Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové,

už tady bylo hodně řečeno. Já se zaměřím na sporná ustanovení tohoto zákona a na rizika tohoto zákona.

V návrhu jsou dva druhy sociálních bytů: za prvé s povinnou sociální prací a za druhé bez povinné sociální práce. Konstrukce zákona je pro rozjezd tohoto zvolena velmi špatně. Správné podle mého názoru je začít od těch nejpotřebnějších, to je se skupinou s povinnou sociální prací. Zajistit fungování systému s jasnými hranicemi. Teprve až by se získaly určité zkušenosti, tak je možné rozšířit to i na druhou skupinu.

Podle tohoto návrhu by na pomoc měly mít nárok osoby v bytové nouzi. To je ale příliš široké vymezení. Mezi lidi s nárokem by patřili ti, kteří půl roku žijí po ubytovnách, ústavech či azylových domech, dále ti, kteří vydávají za přiměřené bydlení více než 40 % svých příjmů, a nezůstane jim ani 1,6násobek životního minima. Dále by měli získat sociální byt senioři, postižení, oběti trestných činů či mladí po odchodu z dětských domovů.

Zranitelní lidé by měli mít postavení člověka v bytové nouzi a získat byt na neurčito, u ostatních by se do dvou let posuzovalo jejich postavení znovu. Pro obce by zajištění sociálního bydlení bylo dobrovolné, pokud by se do systému zapojily, musely by vypracovat plán, kolik sociálních bytů a pro koho budou potřebovat. Pokud by se obce do systému nezapojily, zajišťoval by sociální bydlení Státní fond rozvoje bydlení. Ponechám stranou ty náklady, které s tím jsou spojeny, ale jedna sporná věc je tady v tom, že obce mají sociální byty přidělovat potřebným dobrovolně, a kdyby tak neučinily, poskytoval by je Státní fond rozvoje bydlení. Vůbec ale není jasná nákladové položka. Chybí jakýkoliv normativ na výstavbu bytů pro sociální bytovou jednotku s ohledem na lokalitu. A když nejsou stanoveny normativy, tak jak se bude kontrolovat předražený sociální objekt například s deseti byty po rekonstrukci?

Teď se zmíním o rizicích tohoto zákona. Zákon nezamezuje rozšiřování vyloučených lokalit, naopak k tomu v současném znění spíše vybízí. V důsledku přijetí zákona vznikne řada dalších sociálně vyloučených lokalit a riziko segregace naroste. Levné byty, levné lokality se všemi negativy. Dojde zákonitě k rozkolísání trhu s malometrážními byty a ke změnám tržního nájemného. Cenová regulace ze strany státu podkopne cenu v místě obvyklou, ale paradoxně může dojít i k jejímu zvýšení. Normativy pro cenové kalkulace na pořízení a provozování sociálních bytů nejsou stanoveny s vazbou na místní cenu. Stávající znění zákona počítá s tím, že se plošně zruší dávky na bydlení vyplácené do nevyhovujících prostor, nehledě na to, budou-li mít lidé alternativu v podobě sociálního bydlení nebo ne. V důsledku toho by ale mohly skončit na ulici desetitisíce lidí a přechodné období není dostatečnou zárukou. Zákon má jednoznačně svázat sociální práci a sociální bydlení. Má být stanoveno, na jaký časový úsek jsou jednotlivé typy bydlení poskytovány.

Můj závěr z tohoto zákona je takovýto: když chceme začít, stát musí zajistit fungování systému s jasnými hranicemi. Tento zákon ale žádné hranice nemá. Jsem přesvědčen, že takovýto chaotický zákon nelze opravit. Ostatně řada připomínek z Ministerstva pro místní rozvoj obsahuje, že zákon je chaotický, že nemá sjednocené pojmosloví, definované pojmy apod. Podle mého názoru je nutno připravit nový zákon v minimalistické verzi a potom případně uvažovat o jeho rozšíření. To jsou mé připomínky k tomuto zákonu.

Děkuji za pozornost.