Jízdné zdarma! Ulice bez psí stolice! Chodníky chodcům! Více zeleně a méně betonu! Doprava bez zbytečné regulace! Chcete mít svého pekaře? Já ano? Vyčistíme centrum od bezdomovců! Odvaha nastolit pravidla! Vracíme vám Prahu!..

Dalo by se pokračovat. Ale pozor, toto nejsou nadsázky humoristovy, to jsou skutečné záznamy hodokvasu hlouposti a podlézavosti tradičních stran. Člověk by si mohl říct – a mnozí voliči mi to říkají – stejně se nic nezmění, proč bych měl volit.

Naprosto chápu. Když člověk vidí komunální politiky jak tu vaří kávu, tam porážejí prase, hlavně se však předhánějí v tom, jak v místním plátku pošpinit své soky a sokyně, na které se na veřejnosti kření a už se těší, jak si s nimi budou rozdělovat křesla na radnici, dělá se mu zle.

Přes to volby smysl mají. Až na výjimky ovládají radnice ve větších městech stále stejné party. A stále titíž velcí kluci koulejí s penězi tak, aby z toho měli prospěch oni a ne obyvatelé. Praha mohla být světovou metropolí, kdyby dvacet let nevládli na radnici amatéři ve prospěch zlodějů. Město mého srdce, Liberec má ohromný potenciál a mohlo být bohaté. Předchozí vlády mu uvázaly na krk dvoumiliardový dluh a zničily centrum.

Komunální volby jsou dvacet pět let po listopadu třetí možnou etapou pokojné sametové revoluce.

Před pětadvaceti lety jsme (pravda, bez velkého úsilí) svrhli okupační režim. Bohužel se pak k moci postupně dostaly strany, které se spojily z podvodným byznysem. Nevedly k zemi k prosperitě, ale k zaostávání a pouštěly žilou státnímu rozpočtu ať už ze ziskuchtivosti nebo neschopnosti.

Občané loni konečně zacinkali aspoň nesměle klíči v druhé etapě pokojné revoluce: Spolčení starých stran padlo, když se faktickým vítězem voleb stalo hnutí Ano.

To ukázalo, že není žádný slepenec, ale tým, který to s demokratickou změnou poměrů v zemi myslí vážně. Samozřejmě jsem fanoušek Ano. Ale nejsem nekritický. Za rok, co sedím ve sněmovně, jsem mohl já osobně i naše hnutí udělat víc. Často stojíme proti všem. Hlasování je ovšem hlasování a protože je nás málo, nevyhráváme. Někdy proti nám stojí i koaliční partneři.

Jde to všechno strašně pomalu a někdy je z toho člověk na hlavu, i když ví, že má svědomí úplně čisté a dal do toho všechno.

Teď ale buď voliči v komunálních volbách potvrdí, že chtějí změnu, nebo dají hlasy starým stranám. Volby pro Ano nebo pro místní hnutí a strany znamená: Chceme pokojnou revoluci na radnicích, už si nechceme nechat valit šrouby do hlavy stejnými partami, ať už mají zdánlivě oranžový, modrý či modrofialový dres. Nebo nepřijdou k volbám.

Nevím na co si vsadit.

Rozum říká, že se v téhle zemi nějak nic nevede, i když je krásná a lidé jsou schopní.

Srdce si ale nedá pokoj a vnucuje, že my voliči už konečně ten listopad dotáhneme. Koneckonců, bolševická říjnová revoluce byla v listopadu, proč by naše listopadová nemohla po pětadvaceti letech gradovat v říjnu? :-)