Děkuji za slovo, pane předsedající.

Dovolte mi, a chtěl jsem vaším prostřednictvím hovořit ke kolegovi Válkovi, který zde není, tak mu umožním ještě chvilku, jestli by přišel do sálu.

My jsme tento bod otevřeli z jednoho prostého důvodu. Komunistická strana Čech a Moravy se chce podívat do budoucna a nabídnout určité řešení, bavit se o tom řešení a hledat diskusi pod záplavou těch mailů a informací, které se na nás řítí, v tom uvolnit peníze, neuvolnit peníze, odbory stávkují, doktoři, jděte do zahraničí. To přece v té společnosti je. Že to tady rozehrávají ctění kolegové a kolegyně lékaři v této Sněmovně a říkají své příklady, ale mimo tuto Sněmovnu to prostě na ty lidi působí, to si uvědomme. A je to docela závažná věc, jak vnímají stav zdravotnictví z tohoto pohledu. Jak se vlastně dívají na obor, kterému nerozumějí, když lékaři o něm takhle hovoří, medici o něm takhle hovoří. Vždyť to je tragédie. To si řekněme.

A jelikož kolega Válek tu není, tu repliku na jeho vystoupení. Pane kolego Válku, ano, před listopadem 1989 nebylo vše v pořádku, ale zdravotnictví, zdravotnictví bylo jedna z věcí, které nám záviděla celá Evropa. Prevence, lékařství, zubní lékařství, dětské lékařství. A jestliže vy říkáte, že tehdejší lékaři k těm lidem přistupovali jako k lůze, že k nim přistupovali jako k méněcenným, tak se vás musím zeptat, pane doktore, kdy jste vystudoval vy, od kterého roku vy pracujete v medicíně a jak vy přistupujete k lidem. Protože já si nedovolím říci, že tehdejší lékaři, z nichž mnozí po roce 1989 pokračovali ve své lékařské kariéře, byli špatní. Já si myslím, že odvedli kus dobré práce a nemají se za co stydět, abyste k nim tahle přistupoval, že všichni, kteří byli před rokem 1989, byli špatní.

Děkuji.