Děkuji. Chtěl jsem vystoupit ještě v rozpravě, aby byl prostor k případným reakcím. Za prvé chci poděkovat za slova chvály vůči ministerstvu vnitra. My jsme k tomu přistoupili opravdu zodpovědně a včas. A musím říci, že i díky práci aparátu ministerstvu vnitra jsme přispěli řekněme k harmonizaci právních předpisů v rámci Evropské unie, protože tento zákon od nás opsalo několik členských států a některé z nich naprosto doslova, takže si myslím, že je to do jisté míry i dobrá vizitka České republiky.

Nyní ke konkrétním věcem – reciprocita. V debatě jak ve sněmovně, tak i zde v Senátu vnímám důraz na to, že chceme, aby se Velká Británie k našim občanům chovala stejně, jako my k nim formou tohoto zákona. Chci vás ujistit, že jsem v kontaktu jak s britským ministrem zahraničních věcí, tak s britským ministrem vnitra a obdržel jsem od nich několik dopisů, které mě ujišťují o tom, že britská strana dostojí svým politickým závazkům, které zveřejnila v onom dokumentu tuším z prosince, kdy jasně říká, že poskytne občanům Evropské unie přechodné období, po kterém jim budou garantována více méně stejná práva, jako garantujeme my v tomto zákoně.

Chci vás ujistit a informovat, že 21. ledna již britská vláda zkušebně spustila registrační systém, kdy občané Evropské unie mohou žádat o tzv. pobytové oprávnění, a lhůty, které tam jsou, jsou lhůtami, které máme my v našem zákoně. Tento systém měl být 30. března zpřístupněn úplně , nebo už by měl skončit zkušební provoz a začít provoz řádný. A britská strana nebude požadovat žádné poplatky za to, jak tyto žádosti bude zpracovávat.

O tom, že v našem zákoně je toho trošku víc, už tady mluvil i pan senátor Hampl. Ale to jsou z mého pohledu věci, které jsou výhodné pro Českou republiku a nemá cenu opakovat věci léků a kvalifikace.

Tolik k reciprocitě.

Nyní k debatě o hazardu. Na úvod bych možná vysvětlil, jak tento zákon vznikl. Jako ministerstvo vnitra jsme původně měli ambici řešit pouze a jenom otázky, které jsou v gesci ministerstva vnitra. Přišli jsme na vládu s tím, že je potřeba takovýto zákon mít ve vztahu k agendám, které děláme my. A dopadlo to tak, že žádné jiné ministerstvo na to nebylo připraveno tak, jako my. A tudíž ministerstvo vnitra "vyfasovalo" celý tento zákon a stalo se koordinátorem a vlastně místem, kde se sbíhaly připomínky ostatních resortů.

Každý resort měl za úkol vytipovat veškerá možná rizika nebo veškeré možné oblasti, kde by mohlo dojít k nějakému problému, kdyby došlo na tvrdý brexit. Ta otázka hazardních her, to je věc ministerstva financí, které se rozhodlo uplatnit tuto připomínku, my jsme, říkám to otevřeně, vzhledem k tmou, že to je odborná věc v gesci ministerstva financí, tak jsme si jako ministerstvo vnitra nedovolili jakýmkoliv způsobem kádrovat nebo hodnotit závažnost či potřebnost těch připomínek, prostě jsme řekli, ano, pokud to odborné ministerstvo říká, toto je problém, tak jsme to tam radši dali, abychom zamezili případným sporům v budoucnu. Z mého pohledu to není o tom, že tady nějakým způsobem prosazujeme možnost, aby naši občané utráceli peníze v britských casinech nebo hlavně na internetu, to znamená u britských sázkových kanceláří, ten problém, jak jsem to pochopil já, je hlavně v tom, že tady je celá řada našich občanů, kteří se tomuto věnují, občas také něco vyhrají. Kdybychom to neměli upraveno v tom zákoně, tak by se teoreticky mohlo stát, že bude problém třeba s výplatou těch výher, ti lidé by o ty peníze přišli. Přišlo nám to škoda a nefér vůči těm lidem. Takže když už ten fenomén tady je, je to legální, je to povolené, hledali jsme všechny možné body, tak ministerstvo financí upozorňuje i na toto, z mého pohledu, i když je tam to riziko možná minimální, možná je to marginální, tak je podle mě škoda a zbytečné dostávat do problémů lidi, kteří v souladu se zákonem dělají činnost, o které si my samozřejmě můžeme myslet svoje, ale je to činnost legální. Zase říkám, i u této drobnosti, u těch hazardních her platí to přechodné období do konce roku 2020.