Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, vážená paní poslankyně, nejprve mi dovolte zareagovat podrobněji na tu první část otázky. Obecně na té evropské úrovni čekáme na návrh komise, který si myslím, že už by mohl přijít na té "ministeriádě", která bude v říjnu, na to, jak se Komise staví k institutu dočasné ochrany. Těch variant je samozřejmě více, všichni jsme trochu optimisticky doufali, že ta válka nebude trvat takovou dobu, a teď to vypadá, že Komise se na svém zasedání, a to předjímám, ten návrh ještě na stole položen není, bude zabývat prodloužením institutu dočasné ochrany, což je samozřejmě věc nejjednodušší. Ale vedle toho tady samozřejmě existuje i takzvané vízum za účelem strpění, což je ten český institut, který nezanikl ani s tím, že je aplikována ta evropská dočasná ochrana. Existují lidé ve specifických případech, cizinci, kteří nemají nárok na dočasnou ochranu z nějakého důvodu, a oni mají právo zažádat právě o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění. Ale to se týká lidí, kteří nemají nárok z nějakého legislativního důvodu na tu dočasnou ochranu. Takovýchto víz vedle těch dočasných ochran, kterých bylo uděleno přes 420 tisíc v České republice, tak vedle toho ještě bylo uděleno asi 6500 víz za účelem strpění, což je asi sedminásobný nárůst oproti celému roku 2021, tedy tomu období, které bylo před ukrajinskou krizí.

Pokud by se Evropská komise nakonec nerozhodla prodlužovat ten institut dočasné ochrany, my jako Česká republika jsme na to legislativně připraveni a mohli bychom, stejně jako jsme tehdy překlopili ten český právní institut do dočasné ochrany, efektivním, zjednodušeným způsobem se zase vrátit k tomu českému instrumentu. Takže ti lidé, kteří tady mají práci, jejich dětí chodí do školy, mají tady nějaké vlastní zázemí, nebudou ohroženi na tom, aby v případě toho, že ten konflikt bude pokračovat tady, mohli zůstat. Kdyby Pán Bůh dal a konflikt by skončil, tak samozřejmě skončí institut dočasné ochrany v tom termínu, jak je dán, a potom by samozřejmě ti lidé na území České republiky byli vystaveni takovým procesům, jako všichni ostatní cizinci, kteří mají zájem v České republice za nějakým účelem zůstat.

To je asi shrnutí těch právních instrumentů a já doufám, a i jsem o tom v pondělí hovořil s paní eurokomisařkou Ilvou Johansson, zodpovědnou za vnitřní bezpečnost, a opravdu jsem ji žádal, aby nám Komise dala tu vizi a svoji představu v co nejbližší době, protože jednotlivé členské státy se tomu musí přizpůsobit, případně i my tady v Poslanecké sněmovně, legislativně. Přizpůsobit ve Sněmovně a v Senátu, abych se nedotkl druhé, horní komory parlamentu, i oni by se tím samozřejmě zabývali.

Co se týká těch celkových počtů, jak jsem říkal, už bylo uděleno přes nějakých 425 tisíc víz o dočasné ochraně, z toho vyplývá, i z té celoevropské analýzy, že nějakých 20 až 25 % lidí na území Evropské unie není. Ta čísla odpovídají i tomu, co jsme zaznamenali ve školských zařízeních podle té původní predikce a podle reálně přihlášených dětí, tak i tady nám to říká, že nějakých 20 až 25 % lidí, kteří přišli na území České republiky, zaregistrovali se, tady není.

To řešení se teď hledá i na evropské úrovni, kdy už funguje konečně ten evropský informační systém, ten jednotný, o který jsme dlouho i jako Česká republika usilovali, a my v téhle chvíli na té evropské úrovni se chceme přiklonit k tomu, že ti lidé, kteří na delší dobu opustí území toho členského státu, prostě už nebudou mít nárok automaticky na to, aby ten institut té dočasné ochrany se jim udržel. Na druhou stranu je potřeba říci, že spousta těch lidí se vracela i za tím účelem, aby zkontrolovali svoji nemovitost v létě a podobně, a třeba nebude k žití v zimě. Takže určitá část z nich, netýká se to jenom České republiky, ale celé Evropské unie, se vrátí.

Já jsem teď stihl asi jenom ty dvě otázky, omlouvám se, tu první jsem vysvětloval podrobněji, ale vy ještě máte nárok na dodatečnou, a já toho využiji ve druhé části. Děkuji.