Vzpomněl jsem si na Čapka: Začátkem května 1997 jsme otevírali nově zrekonstruovaný Obecní dům. Na projev jsem hledal nějakou chytrost, už nevím v čem, na které bych svoje vystoupení postavil. Až jsem použil výrok Karla Čapka, že "není velikých okamžiků. Důležité je to, co se dělo před tím, nebo co se děje potom". Tohle mně zůstalo v paměti a párkrát jsem to použil.

Na středeční dění ve Washingtonu to sedí jako vyšité. Útok demonstrantů na Kapitol byl vyvrcholením dlouhého řetězu menších i větších událostí, které se odehrávaly mnoho let (dokonce desítky roků) v americké společnosti předtím. Začalo to tlakem na většinovou společnost, aby ustupovala netolerantním menšinám, tlakem na vyznávání "univerzálního mravního zákona" - jednej tak, jakoby se maxima tvého jednání měla na základě tvé vůle stát obecným přírodním zákonem (autorem je Immanuel Kant).

Tohle pravidlo při aplikaci v praxi vytváří ve společnosti asymetrie vztahů a vazeb. A společnost s asymetriemi je náchylná k nestabilitě. Že jedním z míst, kde dnešní americké dění také začalo (Kalifornie), jsem si začal myslet, když jsem se připravoval na cestu do tohoto, v šedesátých letech, úžasného ráje liberalismu a nových idejí, a přečetl jsem si Zakaríovu knihu "Ztracený ráj" (Paradise Lost). Velká volnost na jedné straně, ale plné kriminály na straně druhé pro ty, kdo se nevejdou do nově vynucovaných pravidel.

Abych to více přiblížil - Kantovo univerzální pravidlo vypadá na první pohled hezky, ale v praxi je mnohem lepší a odolnější pravidlo stříbrné, které vás nabádá k tomu, abyste si hleděli svého a nerozhodovali o tom, co je dobrého pro druhé. Kantovo pravidlo totiž popírá škálování ve společnosti. Ale to už bych potřeboval velký prostor na vysvětlování.

Nemůžu se zbavit dojmu, že stoupenci Kantova pravidla (asi o něm nikdy možná ani neslyšeli) jsou dnes velkými viníky rozdělené americké společnosti a možná si ani neuvědomují, že dlouhodobě jejich konání eroduje První dodatek americké ústavy, podle něhož můžete praktikovat vlastní svobodu vyznání, dokud mě necháte praktikovat tu mou, máte právo se mnou nesouhlasit, dokud já mám právo nesouhlasit s vámi.

Tohle není nic jiného, než bezpodmínečná symetrie práv, bez které se začne demokracie hroutit. A tuhle symetrii životních "transakcí" by každý měl aplikovat i do všech dalších transakcí dnes a kdykoli. Jinak to skončí rvačkami těch, kdo se cítí poraženými, ničením životů těm, kdo nezapadají do škatulek těch, co mají nutkavě potřebu konat dobro, o které jiní nestojí... Symetrie ve společnosti totiž je věcným klíčem k existenci něčeho, na co už jsme dávno zapomněli -cnost, klasická cnost, etika cnosti.

Trump je nezpochybnitelným spoluviníkem středečních událostí. Měl by navždy z politiky zmizet, nebo to bude konec pro Republikány, kterým fandím. A nejen pro Republikány. Trump by se 20. ledna měl stát definitivní a odstrašující minulostí. Na sud střelného prachu americké společnosti si sedne Biden. Politika demokratů rozhodne, jestli se krize a rozdělení americké společnosti zastaví, či nikoli. Na záda mu při pokusech o znovunastolování symetrie ve společnosti budou nejvíce dýchat fanatičtí levičáci z vlastní strany, nikoli Republikáni. Jestli i oni se nestanou minulostí, bude ve Státech zle. Takže zbývá připomenout druhou část výroku Karla Čapka - důležité je to, co se bude odehrávat potom.

Bůh žehnej Americe!