Vážený pane předsedající, vážení předkladatelé, vážený pane ministře, teď myslím ministra školství, já jsem velice rád, že tady proběhla tato debata. Já jsem do ní nevstupoval a ani nechci reagovat na ty, kteří byli přede mnou, protože si z toho beru to, že o tento zákon je velký zájem. A ještě to doplním o jedno, je ještě větší zájem o to, abychom tady měli zákon o sportu jako takový. A to si myslím, že je věc, o kterou se usiluje velice dlouho a vůbec se tady tato věc nedaří.

Nebudu mluvit o minulosti, ani kdo za to může. To není důležité. Důvod, proč tato situace vznikla, je, že to už je zoufalství těch, kteří jsou a žijí se sportovním prostředím víc než jenom tím, že se dívají z gauče. Protože oni chtějí, aby nějakým způsobem bylo sportovní prostředí řešeno lépe shora, protože to, co dělají obce, za to jim moc děkuji, obce dělají, co mohou, ale mají určitou míru rozpočtu a určitou míru zodpovědnosti. Kraje se také velmi snaží a myslím si, že když jsem se díval na souhrnnou zprávu, co kraje dávají do sportu, že kraje dávají na to, co mají z rozpočtového určení daní, maximum. V každém tom kraji se najde někdo, kdo nějakým způsobem ten sport podporuje. Jestli teď mluvíme o tom, tak samozřejmě my se musíme zabývat tím zákonem o sportu a v něm budeme řešit velkou část připomínek, které tady zazněly, a já se pod ně klidně připodepíšu, klidně je budu řešit a budu z toho mít velkou radost, že už byly dnes naneseny, ale že jiným způsobem budou řešeny systémově a že to budeme řešit. (Hluk v sále neutichá!)

Je to důležité. Zaznělo to tady. Je důležité, abychom tohle řešili. Ale teď jsme u té podpory. Já bych teď řekl: prosím vás, my jsme se dostali do situace, že podpora není a nemůže být řešena. Já děkuji panu ministrovi za to, co se řeší. Že se jako kritérium objevil na prvním místě počet dětí, myslím ve věku šest až dvacet tři let, (upozornění od zpravodaje: jedna až dvacet tři), dokonce jedna až dvacet tři, omlouvám se, ať je to přesně, to je velký posun dopředu. Já vám řeknu, že situace, která nastala například u nás ve školách, je naprosté šílenství. Když jsem chodil do školy, byl tělocvik nejpopulárnější. A jestli někdo nechodil do tělocviku, tak to byla tak velká ostuda, že i kdyby měl zlomenou nohu, tak by tam chodil, předstíral a pajdal. V současné době, a to už je deset let zpátky, dochází k tomu, k čemu došlo třeba v Jihomoravském kraji na jedné ekonomické škole, kde tehdy byla samá děvčata, že tam do tělocviku nešla ani jedna. Představte si, že na celé škole nebylo ani jedno děvče, které by chodilo na tuto školu. Pan ředitel to řešil. Už je to dvanáct let zpátky, ať řeknu, jak to je. Řeknu vám, že hledal řešení v rámci školy. Já schválně uvedu, jakým způsobem se k řešení nakonec dostal. On vypsal výběrové řízení na učitele tělocviku, přišla tam jedna učitelka a řekla: když mi to odsouhlasíte, já budu v hodinách tělocviku dělat aerobic. Ne, že by se přihlásila polovina děvčat, všechna děvčata na té škole se přihlásila do tělesné výchovy.

Já tady dávám jenom takový návod. V té škole se to zvládlo, ale už se to nezvládlo na té celostátní úrovni. Nezvládla se ani třetí hodina tělocviku. A v současné době je tělocvik nenáviděný předmět. Já moc prosím, abychom i tím, že pomůžeme těm trenérům, že pomůžeme nějakým způsobem v rozdělování peněz a že podpoříme tuto agenturu, respektive to čtení, které zde máme do druhého čtení, mohli naplnit některé věci, které se řeší od roku 1995. My tady mluvíme o tom, že agentura dá dohromady rejstřík. Ne, že by neexistoval rejstřík, ale v rejstříku je 10,5 mil. sportovců. Je to marné. Pořád se k tomu číslu 10,5 mil. blížíme a dostáváme se do té situace, že nedokážeme podchytit, jestli je někdo ve třech jednotách, nebo jestli je v jedné. A ani nedokážeme přesně podchytit, jakým způsobem jsou ty děti například přijímány. To znamená už jenom to, že dáme za úkol téhle agentuře, aby se postarala o ten rejstřík z trošku jiné podoby, že to bude jejich náplň, to je obrovský přínos směrem do sportovního prostředí.

Stejně tak, prosím vás, se sportovišti, které máme. V každém kraji se to zmapovalo nějak jinak, v každém městě se to zmapovalo nějak jinak podle nějakého systému, ale my jsme nenašli ještě ani ta správná kritéria, na základě kterých to potřebujeme vyhodnotit, protože si představte, že máme tělocvičny, do kterých se nevejde podle pravidel ani košíkářské hřiště. Když budu mluvit o volejbalu, kolik máme hal, kde můžeme hrát podle pravidel. Ani v těch školách, když se staví tělocvičny, se na tyto věci nedbá. Je zapotřebí, abychom tyhle cesty hledali. Mně by nevadilo, kdyby existovalo Ministerstvo školství, nicméně teď v tuto chvíli na základě toho, pardon... (upozornění od zpravodaje) Děkuji. Ministerstvo školství existuje, ale myslel jsem Ministerstvo sportu. Nevadilo by mi, kdybychom k této věci dospěli, ale to je těžší cesta, než najít cestu teď k té agentuře. Proto si myslím, že agentura je správný krok tím směrem, abychom tomu sportovnímu prostředí výrazně pomohli, a to výrazně tím, že se tam budou připravovat i ty koncepční materiály, protože nebudou mít nic hlavnějšího na starosti, než jak tu koncepci sportu vytvořit. (V sále je stále velký hluk a neklid!)

A teď vám řeknu ještě jednu věc. Já jsem, u někoho přede mnou to zaznělo, určitě pro ten masový sport, takový ten sport pro širokou veřejnost. Jsem pro to, aby děti, které v tuto chvíli jsou většinou s nadváhou, trošku ubraly. Ale jsem také pro tu reprezentaci. Víte, totiž, jestliže jim nedáme tu motivaci těch našich sportovců, jestliže nevytvoříme na druhé straně i ten prostor pro reprezentaci, tak nejsme schopni je k tomu sportu přitáhnout a ani jim ukázat, jak je to dobré, že nějakým způsobem sportují. Proto jsem se k této věci přihlásil a jsem také podepsán mezi předkladateli. Vím, že to má řadu vad, ale připomínky, které jsou z jednotlivých ministerstev, jsou už jejich řešení navržena přímo v paragrafovém znění. To znamená, že to není, že by se vařilo z vody, že by se muselo něco znovu připravovat. Ta ministerstva s tím vyslovila souhlas a základem pro mě je, že s tím souhlasí ministr školství, jak tady zaznělo, musím to říct celé, školství, mládeže a tělovýchovy, abychom nezapomněli na to, že tam ta tělovýchova také patří. 

A z toho pohledu je to pro mě, že jsme už teď udělali obrovský krok kupředu. A já děkuju všem, kteří se tím zabývali a zabývají. A prosím vás, ono se nás to dotýká úplně všech, protože se to dotýká úplně každého dítěte. Jestli máme děti, nebo jestli máme vnoučata, všech se to v tuto chvíli dotýká. A můžeme do toho zapracovat všechno, včetně toho zdravotního sportu, protože tam ten přesah k tomu zdravotnictví v okamžiku, kdy jsme jako národ ztloustli a máme na to statistiku, že jsme výrazně ztloustli, co se týká našich dětí, tak to už samozřejmě hraničí. Ale ministr zdravotnictví tady není, ale věřím, že ministr zdravotnictví to také podpoří.

A teď k té agentuře jako takové potřebuji určitě, abychom si řekli a přijali to, že to je ta cesta, kterou půjdeme, abychom opravdu nezapomněli na to, že jsme se na téhle věci shodli, aspoň většinově. Ale já budu rád, když ty připomínky, které tady byly, budou zapracovány do dvou zákonů. Máme o tom koneckonců stenografický záznam, takže si to všechno můžeme přečíst, protože tady to nepovažuji za ztracené hodiny, které jsme tomu věnovali, protože v rámci těch hodin tady zazněla i příprava na ten zákon o sportu. A o sportu jako takovém nebude rozhodovat agentura. Ten zákon o sportu budeme schvalovat tady. A když budou koncepční materiály té agentury, tak se zase dostanou sem, protože koncepční materiál té agentury nemá kdo jiný schválit.

To znamená já tady považuji za velmi důležité říct, že jsme dnes udělali první krok, a děkuji všem, kteří se na tom prvním kroku podíleli. Děkuji, že jste mě vyslechli. Snažil jsem se nevstupovat těmi dvouminutovými ani reagovat teď na ty, kteří nějakým způsobem něco řekli, protože jsem chtěl, aby nám zůstal takový ten ucelený pohled na sport. A říkám, že děkuji všem. Ale chci ještě na závěr speciálně poděkovat tomu, že ten určitý výpadek, který ze strany státu vznikl, tak že tento výpadek je z velké části kompenzován na těch obcích a krajích.

A na závěr vám řeknu jenom jedno postesknutí. Víte, já se teď stavím do toho, že patřím do sportovního prostředí, a my jako sportovní prostředí jsme jednu věc v minulosti prohráli. Ta prohra byla velká a těžká a jmenuje se Sazka. Doufám, že se další takové chyby ve sportovním prostředí nedopustíme.