Děkuji. Já musím v závěrečném slovu zareagovat a snažit se trochu vysvětlit nebo možná obrousit hrany, které jsem zaslechl v debatě. Kolega Lukáš Černohorský a Ivan Adamec - k tomu procesu, jak se to tady objevilo, jak ten zákon schvalujeme. Já jsem byl vlastně v čele té skupiny poslanců s dalšími kolegy před dvěma lety - a teď to není výmluva, je to spíše snaha o vysvětlení. My už tehdy v tom roce 2018 jsme se dohodli, že tehdy to bude /tuším že ten krásný termín použil zrovna kolega Ondra Polanský/ ten hot fix, že to bude taková jakoby krátká záplata, na které se dohodneme tady poslanci, všechny strany, a že ta velká kruciální zásadní novela bude vládní a bude připravena následně, což se vlastně stalo. Tady třeba ty věci vidíme jinak, když někteří z vás říkají: No, ony nejsou ty analýzy a my nevidíme, co ten hot fix v reálu udělal. Z toho bych asi tušil, že říkáte - třeba ještě počkejme, nechme to chvíli delší dobu působit, ale já za sebe se přiznám, že já naopak byl nedočkavý. Já jsem spěchal, žádal jsem předchozího ministra dopravy Kremlíka, žádal jsem ještě ministra dopravy Dana Ťoka, aby vládní novela se tady objevila co nejdříve, abychom nad ní mohli vést debatu.

Já jsem spíše ve vidění celé přípravy vycházel právě z toho, co jsme si tady řeknu neoficiálně, nějak džentlmensky tehdy řekli, že vládní novela bude následovat. To je ad 1.

Ad 2. K tomu projednání mezi námi, tady si to naopak trochu dávám za vinu a hlásím se k tomu. My jsme před dvěma lety na tomhle zákoně pracovali nepřetržitě půl roku. Bylo to od konce ledna až vlastně do konce června, a těch schůzek mimo standardní jednací řád, mimo hospodářský výbor, podvýbor, těch klasických pracovních schůzek skupiny poslanců předkladatelů, byly nechci říci desítky, ale určitě do dvaceti.

My jsme se skutečně co týden, možná dva, scházeli a ty návrhy projednávali. Přiznávám, přiznávám to veřejně, já měl stejnou představu, že to takhle odpracujeme i tady u té vládní novely. Bohužel došlo k tomu, k čemu došlo v tom březnu a těch šancí k těm pracovním setkáním bohužel bylo o mnoho méně. Samotného mě to mrzí, ale zkrátka je to realita tady toho jara 2020. Tak to je k tomu procesu.

Pravda je, že my jsme si na druhém čtení na hospodářském výboru vyhradili hodně času. I teď za týden ho máme hodně, takže tam garantuji - a i kolega Černohorský může přijít a zúčastnit se té debaty - fakt to nepoliticky, věcně, odborně, prodiskutujeme a zkusíme najít nějakou míru souhlasu. Takže mě ten návrh na zamítnutí mrzí. Chápu, že už byl podán, že už asi není cesty zpět, ale věřím, že se nám povede vyargumentovat tady ten návrh tak, aby zamítnut Poslaneckou sněmovnou nebyl.

Co se týká těch konkrétních příkladů, které tady, kolegové, zmiňujete - Temelín, Dukovany, ty Nové Heřminovy, to, co se tady objevuje v té příloze - já to tady musím zopakovat veřejně. Ta příloha se démonizuje, opravdu se démonizuje a je z ní pocit, že to je něco strašně strategického, naprosto zásadního - nebo ten seznam. Ale já musím znovu zopakovat a já to teď hodně zjednoduším. Omlouvám se těm, kteří nás sledují, nebo budou sledovat. Je to pracovní popis celé té problematiky.

Zkusme si to představit jako takzvanou - a jsou to opravdu pracovní termíny - takzvanou malou předběžnou držbu, nebo mezitimní rozhodnutí a velkou předběžnou držbu. Znovu opakuji - paní ministryně spravedlnosti se na mě nebude mračit - nejsou to právnicky správné termíny, je to jenom popis toho systému. A my jsme v té poslanecké novele před dvěma roky zavedli tady tu pracovně malou předběžnou držbu, která vždycky reaguje pouze na ty zbytkové pozemky.

Opravdu, když ten investor musí prokázat, že vykupoval, že jednal, že se snažil dosáhnout té dohody, musí předložit všechna ta jednání a výstupy z nich. A když prokazuje, že opravdu zbývá maximálně jeden nebo dva pozemky a už nemůže dál, tak může požádat o to vyvlastnění. Správný termín je tedy mezitimní rozhodnutí, jak já říkám pracovně malá předběžná držba, a to jsme právě svázali s tím seznamem.

Takže třeba i odpověď paní poslankyni Balcarové. My zachováváme celý ten proces. To víte - EIA, územní řízení, umístění stavby, stavební povolení. To všechno musí být - já se přiznám, neznám ten konkrétní příběh - ale pokud tam je odpor občanů, nebo je tam nějaká místní nálada, tak ta třeba zůstane. Ale třeba se jednou v budoucnu změní - nic nepředjímám, nevím to. My tady tím, že Nové Heřminovy se objeví v takovém seznamu, pouze do budoucna říkáme, že pokud by se jednou investor tedy dopracoval přes všechny ty stupně, které stále platí a stále musí zvládnout, k tomu samotnému výkupu - pokud by neuspěl ve všech výkupech a zbyl mu nějaký jeden nebo dva zbytkové pozemky - pak může, ale také nemusí, využít tento mechanismus.