Návrh zákona SPD o přímé volbě a odvolatelnosti politiků prošel ve Sněmovně hlasováním v prvním čtení. V první fázi navrhujeme, aby se to týkalo starostů a hejtmanů, následně bychom rádi odvolatelnost prosadili i u všech politiků. Držte nám palce. Ta nejlepší zpráva je, že už se v případě starostů a hejtmanů tedy nebavíme o tom, zda ano, ale jak. Nejčastější dotaz, který dostáváme, je, jak si představujeme konkrétní zákon a postavení přímo voleného starosty. Občas dostávám informace, že například slovenský model není ideální. 
V prvé řadě bych chtěl říci, že ani naše hnutí si nedělá patent na rozum a neprosazujeme konkrétní model, jelikož v každé evropské zemi je tato úprava trochu jiná. Myslím, že změna volebního systému pro komunální volby je natolik zásadní, že by jí měla předcházet otevřená diskuze jak odborníků, tak těch, kterých se to týká, tedy starostů, zastupitelů a v prvé řadě také občanů.

Výhody přímé volby jsou jasné. Občané na straně jedné mají právo vybrat si toho, koho chtějí, aby radnici řídil, a na straně druhé přímo volený starosta má zajištěnou stabilitu, protože se nemusí třást, že ho zastupitelé z hodiny na hodinu odvolají.

Jen pro zajímavost bych doplnil ještě jeden model, který je častější spíše v USA a to je manažerský model, kdy je starosta profesionální manažer vybraný zastupiteli, a pracuje na standardní manažerskou smlouvu a ve funkci je tak dlouho, jak dlouho jsou občané s jeho prací spokojeni. Tento model, má v Evropě pouze Irsko.
Pokud jde o fungování starostů, odborníci dělí evropské země do tří kategorii´. 
První je Franko-skupina. Zde jsou municipality s nízkými kompetencemi, málo funkcemi a nízkou samostatnosti´ v rozhodování. Starosta reprezentuje zájmy svých municipalit na národní úrovni, kde mají starostové silné postaveni´. Do této skupiny patří např.: Francie, Itálie, Belgie, Španělsko, Portugalsko a Řecko.

Druha´ kategorie se nazývá Anglo-skupina. Lokální vlády mají v tomto případeˇ slabý právní a politicky´ status, ale mají důležitou roli ve formování a poskytování veřejných služeb. Lokální vláda má spíše funkční než politickou roli. V této kategorii převažuji´ systémy se slabým starostou a silným exekutivním orgánem (s ohledem na silnou roli v poskytování služeb). Patří sem především Velka´ Británie a Irsko.

Třetí kategorie je Severo- a středoevropská skupina. Zde je kladen důraz na poskytování veřejných služeb, a rovněž je lokální vláda respektována jako autonomní decentralizovaná úroveň demokratického politického systému. Municipality disponuji´ širokou finanční nezávislostí a jejich statut je zakotven v ústavě. Obce této kategorie prosazuji´ své zájmy na centrální úrovni zprostředkované budˇ pomoci´ organizaci´ obci´, nebo přes sdružení zaměstnavatelů v regionu. Starostové v tomto smyslu mají spíše méně významnou roli. Do této kategorie lze zahrnout Skandinávii, Německo a Nizozemí. Částečně také Rakousko a Švýcarsko.

Modely spolupráce starosty se zastupiteli jsou dva:

1)„Presidencialismus“, kde jsou starosta i zastupitelstvo voleni přímo a disponuji´ tak přímou legitimitou od voličů. Starosta má právo si sám vybrat členy exekutivy. Jedna´ se o propojeni´ dualismu a většinového principu.

2)„Semi-presidencialismus“, kde mezi členy exekutivy patří přímo voleny´ starosta a výbor spolupracovníků, které vybírá zastupitelstvo.

Osobně se přikláním k prvnímu modelu, protože pokud má starosta plnit svůj volební program, musí mít i možnost svoji exekutivu přímo řídit a úkolovat s tím, že zastupitelstva by měla plnit funkci malého parlamentu, který schvaluje rozpočet předložený starostou, případně má pravomoc přijímat závazné vyhlášky.

Nejčastější námitkou proti přímé volbě je, že hrozí, že starosta a většina rady jsou rozdílné politické příslušnosti, a může se stát, že se budou navzájem blokovat. To je problém, který samozřejmě zažívají i země, které mají prezidentský systém, a kde obvykle nemívá prezident většinu v Parlamentu. Systém to nijak neoslabuje - prezident nebo starosta si v takovém případě musí umět najít partnery a jednotlivá rozhodnutí prosadit politickým jednáním. V záloze tu jsou i mimořádné prostředky, jako je například obecní referendum.

V Itálii to vyřešili radikálně a to tak, že starosta dostává jakýsi volební bonus ve formě většiny hlasů v zastupitelstvu. 
Nemyslím, že by to v našem případě bylo nutné. Z praxe víme, že naši zastupitelé na komunální úrovni umějí na dobrých věcech spolupracovat naprosto věcně bez ideologických předsudků, na rozdíl od našeho Parlamentu. 
Když jsem v úvodu mluvil o veřejné diskuzi, měl jsem na mysli nejen debatu, ale také to, že tak zásadní změna volebního systému je ideální téma na celostátní referendum. Je to téma věcné, neideologické, takže nehrozí nějaké vášně ani rozdělení společnosti a dává možnost zapojit do veřejné diskuze a rozhodování všechny občany, kteří mají zájem podílet se na řízení naší země. To je totiž i cíl navrhované změny. Dát občanům víc pravomoci a dát jim pádný důvod, aby se o své okolí a o řízení veřejných věcí, aktivně zajímali.