Dámy a pánové, nechci opakovat celou řadu argumentů, které zazněly v prvním i druhém čtení a koneckonců i v této diskusi. (Sál se zcela ztišil.) Jenom bych rád začal tam, kde skončil pan ministr vnitra, když říkal, že je důležité mluvit pravdu. Tak když opravdu chceme mluvit pravdu, tak si řekněme, že tu ochotu demokratického státu svěřit svým občanům do ruky zbraň, ta novela Ústavy, kterou teď máme na stole, nijak nezmění. Ta ochota tady je. Legislativu máme. Já sám jsem legální držitel tří zbraní. Kdybych si chtěl zítra koupit čtvrtou, tak si půjdu koupit čtvrtou i bez toho, že by tady byla tato Ústava. Takže ta ochota tady je a nic se na ní nezmění.

Mně, pane ministře, upřímně řečeno je nejvíc líto těch tisíců férových poctivých lidí, kterým se ta směrnice nelíbí. Nelíbí se jim stejně jako mně. TOP 09 byla proti této směrnici, nepodporuje ji. A je mi líto, že jste je dokázal přesvědčit, že tato ústavní novela dokáže cokoli změnit na implementaci evropské směrnice do našeho právního řádu. Ať už se tomu budeme, nebo nebudeme bránit, tato ústavní novela na tom nezmění vůbec nic. A vy jste dokázal ty lidi přesvědčit, že ano. A dělal jste to proto, protože jste v té práci při vyjednávání selhal. Když jste říkal, abychom tady neznevažovali práci odborníků Ministerstva vnitra, kteří předkládali relevantní argumenty, to samozřejmě ano, jejich práci nelze znevažovat. Ale když jsem byl ministr financí, nebo kdokoli z nás jiný ve vládě, a chtěli jsme něčemu zabránit, tak jsme tam nemohli posílat jenom experty. Tak jsme tam museli jezdit sami. A při vědomí, že nerozhoduje nějaký Brusel a nějací úředníci, ale že rozhoduje skutečně ta Rada ministrů, tak jsme prostě museli vyjednávat mezi jednotlivými ministry a snažit se najít blokační menšinu, a tu blokační menšinu vyjednat třeba i za cenu, že vyhovím svému partnerovi v něčem jiném, když mi tolik záleží na prioritě. Vlády, ve kterých jsem měl tu čest se účastnit, tohle prostě běžně dělaly. Domnívám se, pane ministře, že vy jste nic takového nedělal a potom prostý nesouhlas na radě a odkázání na argumenty expertů, to už je pozdě. To už je rozhodnuto.

Vy jste ve své práci selhal. A abyste to zakryl, tak jste předložil tuto novelu a vysvětlujete lidem, že touto novelou zabráníte implementaci té směrnice. A to je ta základní lež. Povedlo se vám to dokonale. Pamatuji si málo zákonů, kdy každý z nás, který vyjádřil pochybnosti o potřebě této novely, byl vystaven takovému tlaku, teď to nemyslím nějak negativně, ale takovému zájmu ze strany střelecké veřejnosti, abychom tohle stanovisko přehodnotili, abychom to podpořili, abychom jim pomohli. Ale když jsem se ptal, v čem pomohli, tak to nikdy nebylo v tom, že by cítili nutnou potřebu u svého ústavního práva nosit zbraň. Vždycky to bylo jejich pevné přesvědčení, že když tu novelu přijmeme, tak tím odvrátíme riziko implementace té směrnice. A to prostě není pravda. Já mám pochopení, snažím se najít pochopení pro některé poslance, u kterých vím, že tomu tlaku do značné míry podlehli a že si řekli, než těm lidem vysvětlovat, že nemají pravdu, že tato ústavní novela jim vůbec v ničem nepomůže, tak jim tedy vyhovím, tak já pro to hlasovat budu, i když je to naprostá zbytečnost. Jakkoli se snažím je pochopit, chci jim říct, že se tím budou podílet na té lži, kterou je veřejnost, která tomu věří, podvedena. To já prostě udělat nemůžu.

Tato novela Ústavy nezmění vůbec nic na procesu implementace evropské směrnice o zbraních. A já nechci patřit k těm, kteří budou veřejně lhát, že ano, a tvářit se, jakože jsem našel ten nástroj, jak proti tomu bojovat.