S ročním zpožděním dochází konečně k nepřímému přiznání, že ždárská vražedkyně nebyla adekvátně léčena z „úsporných“ důvodů. Tomu má do budoucna zabránit nová úhradová vyhláška, ale v té je podmínka, že nejdříve musí pacient něco hrozného provést, aby soud rozhodl o jeho nebezpečnosti. To bylo u žďárské vražedkyně splněno, ale jednak se toho dost nedbalo a také je otázka, zda nemohla být rozpoznána její nebezpečnost již před jejím prvním vážným útokem. Nezdá se mi vhodné, aby byli adekvátně léčeni jen pacienti, kteří se dostanou před soud. Dám k tomu bližší vysvětlení.

Bylo to před asi patnácti lety, kdy na jednání Kategorizační komise pro léky vysvětlil zástupce Odborné společnosti JEP, proč je nesprávné nepovolit úhradu nových drahých léků pro schizofreniky, kteří jsou nebezpeční v době záchvatu. Řekl, že výjmečnou vlastností těchto léků je to, že zabraňují tak spolehlivě tomu, aby záchvat vypukl, že potenciálně nebezpečný pacient nemusí být držen v detenci a může se dokonce věnovat svému povolání. Pro takové argumenty měla komise pochopení a byli v ní zastoupeni i pacienti, takže i mimolékařská hlediska byla dobře hlídána. Kategorizační komise však byla zrušena a dá se říci, že žďárský student se stal obětí „úsporných“ opatření.