Součástí programu byla slavnostní mše, pochod městem s prapory, odhalení a vysvěcení sochy sv. Václava a pieta u pomníku popravených. Národní pouť pořádá Československá obec legionářská ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR a velvyslanectvím ČR v Itálii.

Delegace, jejíž součástí byl také ředitel odboru pro válečné veterány MO plukovník Eduard Stehlík, hlavní kaplan AČR plukovník Jaroslav Knichal a další zástupci resortu, svou cestu v Itálii zahájili návštěvou ossária a největšího bijícího zvonu na světě Zvonu míru v Roveretu. Tento zvonařský gigant byl symbolicky po první světové válce odlit z kovu roztavených děl.

„Je to velmi významný milník a má přítomnost zde dokládá, jak se dívám na toto historické období. Nejde jen o to, že od této události uplynulo sto let. Důležitější je uctění památky legionářů, kteří zde padli. Jenom v roveretském ossáriu máme sto padesát jedna padlých legionářů. Zemřeli v bitvách, které bych z hlediska významu přirovnal možná ke Zborovu,“ řekl při této příležitosti ministr obrany.

„Ti lidé věděli, do jakého rizika jdou, přesto oblékli legionářskou uniformu a bojovali zde na italské frontě. Byli si plně vědomi, že když je velitelé rakousko-uherské armády dostanou do rukou, tak jejich cesta povede přímo na popraviště. Přesto nezaváhali a šli do toho. Zaplatili cenu nejvyšší. A to je ten hlavní důvod, proč jsme se rozhodli uctít právě zde jejich památku,“ dodal ministr Metnar.

Mše, pochod a pietní akt

Součástí programu byla i slavnostní mše v hlavním kostele na Markettiho náměstí, pochod městem Arco s prapory a pieta u pomníku čtyř zde popravených legionářů, kteří se dostali do zajetí právě během bitvy o Doss Alto.

Vzpomínky na mrtvého legionáře Karla Nováčka se zúčastnila také jeho vnučka Milada Holíková rozená Nováčková a pravnuk Zdeněk Holík. Karlu Nováčkovi v době jeho zajetí bylo již více než čtyřicet let. Na Doss Altu působil ve funkci zdravotníka jednotky. Do zajetí by se asi nedostal, kdyby se do poslední chvíle nesnažil poskytovat pomoc zraněným vojákům.

„Pradědečka jsem nezažil, pamatuji si jen vyprávění dědečka, který vzpomínal na to, že když jeho otec přijel na dovolenou z fronty, houpal ho na kolenou. A právě s ním jsem tato místa poprvé navštívil před čtyřiceti lety. Bylo to ještě před listopadem 1989 a celá záležitost byla hodně složitá. V poslední době sem jezdíme pravidelně. Snažíme se udržovat rodinnou tradici a památku na našeho předka. Pokaždé, když sem přijedeme, vyvolává to v nás jisté emoce. Děda v době zajetí nebyl takříkajíc ve vojenském věku, navíc měl doma rodinu a děti, zajali ho jako zdravotníka beze zbraně, tohle všechno uváděl na svoji obhajobu a stejně ho pověsili,“ sdělil Zdeněk Holík.

Národní pouť

Při příležitosti stého výročí na Doss Altu uspořádala Československá obec legionářská ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR a velvyslanectvím ČR v Itálii Národní pouť. Jednalo se o součást projektu Společné století.

V pátek 21. a v sobotu 22. září uctili její účastníci památku několika našich dalších legionářů. Jednalo se o Josefa Sobotku, který se dostal do rakouského zajetí 24. června 1918 během propagační akce zaměřené na přesvědčování vojáků českého původu, aby přešli na italskou stranu. Odtud vedla jeho cesta rovnou na rakouskou šibenici v Cretu.

Podobný osud potkal i desátníka Aloise Štorcha. Tento československý legionář byl společně s dalšími třemi spolubojovníky počátkem července 1918 vysazen na Rakušany obsazeném břehu Gardského jezera v noci ze speciálních lodí na tichý elektrický pohon. Jejich akce však byla prozrazena a rakouští vojáci na ně uspořádali doslova hon. Jeden z členů hlídky, Leopold Jeřábek, se ve snaze Rakušanům uniknout vrhl do jezera, byl postřelen a následně utonul.

Štorch byl zajat na břehu a následně popraven. Právě na místě jeho popravy v Riva del Garda se dochoval památník, u kterého se v poslední době, koná každoročně pietní akt. Před nedávnem ze naše strana instalovala pamětní desku, připomínající také Jeřábkovo úmrtí.

Účastníci Národní poutě uctili rovněž památku českých vojáků padlých na rakouské straně a pochovaných na horském hřbitově Campi Riva.

Vzpomínkový výstup na Doss Alto

Asi nejemotivnější byl ale vzpomínkový výstup na Doss Alto, který se společně s italskými Alpiniky uskutečnil v sobotu 22. září. Ráno 21. září 1918 kolem čtvrté hodiny ranní začal silnou dvouhodinovou dělostřeleckou palbou útok na vrchol Doss Alto. Poté vyrazila do útoku rakouská pěchota. Jednalo se o jakousi trestnou výpravu. Rozvědka totiž zjistila, že proti nim stojí čeští a slovenští vojáci. Údajně na každou hlavu vypsalo velitelství odměnu v podobě dovolenky a tří set korun.

Hlavní tíhu obrany nesl 33. československý střelecký pluk, kterému se po přivolání dělostřelecké podpory a posílení zálohami podařilo nepřítele vypudit ze zákopových pozic. V této bitvě zemřelo sedm československých legionářů, dalších 31 jich bylo zraněno a pět jich padlo do rakouského zajetí, z nichž čtyři byli oběšeni. Verdikt nad pátým legionářem slovenského původu byl z důvodu nízkého věku odložen a díky tomu přežil válku.

Ve vápencových skalách na Doss Altu jsou dosud velice zřetelné zákopy a kaverny, ve kterých se bránili naši legionáři. Asi nejdojemnější je příběh poručíka Oldřicha Trojánka, který bojoval na předsunutém postavení Roncola, přezdívaném okop smrti. Když se ocitl v rakouském obklíčení v bezvýchodné situaci, raději se zastřelil.