Děkuji za slovo, pane předsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, asi vás nepřekvapí, že k tomu znovu vystoupím, tentokrát velmi krátce. My jsme se o tom bavili už nesčetněkrát, že se jedná o volnočasovou aktivitu, o tom, jak je to zasahování do svobody každého z nás, jak to Ministerstvo dopravy nebo alespoň někteří lidé v něm v podstatě připomínají sektáře, kteří mají potřebu opravdu zasahovat do života lidí v normálním procesu, tzn. ať už jsou to vodáci, ať už jsou to cyklisté, ať už je to cokoli jiného.

Ale dovolte mi, abych obrátil vaši pozornost k otázce té nulové hranice obecně. Já se domnívám, že teď nejde o to, abychom diskutovali číslo 0,5 - 0,2 - 0,8 - 1, mluvím teď o promile, ale abychom začali mluvit o nenulové hranici, protože ta nulová hranice, která je zavedená v podstatě všude, tzn. i v té dopravě - a já nejsem žádný příznivec, já alkohol piju velmi málo a velmi omezeně, nejsem žádný příznivec konzumace alkoholu. Na druhou stranu vím - a to vám potvrdí i třeba i Policie ČR, že nulová hranice je reálný problém, který zvyšuje uměle statistiku kriminality. Víte, že když vás dnes zastaví, naměří a nebudete mít čistou nulu, budete mít 0,2 - 0,1 - 0,05, tak prostě už spadáte do kategorie člověka, který porušil významně zákon, a je to jenom proto, že jste se nadýchali vody do ostřikovače nebo protože jste si ráno dali na cukr něco, co obsahuje alkohol, aby vás nebolelo v krku. Ta nulová hranice je podle mě velmi tristní. A zkušenosti z okolních zemí, kde ta tolerance je vůči té nenulovosti mnohem vyšší, ukazují, že to prostě funguje. Statistiky z Ministerstva dopravy jsou podle mě také zavádějící i v oblasti té trestnosti toho dopadu. Ukazuje se, že nulová hranice je pro spoustu lidí stresová. Policie, která zastavuje řidiče a dává jim dýchnout, je nešťastná, protože ví, že si dala ráno kapky do krku, že tam je 0,05, ale musí se to řešit, řeší se to jako trestný čin nebo jako velmi závažný přestupek.

Takže tento zákon ukázal to, že jsme se vydali směrem slepá ulička. A já jsem přesvědčený, že debata o té nenulové hranici - a já neříkám, že tam má být nějaká hranice, 0,2 - 0,1 - 0,5, to není relevantní. Relevantní je odstranit tu nulovou hranici v podstatě z toho lidského konání, a to i na dopravních cestách, a nejenom vodních. A tím nepropouštím žádnou toleranci vůči opilectví, vůči čemukoli jinému.

Ukazuje se také, že lidé, kteří jsou neukáznění - a to jsou zejména mladí řidiči, tak v okamžiku, kdy jedním malým pivem poruší tu nulovou hranici, tak pak už nemají zábrany pokračovat dál, protože už je to jedno. Jestli je zastaví kvůli malému pivu nebo je zastaví kvůli deseti pivům nebo kvůli panákům, tak už je to jedno. A roste nám skutečně skupina mladých řidičů, kteří konzumují alkohol nad mírou, kteří způsobují závažné dopravní nehody. A já se domnívám, že to je dáno i tím - je to psychologie člověka, že opravdu jakmile to jednou poruším, jakmile si dám to malé pivo, tak pak už je to jedno, což se třeba v těch okolních zemích, jako je Rakousko, Německo, půl promile dovoleno, neděje, protože ten člověk si dá jedno pivo k obědu, ví, že ho to neovlivní negativně při výkonu toho řízení, a následně trestní odpovědnosti ho to stejně nezbavuje v případě nehody, ale nemá potřebu v tom pití pokračovat. Zatímco u nás jakmile se někdo přehoupne přes tu nulovou hranici, tak už je to vlastně jedno.

Takže já se domnívám, že v návaznosti na zákon o vnitrozemské plavbě nás znovu a znovu bude čekat debata i o zrušení té nulové hranice jako takové. Tím neapeluji na to, aby se ta hranice zvedala nějak vysoko, ale ta nula je prostě smrtelná. Roste nám ta statistika. Policajti jsou z toho nešťastní. Takže já se domnívám, že tahle skupina lidí na Ministerstvu dopravy, kteří jsou zabejčení a snaží se za každou cenu tu nulu udržet, že by měla postupně i pod tlakem i Sněmovny a výborů měknout. To je všechno, děkuji vám.