V článcích Deníku Referendum a na stránkách Hospodářských novin i časopisu Týden se v poslední době opakují identické informace související se správním trestáním (pokutováním) firem patřících ke koncernu Agrofert. V médiích uvedené informace a možná pak především jejich rádoby „skandální vyznění“ vyvolaly zájem i předsedy vlády, který vyzval ministra Brabce k jejich vysvětlení. Sekci státní správy vedu na MŽP několik let a nesouhlasím se skandalizací mých podřízených a se znevažováním jejich práce, kterou poctivě vykonávají v rámci jednotlivých správních úřadů. Z toho důvodu předkládám několik poznámek k medializovaným případům z pohledu výkonu státní správy.

Dvoustupňový systém státní správy je důležitý pro ochranu práv občanů i firem a posiluje právní stát jako celek. Možnost obhájit svůj právní názor v odvolacím řízení je přitom poskytnuta všem účastníkům správního řízení, stejně jako správnímu orgánu, který rozhoduje v tzv. první instanci. Je přitom důležité, že i rozhodnutí odvolacího orgánu státní správy je přezkoumatelné správními soudy. Každé správní řízení (prvoinstanční i odvolací) musí být vedeno podle Správního řádu, který přesně definuje povinnosti správních úřadů při vedení správních řízení. To platí nejenom pro oblast ochrany životního prostředí, ale obecně pro výkon státní správy v ČR a bez rozdílu pro všechny správní úřady.

Podobně jako v oblasti trestního práva, nelze ani v případě tzv. správního trestání, tedy při ukládání sankcí za porušení konkrétního zákona, připustit situaci, kdy dojde k potrestání, aniž by bylo zákonnou cestou (v souladu se Správním řádem, popř. s Přestupkovým zákonem) prokázáno porušení zákonných povinností. A pokud jakýkoli správní úřad potrestá občana nebo firmu správní sankcí (pokutou), je nezpochybnitelným právem potrestaného domáhat se svých práv u odvolacího správního úřadu a případně také u správního soudu. Označit postup správního úřadu za nezákonný může pouze nadřízený správní úřad nebo správní soud. V demokratické společnosti je zpochybňování pravomocných správních či soudních rozhodnutí jinými prostředky, nežli cestou správních či soudních řízení, nezodpovědným útokem na základní pilíře právního a demokratického státu.

Odvolací správní orgán posuzuje zákonnost rozhodnutí vydaných v tzv. první instanci. Jakákoliv sankce, jak bylo uvedeno výše, může být subjektu udělena pouze v souladu se zákonem. Pokud odvolací orgán shledá nesoulad se zákonem v rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, musí podle okolností takové rozhodnutí zrušit a řízení zastavit, zrušit a vrátit k novému projednání, případně může prvoinstanční správní rozhodnutí změnit. A teprve v souvislosti s těmito úkony dochází k případné změně výše sankce. Snížení pokuty druhoinstančním orgánem není ve správním trestání věc neobvyklá. Jako příklad lze uvést několik údajů ze statistiky MŽP, které se týkají rozhodování České inspekce životního prostředí (ČIŽP). V roce 2013 MŽP (prostřednictvím odborů výkonu státní správy (zkr. OVSS)) rozhodovalo 651krát o odvolání proti rozhodnutí ČIŽP. Z toho bylo rozhodnutí ČIŽP ve 141 případech změněno, přičemž ve 34 případech došlo ke snížení pokuty o více než 50 %. V roce 2014 rozhodovalo MŽP o odvolání proti rozhodnutí ČIŽP celkem v 784 případech, 168krát přitom OVSS rozhodly o změně rozhodnutí ČIŽP a z toho v 55 případech byla pokuta snížena o více než 50 %. V roce 2015 snížilo MŽP sankci uloženou ČIŽP o více než 50 % v 52 případech, u dalších 55 případů došlo zcela ke zrušení sankce. V roce 2016 byla ze strany OVSS snížena pokuta o více než 50 % ve 43 případech v dalších 32 případech byla zcela zrušena.

V medializovaných případech společností Precheza, Navos a KMOTR nebyl ani v jednom případě ministr Brabec oprávněnou úřední osobou. Správními úřady, které rozhodovaly, byly ČIŽP, Krajský úřad Zlínského kraje a MŽP prostřednictvím OVSS. Všechna rozhodnutí OVSS byla řádně odůvodněna a jsem přesvědčen, že ze strany OVSS byla také vedena řádná správní řízení. Doposud neexistuje jediné rozhodnutí správního soudu, které by hovořilo o opaku. V případě společnosti Precheza ČIŽP v rámci správního řízení neprokázala většinu vytýkaných porušení zákona a OVSS tak mohl potvrdit pouze malou část sankce. V případě společnosti Navos neprokázala ČIŽP protizákonný postup této společnosti a OVSS proto musel rozhodnutí ČIŽP o sankci zcela zrušit. V případě společnosti KMOTR nebylo vedeno žádné sankční řízení a věcně příslušný útvar MŽP zabezpečoval pouze svoje metodické povinnosti. Metodické vedení správních úřadů a výklad zákonů (v tomto případě zákona o ochraně ovzduší) je jedna z kompetencí MŽP. Právní názor MŽP nebo jeho výklad konkrétního zákona může vyvrátit správní soud, k čemuž v tomto případě nedošlo.

Z popsaných důvodů musím odmítnout mediálně presentované fabulace o těchto správních řízeních. Pokud si na ně chce kdokoli udělat objektivní názor, musí si poctivě přečíst minimálně celá odůvodnění jednotlivých správních rozhodnutí, nejlépe pak prostudovat celý správní spis. Nejenom z publikovaných článků, ale také z písemného dotazu pana premiéra adresovaného ministru Brabcovi je zřejmé, že se do veřejného prostoru dostávají pouze účelově filtrované informace. Veřejné mínění je určitě možné tímto způsobem ovlivňovat, byť to považuji za velmi nekorektní. Rozhodovat však na základě účelově vybraných informací o právech občanů nebo firem je podle mne v právním státě nepřijatelné.

Nezávislost správního rozhodování je pro občany ČR stejně důležitá, jako nezávislost soudů. Sekce státní správy MŽP zásadně odmítá, že by kdokoli neoprávněný (včetně ministra) zasahoval do rozhodování oprávněných úředních osob v rámci vedených správních řízení. Ředitelé OVSS MŽP jsou v naprosté většině případů zkušení státní úředníci s praxí mnohonásobně přesahující funkční období jednoho ministra. Jsou to lidé s vysokým morálním kreditem, kteří si dlouhodobě hlídají nezávislost svého správního rozhodování. Neoprávněnou kritikou, pro kterou nemají konkrétní novináři jedinou oporu v rozhodnutí správního soudu ani jiný právně relevantní argument, je v tomto případě hrubě a velmi nespravedlivě znevažována jejich práce i jejich morální kredit. A to by si měli uvědomit nejen novináři prahnoucí po senzaci za každou cenu.

Dopis předsedy vlády Sobotky (PDF, 521 kB)

Odpověď ministra Brabce (PDF, 166 kB)