i u všech zbývajících slev na dani, u kterých k poslední úpravě došlo v roce 2008, tj. u základní slevy na invaliditu, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně z důchodového pojištění. Dále u rozšířené slevy na invaliditu, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. A dále u slevy na držitele průkazu ZTP/P, je-li poplatníkovi přiznán nárok na průkaz ZTP/P, navrhujeme padesátiprocentní navýšení této daňové slevy u slevy na studenta, u poplatníka po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem.

Společným jmenovatelem této skupiny navrhovaných úprav je pomoc a podpora našim zdravotně handicapovaným spoluobčanům, jejichž příjmy z invalidních důchodů jsou přes nejrůznější valorizace vesměs velmi nízké a tyto osoby musí k zajištění slušné životní úrovně pracovat či živnostensky podnikat. Proto je efektivní a významnou cestou ke zvýšení jejich čistých příjmů právě zvýšení daňových slev, což je de facto snížení daně z příjmu. Zvýšení roční daňové slevy na studenta má za cíl bonifikovat pracující studenty a také tímto nástrojem částečně pomoci jim sociálně a ekonomicky jejich slabším rodičům a rodinám.

Navrhovaná opatření nepřinášejí pro žádného plátce daně z příjmů zhoršení jeho současné finanční situace, naopak pro všechny plátce daně z příjmů by znamenala snížení výše jejich reálně odváděných daní, a tedy i zvýšení jejich čistých příjmů. A o to vlastně jde, abychom navýšením slev na poplatníka snížili daně, které budou platit, a víc peněz jim zůstalo v peněženkách.

Předkládaná právní úprava je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a není také tato právní úprava v žádném rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. V případě daní z příjmu na úrovni Evropské unie platí, že pravomoc stanovit a vybírat daně spadá do výlučné kompetence členských států Evropské unie. Je to jedna z posledních věcí, kterou snad nám ještě Evropská unie nijak nenotifikuje, nepovoluje a o které si můžeme zatím - zatím rozhodovat sami jako suverénní stát. I z tohoto důvodu se orgány Evropské unie, pokud jde o daně, věnují zejména úpravě výběru daní nepřímých - spotřební daně, DPH, a to zvláště těm jejich aspektům, které mají mezinárodní charakter a které jsou obhajitelné z hlediska projektu evropského unijního vnitřního trhu, například zákaz daňové diskriminace, otázka dvojího zdanění, boj proti daňovým podvodům a podobně. Navrhovaná právní úprava není tedy v rozporu...

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s právními předpisy EU, judikaturou soudních orgánů EU, ani s obecnými právními zásadami legislativy. Přímý finanční dopad - a to je zajímavé - navrhované novely na státní rozpočet České republiky nelze přesně a beze zbytku odhadnout a formulovat, ale určitě to nějaký dopad na státní rozpočet mít bude. Na jedné straně je jisté, že v důsledku navrhovaných opatření poklesnou veřejné příjmy státu, protože chceme, aby lidé neplatili tolik daní, to je jasné, potažmo dle krajů a obcí v oblasti přímých daní, konkrétně co se týče výběru daně z příjmu fyzických osob.

V důsledku poklesu daňové povinnosti, a tedy nárůstu čistých příjmů jednotlivců a domácností, rodin lze ale jednak očekávat částečné snížení objemu vyplácených dávek státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi. A ještě významněji by přímé negativní dopady navrhovaného opatření na příjmy státního rozpočtu kompenzoval vyšší výběr nejrůznějších nepřímých daní - DPH, spotřební daň nebo majetkové daně - v důsledku zvýšení koupěschopné poptávky jednotlivců a domácností.

Pokud bychom měli učinit rámcový propočet dopadů návrhu a vyjdeme-li z oficiálních statistik cca 4,3 milionu zaměstnanců plus cca 2,1 milionu osob podávajících výroční daňové přiznání ze samostatné činnosti, přičemž obě skupiny se částečně překrývají, při vědomí všech přesností, změn statistických dat o počtu plátců daně v důsledku předpokládaného růstu nezaměstnanosti, skutečnosti, že určité množství poplatníků odvádí s ohledem na slevy a zvýhodnění již nyní nulovou daň z příjmů atd., činil by jednostranný výpadek na straně veřejných příjmů státního rozpočtu cca 30 miliard korun ročně s tím, že značná část tohoto objemu by se později stala příjmem veřejných rozpočtů v jiné podobě, například v rámci vyššího výběru jiných typů daní. Ale to nevím, jestli by pan ministr přežil ve zdraví, kdybychom mu sebrali 30 miliard ze státního rozpočtu.

Obdobná teze platí i v případě dopadů navrhovaných změn na rozpočty krajů a obcí, kde dle zákona o rozpočtovém určení daní lze očekávat na jedné straně alikvótní propad na straně příjmů, tzn. u rozpočtů krajů o 8,92 % a u rozpočtu obcí o 23,58 % z celostátního hrubého výnosu daní z příjmů. To je, u krajů by šlo zhruba o propad o 2,7 miliardy korun ročně a u obcí o 7,1 miliardy korun ročně. A na druhé straně zase růst objemu jejich příjmů v rámci podílu z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty. Takže to určitě pro státní rozpočet ani pro rozpočty krajů není úplně jednoduché.

Pro podnikatelské prostředí by navrhované opatření znamenalo stimul. V první řadě ve smyslu očekávatelného zvýšení poptávky po zboží a službách, sekundárně například i tím způsobem, že by u některých občanů stoupla ochota nastoupit do standardního zaměstnaneckého poměru a byla by tak určitým způsobem uspokojena poptávka některých zaměstnanců po pracovní síle.

Jaké jsou sociální dopady? Navrhovaná právní úprava bude mít příznivé sociální dopady pro mnoho pracujících, protože jim vlastně zůstane víc peněz v peněženkách, a také podnikajících občanů a pro jejich rodiny bude znamenat i dost významné zvýšení jejich disponibilních příjmů. Mnoho občanů díky jejímu zavedení nebude muset nadále žádat o sociální dávky. Proto to vlastně navrhujeme, a proto to děláme. Pomůže i občanům v tzv. dluhových a exekučních pastech tím, že významně zvýší jejich schopnost splácet finanční závazky, respektive splatit je rychleji než dosud.

Navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní a podpůrný dopad na rodiny tím, že zvýší jejich čisté disponibilní příjmy. Předkládaná úprava také velmi výrazně finančně pomůže sociálně slabým, nízkopříjmovým skupinám obyvatel a osobám se zdravotním postižením, jelikož významně navyšuje speciální daňové slevy určené právě jim. Předkládaná právní úprava nemá žádný vliv na stav životního prostředí. Navrhovaná právní úprava neobsahuje také ustanovení, které by bylo diskriminační vzhledem k ústavnímu požadavku rovnosti žen a mužů a nebude mít také negativní vliv na ochranu soukromí a osobních údajů u žádného ze subjektů, jehož se dotkne. Navrhovaná právní úprava nevznáší negativní dopad do oblasti korupčních rizik, ani nezakládá jejich nové možnosti. Předkládaná právní úprava nemá žádný vliv na dopad na bezpečnost a ochranu státu.

A to, pane předsedající, by asi k tomuto zákonu bylo všechno a já vám ještě jednou zopakuji, abyste si to mohl zapsat, je to zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, sněmovní tisk číslo 23. A děkuji vám za pozornost.