Předně je třeba zdůraznit, že náš názor - jakožto komise kulturní - je toliko poradní; proto krčím rameny, vezme-li ho za svůj rada městské části nebo nevezme, má na obé právo. Návrh přišel od kolegy zastupitele Michala Uhla (Strana Zelených a zároveň koaliční partner ODS a TOP09) a v souvislosti s dalšími návrhy, z nichž polovinu jsme posoudili a odmítli a druhou polovinu přijali a radě doporučili, považujeme naše celkové doporučení těchto návrhů radě za vyvážené.

Vzhledem ke stejnému politickému zaměření (jsem členem ODS stejně jako paní starostka Jana Černochová) a zaměření obdobnému, jako je TOP09, jsem já osobně neměl žádnou jinou motivaci při hlasování o doporučení, než ocenění Františka Kriegla za jeho statečný postoj související s odmítnutím vazalského a naší zemi podrobujícího textu diktovaného Brežněvem známého jako Moskevské protokoly, které znamenaly „ideové popření celého Pražského jara, přijetí „bratrské pomoci SSSR“ a otevření cesty k budoucí normalizaci“, jak hezky praví Wikipedie co vše ví.

Prostě jsem hlasoval pro udělení občanství Františku Kriegelovi.

Okolnosti, za jakých došlo k tomuto pochmurnému aktu, jsou známé. Ač kovaný komunista (člen KSČ od roku 1931, za únorového převratu organizačním tajemníkem pražského výboru strany), který musel být zvyklý na různé „přehmaty a omyly“, a také na poslušné odkývání dialekticky náhlého obrácení stranické linie – musel zažít z první ruky jak terorizující atmosféru politických procesů, kterých se ho kdykoli jako člověka židovského původu mohly dotknout i osobně, tak odsouzení kultu osobnosti J.V. Stalina jeho nástupce N. S. Chruščovem po XX. sjezdu KSSS, kdy soudruzi se museli zamyslet, zda se to snese náhle před veřejností přehodit výhybku), byl tento bývalý interbrigadista a nadšený budovatel komunismu v jádru člověkem, který byl statečný. A to se cení.

Jsem přesvědčen, že mnoho lidí nemá vůbec představu, jak vlastně moc byl František Kriegel statečný.

On nesouhlasil – a samozřejmě celý tehdejší vládnoucí aparát nesouhlasil s intervencí vojsk Varšavské smlouvy, vždyť to byla - skoro bychom mohli říci – logická reakce nejvyššího bolševického vedení SSSR (obava z dominového efektu a možné ztráty vlivu ve střední a východní Evropě nadto v dobách tvrdého soupeření se Západem) na jejich prosazování politické linie, ze které ovšem jako komunisté byli povinni se soudruhům v Moskvě zodpovídat. Ale jedině František Kriegel byl natolik důsledný, že svůj nesouhlas provedl odmítnutím schválení onoho podlého dokumentu.

Je známo, že se tak stalo za pohnutých okolností, po té, co bylo celé vedení státu (a KSČ) uneseno letadlem do Moskvy (už to samo o sobě bylo pro naši zemi ponižující) a kde byl vyvinut ze strany Brežněva, Kosigyna a dalších brutální nátlak, aby legitimizovali okupaci a de fakto také souhlasili se svým zostuzením.

Kriegel byl v onom rozhodnutí osamocen. To samo o sobě velmi zesiluje jeho postoj: známe to všichni. Člověku se lépe rozhoduje, cítí-li podporu kolegů. Postavit se nejen proti postojům svých zlomených kolegů, Dubčeka, Smrkovského ale i prezidenta republiky Svobody, který na jeho podpis naléhal, ale především proti Brežněvovi, kdy riziko, že za svůj postoj bude muset zaplatit cenou nejvyšší, je maximální, to je dle mého názoru hodno úcty a připomínání. Strávil údajně tři dny ve vězení KGB a jen na protest Dubčeka, že bez Kriegela se letadlo s prezidentem ČSSR a dalšími nevrátí do Prahy, byl Kriegel puštěn.

Odmítnutí doporučení komise kultury v tomto bodu není nic nelegitimního, rada na to má právo. Ale myslel bych, že činy statečných lidí, kterých cítím, že je naší historii pomálu, bychom měli připomínat. Právě udělováním čestných občanství.

A poznámka na okraj:

Jsem toho názoru, že ač byl František Kriegel postavou pochmurnou, pokud se týká právě jeho angažmá v únoru 1948 (například byl organizačním tajemníkem KSČ a patrně se svým chováním a schvalováním podílel na mnoha zvěrstvech a zločinech nastupující komunistické diktatury), jeho slavné angažmá v roce 1986 ho morálně rehabilituje a – aspoň pro mne – je silnějším momentem pro to, vyznat mu patřičnou úctu.

Myslím, že právě takový postoj je správný: například stejným způsobem dějiny ohodnotilyi „život a dílo“ Oskara Schindlera. Připomeňme si ho v krátkosti: Oskar Schindler byl český Němec, který v období první republiky spolupracoval s nacistickým Abwehrem, protože se cítil být loajální k Říši více než k ČSR, ač byl jejím občanem: z pohledu jakékoliv demokratické země byl velezrádcem. Patrně souhlasil s nástupem Hitlera k moci a když přišel protektorát, měl plný důvod ke spokojenosti. Byl mezi takříkajíc mezi svými: jestli lidsky, to je otázka, rozhodně však ideologicky. Jeho nadšení ale zřejmě začalo opadávat. Schindler byl podnikatelem v Brněnci, malé dědině s dřevařským průmyslem kousek od Svitav: cestující vlakem z Prahy do Brna si této vesničky mohou z okna všimnout.

Po vzniku protektorátu se Schindler plácal po zádech s novými pány. Byl arizátorem židovského majetku. Nacističtí páni mu také posílali novodobé otroky – židy, které nacistické říšské zákony vyváděly zprvu jen na okraj společnosti. A podnikatel Schindler se neupejpal: docela nestydatě je vykořisťoval a vesele si žil bohémským způsobem života. Nevíme, kde a kdy se s ním stala změna. Víme jenom, že se v souvislosti s politikou holocaustu přijatou ve Wahnsee začaly dít deportace židovského obyvatelstva a tu Oskar Schindler začal věnovat své usilí, aby své židovské pracovníky uchránil před jistou smrtí. Schindler musel být dobře informován, kam ony transporty se židy směřují, a taky si musel být vědom obrovského rizika pro sebe, kdyby gestapu s ním došla trpělivost.

Oskar Schindler se za tento svůj čin, morálně silný, který byl takříkajíc v rozporu s jeho dosavadním způsobem života, dostal do síně slávy. Izrael jeho činnost ocenil titulem „Spravedlivý mezi národy“, americký režisér Steven Spielberg natočil o Schindlerovi pověstný film „Schindlerův seznam“.

I on má něco společného s osudem Františka Kriegela: ač hříšník a velký, byl Oskar Schindler svým statečným postojem jaksi morálně rehabilitován.

Tomáš Jubánek (ODS)
člen zastupitelstva MČ Praha 2
předseda komise kultury RMČ Praha 2