Vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně,

vzhledem k tomu, že projednáváme interpelaci, která je ještě v tom legislativním procesu, je to, jak říkal pan ministr nestandardní proces, protože ty otázky, které jsou zde kladeny, se mohly řešit v rámci projednávání ve druhém čtení. Teď jsme před třetím čtením, pane ministře, už před tím závěrečným. A já si dovolím říct, tam je jediný zásadní problém. Vy říkáte, že tam není v tom zákoně žádný problém. To máte pravdu. Podstata toho zákona, tzn. ty paušály, to je velmi správná věc a mělo to být. Samozřejmě, kdyby to prošlo devadesátkou, tak účinnost byla psaná od 1. 1. 2021. To jsme nezvládli, muselo to jít do tří čtení. Ale byl tam jediný zásadní problém. Jediným předkladatelem zákona jste vy a vy jste tam úplně moc tak často nechodil, v podstatě jste tam nebyl vůbec. Takže jsme to museli řešit řekněme zase jinou, řekněme složitější a nestandardní cestou, která jenom díky benevolentnosti členů podvýboru pro Hasičský záchranný sbor a pak výboru pro bezpečnost umožnila to, že jsme v tom stadiu, kde jsme dneska. To je potřeba si přiznat. A jestli budete mít takovou docházku i do Senátu, tak ta účinnost nebude ani v tom novém navrhovaném termínu, který jsme museli udělat v rámci druhého čtení. Protože v rámci druhého čtení jsme zjistili, že to nejsme schopni stihnout do konce tohoto roku, protože jsme to nebyli schopni projednat pro nepřítomnost předkladatele. Takže to byl jeden z pozměňovacích návrhů, posunutí účinnosti.

Pak byl druhý pozměňovací návrh, který hovořil právě o použití záznamů a tam byl ten veřejný záznam, je to standardní pojem, pane kolego Žáčku, prostřednictvím pana předsedajícího. Je to standardní pojem a myslím, že byl docela dobře odůvodněn v rámci rozpravy. Nevím, jestli mám tu výhodu nebo nevýhodu, ale já sedím úplně na druhé straně řečníků ve výboru pro bezpečnost a buď tam líp slyším, anebo se tam ty informace ke mně dostanou lépe. Ale já jsem tam ty odpovědi slyšel a byl zmíněn právě případ Bohumín, kdy byl Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje a zasahující policisté zbytečně napadáni za neprofesionalitu nebo nečinnost, přičemž oni se nemají ze zákona v podstatě jak bránit. A proto bylo řečeno, že v těchto odůvodněných případech by pak mohlo přijít k tomu, že bude zveřejněn záznam z toho zásahu. Ono, víte, kolegyně, kolegové, pokud někdo sleduje zásah anebo je u nějaké, jakékoli události, tak každá minuta trvá neskutečně dlouho. Neskutečně dlouho. Minuta nemá jenom 60 vteřin, ta má v tu chvíli 15, 20 minut. A ten člověk, který čeká na pomoc, ať je to na kolegu ze Zdravotnické záchranné služby, když tady vidím paní kolegyni, nebo příjezdu policie nebo příjezdu hasičů, tak je to neskutečně dlouhá doba. A ty dojezdové časy, které máme nastaveny zákonem, jsme schopni řekněme s vypětím všech sil plnit. Záchranka určitě. Policie to radši zprůměruje, protože jsou místa, kam by do 20 minut rozhodně nedojela. Představte si situaci, kdy by mělo dojít k zásahu nějakého šíleného střelce nebo aktivního střelce, tak dojezdový čas zásahovky nebo URNA, chcete-li, je myslím 120 minut. To jsou krásné dlouhé dvě hodiny. Představte si, že tam máte uvnitř někoho blízkého. To jsou hodně dlouhé minuty.

Takže tady jsme, co se týká těch záznamů, se o tom dohadovali a řekli jsme: Ano, to byl důvod, kdy Hasičský záchranný sbor, resp. jeho velitelé měli přijít a říct, a oni to řekli prostřednictvím pana ministra - stojíme za profesionalistou hasičů, zákrok byl proveden správně a dáme vám k tomu i služebňák, protože my to sledujeme zvenčí, ale ten hasič jde taky dovnitř. A přiznejme, zeptejte se kteréhokoli z hasičů, zásah v jakékoli výškové budově je velmi problematický a velmi obtížný, protože dostat vodu nad 8., 10., 12., 15. patro je prostě zásadní problém i co se týká nejenom tlaku vody, ale i techniky, která může zasahovat zvenčí. Prostě taková nic není a vzpomeňte si na jeden hodně starý film, myslím, že se jmenoval Skleněné peklo, tam ten vyšetřovatel diskutoval s panem architektem po jednom velmi složitém zásahu. A myslím, že ten film je velmi inspirativní pro to, o čem zde hovoříme.

Takže já jsem zásadně pro, aby hasiči mohli v těchto odůvodněných případech, kdy se na ně někdo - nechci říct se zlým úmyslem, protože ten člověk je třeba vystrašen, má k tomu jiný pocit, ale média mu věnují pozornost, tak aby se HZS mohl bránit. A když jste zmiňovali, kdo tu informaci má podat, ono tam padlo, že to je tiskový mluvčí. Ale také padlo to, že to je ředitel Hasičského záchranného sboru příslušného kraje nebo územního odboru, který to dá prostřednictvím svého tiskového mluvčího.

A to je ten standardní postup, který je. Samozřejmě já úplně toho příznivec nejsem. Já si myslím, že každý, kdo nosí plukovníka nebo generála na svých ramenou, by měl být schopen říct tu zásadní větu, co se tam stalo, a jít před tu kameru a vystoupit. Hasič není v té situaci jako třeba kriminalista, který by nechtěl zveřejňovat svoji identitu, ale když už to je tak nastaveno a musíme mít v podstatě na každém kraji tiskového mluvčího u Hasičského záchranného sboru a samozřejmě generální, tak ať to tímto způsobem je. Takže padlo, kolegyně a kolegové, že o tom, co se zveřejní, bude rozhodovat ředitel Hasičského záchranného sboru příslušného buď kraje, nebo územního odboru, a to prostřednictvím té tiskové mluvčí. To jsou věci, které jsem slyšel na výboru, a já předpokládám, že jsou tady kolegové; když se rozhlédnu, tak vidím některé z nich, kteří jsou také členy výboru, a myslím, že by mně to mohli potvrdit, že i oni možná toto slyšeli. Anebo sedí tak blízko, že to prostě pak neslyšeli a ptají se.

Děkuji.