Zákony, které mají sloužit občanům a které jim umožňují a zaručují větší výkon moci a rozhodování ve státě, umně obcházejí a předhazují nám ohlodané kosti! Listina základních práv a svobod z roku 1993, která je součástí ústavního práva je často porušována, či vykládána jinak, než jaká je praxe a je tedy v přímém rozporu s politickou realitou posledních dvaceti let.

Nejmarkantnějším příkladem této politické fabulace je současný návrh zákona o celostátním obecném referendu, z dílny ČSSD. Návrh zákona nedává občanům opět žádné rozhodovací pravomoci. Lidé budou mít zúžený okruh otázek, o kterých se bude moci hlasovat, stejně tak, jako je tomu už i v případě zákona o místním referendu. Bude potřeba 25% účast obyvatel a je přinejmenším zvláštní, že nyní jsou volby platné, přijde-li k volbám třeba jen 10% voličů a vlastně bez omezení. K vyvolání referenda, podle návrhu, bude třeba 250 000 podpisů občanů, což je také naprosto problematický parametr. Vypadá to, že je snahou na oko vyhovět společenské poptávce po referendu, ale z pozadí ošetřit zákon tak, aby se „zase vlk nažral a koza zůstala celá“. Nutno připomenout, že v lednu navržený zákon z dílny Úsvitu a s mnohem lepšími parametry, byl „úspěšně“ v PČR zamítnut.

Přitom Listina základních práv a svobod v článku 21, bodě 1 jasně říká, cituji: „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“

Přímo, to podle mne znamená závazným obecným referendem nebo tedy svobodnou volbou svých zástupců! Co je to ale ta svobodná volba? Je to situace, kdy strany nadefinují na volební kandidátky své kádry a předem jsou karty takřka rozdány? My totiž naším současným volebním systémem nemáme ani právo vyvolat referendum, ani svobodně volit své zástupce.  Poměrný volební systém, kterým se volí poslanci do dolní komory Parlamentu, je v tomto smyslu velmi diskutabilní a především, na další rozhodování těchto volených zástupců již nemají občané žádný vliv. Tito „svobodně volení" zástupci jsou více pod vlivem svých stran a prezentují ve většině případů názory a zájmy stranické a lobbistické, které jim vyhovují, nikoliv skutečný hlas, názor a požadavky lidu.

V tomto směru Listina základních práv a svobod v článku 20, bod 4 také přece deklaruje, cituji: „Politické strany a hnutí jsou odděleny od státu“. Jak tomu tedy rozumět?

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, jeden ze sociálně demokratických předkladatelů zákona o obecném referendu, který má na svém senátorském profilu hrdě napsáno, že je za spravedlivý stát k hodnocení tohoto návrhu pro tisk konstatuje: „Neměli bychom nahradit zastupitelskou demokracii přímou demokracií, ale na druhou stranu je v některých mimořádných případech potřebné dát lidem toto právo“.

Myslím, že jeho slova vysvětlují naprosto všechno. Tak si to hlavně pamatujme i v nadcházejících volbách!