Májové, respektive prvomájové oslavy, se už desítky let tradičně nesou po celé Evropě v duchu střetů „levicových“ a „pravicových“ radikálů. Létá kamení a zápalné láhve, policisté na koních rozhání demonstranty vodními děly, obušky a slzným plynem. Na začátku léta se podobně dramatické scény přesunuly z máje na Máj, největší sídliště v Českých Budějovicích.
V této zemi je hodně věcí špatně. To, co spojuje například berlínské radikály s těmi z českobudějovického Máje, je sociální, společenská a politická frustrace. A to by pro nás všechny mělo být obrovským varováním. Není přitom vůbec důležité, zda je frustrován „bílý nebo černý“, v krizi je celá společnost a s tím je už nutné začít něco dělat. Sedíme na okraji doutnající sopky a věříme, že nevybuchne. V nitru vulkánu to ale vře. Živel, pokud se dá do pohybu, motlitbami nezastavíme.
Stát či jeho političtí zástupci se utápí v problémech akcentovaných více než tříletým působením Nečasovy vlády, ideově navazující na předchozí vládu Topolánkovu. Korupce, trafiky, lobbisté, zneužívané tajné služby. Důsledkem je nedůvěra lidí v právní systém. Nikdo už nevěří tomu, že jsme si všichni rovni. Nejvyšší patra politiky sice řeší policie, ale nikdo nevěří, že něco vyřeší. Vedle toho policisté připouštějí, že je agrese demonstrantů na sídlišti Máj překvapila. To je už opravdu mimořádně zdvižený prst.
Zatímco se Nečasova vláda dlouhé měsíce snažila prostřednictvím nakoupených poslanců udržet u moci, stát se hroutil. „Májové“ události jsou toho důkazem. Místo politických bojů je třeba hledat cestu z krize. Je nejvyšší čas. Ukazuje se, že radikalizace velké části národa by mohla politiky uzavřené ve skleníku svých zákulisních her velmi překvapit. Dějiny se opakují a mnohokrát jsme toho už byly svědky.
Pokud neodstraníme politikaření a nezačneme něco skutečně měnit, „májové nebo Májové“ problémy neustanou. Lidé potřebují práci, přiměřenou míru sociálních jistot a vědomí, že nezemřou bez lékařské péče na ulici. K tomu je ovšem potřeba, aby všichni věděli, že mají stejná práva, ale také stejné povinnosti. A současně, že tato právo jim státní orgány poskytnou, popřípadě je po nich budou vymáhat. I v tomto směru je třeba udělat hodně práce. Snad konečně směřujeme k volbám, ať už předčasným nebo řádným, a po nich i k nutným, velice nutným změnám.
Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Líbil se Vám tento článek?
Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
131-981500247/0100
QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Už ten název je zavádějící. Starostové jsou ve všech stranách. Nedůvěruhodní, vedou občany do stoupy. Místo vládnutí vyvěšují na budovách jakési divné vlajky s umrlčím pytel. Co více dodat. Bylo by toho mnoho.
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
reklama
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.