Vzhledem k tomu, že jsem se od 1. dubna 2020 stal členem Ústředního krizového štábu (ÚKŠ), jsem dostal možnost hlouběji poznat management boje s nákazou novým koronavirem v naší zemi.

Od okamžiku, kdy jsem začal v ÚKŠ pracovat, jsem se do jednání štábu zapojil aktivně: přinášel jsem podněty k řešení, ať už se jednalo o větší zapojení českých firem do dodávek ochranných pomůcek a dalšího potřebného materiálu, nebo o využití akademických laboratoří v testování potenciálně nakažených metodou PCR. Opakovaně jsem také žádal o stanovení mechanismu odměn medikům a dalším studentům, kteří se zapojili do pomoci v boji proti nákaze v nemocnicích, domovech pro seniory, odběrových centrech atd. Společně s doc. Matějkou jsme též otevřeli diskuzi k systému testování potenciálně nakažených a také metodiku testování u zdravotníků a pracovníků i klientů sociálních služeb.

Asi nejvíce kontroverzí ale, zejména v prvních týdnech epidemie, jednoznačně způsobil nedostatek ochranných pomůcek a chaos kolem jejich nákupů a distribuce nejen do zdravotnických zařízení. Není tedy překvapením, že toto téma bylo v popředí diskuzí na ÚKŠ. Ač s deficitem ochranných pomůcek bojovala celá Evropa, tak přesto vidím jako zásadní, abychom se poučili z některých chyb, které se v této oblasti staly, a pro případnou druhou vlnu nákazy koronavirem či jinou závažnou infekcí se jich vyvarovali. Ze zkušeností, které jsem nabyl v ÚKŠ, i na základě dalších informací jsem přesvědčen, že zásadní v této oblasti je změnit systém nákupů a distribuce ochranných pomůcek a dalšího strategického zdravotnického materiálu v době pandemie.

Jednoznačně se ukázal jako špatný systém nákupů a distribuce prostřednictvím dvou resortů – Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva vnitra. Do budoucna proto navrhuji, aby v podobných krizových situacích zajistil krizové nákupy a distribuce pouze jeden resort, a to Ministerstvo vnitra s podporou Správy státních hmotných rezerv. Jedině prostřednictvím jedné hlavy a jednoho systému nákupů a distribuce lze předejít chaosu a dohadům kolem ceny pomůcek. A hlavně – jedině tak lze dosáhnout toho, aby jak zdravotníci ve všech typech zdravotní péče, tak hasiči, policisté a všechny další profese kritické infrastruktury dostaly ochranné prostředky zavčas, v potřebném množství a kvalitě. Navrhl jsem na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny usnesení, které k tomuto kroku vyzvalo vládu, bohužel vládní poslanci za ANO a ČSSD s poslanci za SPD schválení o jeden hlas zabránili. Přesto věřím, že se nad tím vláda při analýze boje s novým koronavirem v první vlně alespoň zamyslí.

Stejně tak na vládu, opakovaně společně s kolegy, apeluji, aby co nejdříve vyplatila zdravotníkům i medikům slíbené odměny, které si jednoznačně zaslouží. A nesouhlasím s principem, jenž vláda prozatím prosazuje, aby odměny obdrželi pouze zdravotníci, kteří přímo pracovali s nakaženými pacienty. Ti si je zcela jistě zaslouží nejvíce a je správné, aby jejich odměny byly nejvyšší. Ale zároveň jsem si jist, že ocenění si zaslouží i další zdravotníci, stejně jako další pracovníci kritické infrastruktury, kteří sice nepracovali s pacienty s prokázaným onemocněním covidem-19, ale všichni přesto pracovali v silném stresu a nasazení. I tito zdravotníci a další pracovníci byli také vystaveni riziku nákazy koronavirem. Je přece zřejmé, že i práce s pacienty bez doposud prokázané nákazy automaticky neznamená, že nejsou nakaženi. Proto jsem nejen při projednávání kompenzační úhradové vyhlášky ve Sněmovně vybídl vládu, aby odměny směřovala ke všem zdravotníkům, kteří v době první vlny boje s covidem-19 s pacienty pracovali. A jistě všichni pochopí, že jejich výše bude diferencovaná.