Vážené dámy, vážení pánové,

k nouzovému stavu už jsme tady měli dlouhé hodiny debat, už se možná počítají i na stovky, a ta situace se periodicky opakuje, protože vždy se ptáme při prodlužování...

No já tomu tedy příliš nerozumím, protože si myslím, že tady nejednáme o úplné banalitě. Nicméně. Vždycky při těch jednáních probíhala debata o konkrétním plánu vlády, co s nouzovým stavem chce činit. Jedna strana, tedy opozice, se ptala, druhá strana, tedy většinou vláda zastoupená v lepším případě jedním z ministrů, panem ministrem zdravotnictví, tu a tam na něco odpověděla, ale na celou řadu věcí ty odpovědi nenachází. A takto podobně, velmi podobně vypadalo i to jednání, které jsme iniciovali. Opravdu to je důležité zdůraznit, že jsme jej iniciovali my jako opozice, s panem premiérem a zástupci vlády, abychom se o tom dnešním prodlužování nouzového stavu bavili včas.

První jednání proběhlo v úterý, nevedlo k žádnému výsledku. To druhé, které proběhlo dnes nadvakrát, na dva pokusy, nevedlo opět k žádnému výsledku, přestože už z toho úterý bylo zřejmé, že se opět budeme ptát na plán. Tak ani dnes, dva dny poté, nebyl představen záměr, co vlastně vláda přesně hodlá dělat, jaká konkrétní řešení nabízí na tu alespoň dle čísel zatím beznadějně se tvářící situaci. Proto s tím plánem přicházíme my.

Tato vláda je příčinou celé řady těch věcí, ve kterých se dneska nacházíme, tudíž asi nemůže být řešením. Vy jste před krajskými volbami dali životy a zdraví lidí všanc, místo toho, abyste včas zavedli účinná opatření. Dali jste zkrátka nad životy a zdraví právě své volební zisky. Roušky a respirátor byly asi zhruba na použití během jednoho týdne maximálně pro tu nejrizikovější skupinu těch zranitelných seniorů, jak paní ministryně Schillerová ráda říká babiček a dědečků, tak ty jste poslali také před volbami, pak už nikdy. A to přesto, že se ta situace rapidně, ale opravdu rapidně zhoršila.

Pan ministr Zaorálek tady dneska říkal, ať se probereme. My jsme také volali a křičeli - i tady - vládo, prober se. Připomenu, že to bylo začátkem září a byli jsme před druhou masivní vlnou epidemie. Co udělala vláda? Vláda se nejenom že nehodlala bavit s námi, tak jako to předvádí celé ty měsíce, ale zejména neudělala ty důležité kroky, které měla, a které dělala, tak ty dělala jen na oko právě proto, aby nepřiznala tu závažnost situace. A to se s námi veze od té doby až doteď a ten průběh všichni vidíme.

Legendární výroky ze září, že je třeba konečně schválit ten zahrádkářský zákon, to už snad v téhle zemi slyšel úplně každý. A jaká je realita? Že zákon, který nám na září byl slíben, nejenom slíben, ten byl dokonce usnesením této Sněmovny, i vašimi hlasy, vyžadován, tedy krizový zákon, jeho novelizace, tak abychom pořád nemuseli opakovat tu debatu o prodlužování nouzového stavu, ale mohli jsme se bez něj obejít, tak tento zákon doposud ještě neschválila ani samotná vláda, kdežto ten zahrádkářský, ten už jsme tady posunuli Senátu a ten už schválený máme. To jsou priority, skutečné priority této vlády. Od té doby jsme se tady sešli nesčetněkrát. Od té doby jsme tady měli i mnoho mimořádných schůzí, které jsme často vyvolávali my jako opozice.

Od té doby bylo dost času na to tuto legislativu nejenom dobře připravit, projednat, ale zejména tady schválit. Realita je taková, že se to nedaří. Stejně tak si neumíte poradit s kurzarbeitem, stejně tak si neumíte poradit s tím, že tady je od opozice pandemický zákon. Nehodláte o tom jednat. Je tady odškodňovací zákon, opět z pera opozice. Nehodláte o tom opakovaně jednat. Nehodláte se ani bavit, nastartovat tu diskusi. To vám neustále vyčítáme a snažíme se, opravdu velmi se snažíme vám vysvětlit důležitost těchto kroků, ale jste hluší a slepí.

Dnes na tom jednání zaznělo hned několik důležitých věcí a já byť nemám ráda z interních jednání vynášení informací ven, považuji to za ne úplně korektní, tak vzhledem k jaké situaci se vyjadřujeme a o čem tady jednáme, tak si myslím, že je důležité některé věci zmínit.

Zaznělo z úst pana ministra vnitra, že z nouzového stavu se stal jakýsi fetiš. Souhlasím s vámi. Skutečně jste z něj fetiš svým způsobem udělali právě proto, že se odmítáte bavit o těch jednotlivých opatřeních, o jejich vyhodnocení, na základě jakých fakt je činíte, jaká data vás k tomu ponoukají, ale bavíme se pořád jenom o tom, jestli ještě třicet dní, ještě dalších třicet dní atd. Před čím bychom tady stáli za další měsíc nebo třeba 28. února, pokud by došlo ke kratšímu prodloužení? Před úplně tím samým jednáním a tou samou debatou. Nouzový stav, na jak dlouho, ale ne o těch jednotlivých opatřeních. To jsou ty klíče k řešení té situace. To, jestli je lidé dodržují, nebo nedodržují, závisí ve velké míry na tom, jestli jim rozumí, jestli umíte vysvětlit, proč je důležité je dodržovat, jestli umíte říci, na základě čeho jste dospěli k tomu, že zrovna tohle bude to funkční řešení. Ani k tomu nedochází, i když vás o to opakovaně vytrvale žádáme.

Víte, to jednání, které dnes probíhalo - a pan premiér se na něm v mnohých ohledech možná i snažil dle jeho mínění odpovídat na otázky - bylo vlastně takovou diskusí, paralelní diskusí o úplně dvou rozdílných věcech - my o voze, on o koze. Bylo to úplně přesně v tomhle duchu. Těžko se to vysvětluje a moc bych vám přála - nejenom vám poslancům, i vládním poslancům zejména, protože vy tady často pak kroutíte těmi hlavami, když k vám promlouváme, krčíte rameny a tak různě se pochichtáváte pod rouškou, ale i občanům bych moc přála, aby viděli, jak takovéhle jednání o takhle závažné věci, kde se jedná o životy lidí, kde se jedná o ekonomické přežití, kde se jedná o skutečně krizovou situaci, jaká tady nebyla, tak jak takové jednání probíhá.

Za prvé to, že jsme ho vůbec museli vyvolat my z opozice, to je samozřejmě něco, co je zcela nepochopitelné. Vláda potřebuje nouzový stav, ale opozice se domáhá toho, aby se o tom s ní vůbec někdo bavil. Z toho plyne jediné, že vláda nemá zájem o to, aby kdokoli podpořil nouzový stav. Když už tedy se nám podaří dobít do těch dveří, které jsou na několik zámků zamčené, tak ta debata není v tom smyslu - pojďme tedy konstruktivně řešit, jak dál, ale je ve smyslu - dejte nám aspoň dalších čtrnáct dní, ano, je ta situace vážná, ano, udělali jsme nějaké chyby - dojde k uznání sice, posypání si hlavy popelem, ale nejde o to bavit se opět o tom, o čem chceme - opakuji, že to je diskuse nad jednotlivými opatřeními.

TOP 09, ODS a KDU-ČSL už několik měsíců pracuje v rámci tzv. AntiCovid týmu na tom, aby nejenom oponovala a snažila se o vylepšení těch vašich návrhů, ale sama přicházela proaktivně s našimi návrhy řešení. My ten plán máme. My ten plán neustále nabízíme. Každý týden. S pravidelností, která je už železná. Jsme zkrátka těmi, kteří se snaží tu situaci pro občany této země řešit ku prospěchu nás všech. Ne opozice. Nás všech. Ale k tomu jste neustále skeptičtí, hluší a slepí. A dochází ke standardním a velmi periodicky se opakujícím problémům, které jsme znali z jara.

Na jaře, ještě dokážeme pochopit, že docházelo k velkým chybám. Byla to situace nová a asi všichni by ve vládě takové chyby nějaké udělali. Nikdo nejsme bezchybný, ale k tomu, abychom se z nich poučili, to už u vás nedochází. Typickým příkladem - komunikace. Nejenom komunikace směrem k lidem, ale třeba ke starostům, viz ten příklad uzavření tří měst do karantény, ale neinformování těch dotčených starostů. To je něco nepochopitelného. To je něco, co se stalo i na tom jaře minulý rok a vy to zopakujete po několika měsících, téměř roce, znovu. Ti starostové - a jsou i z vašeho hnutí - si pak stěžují, že se to dozvídají až z tiskové konference vlády, že sami bližší informace o něčem takovém nemají. To je neuvěřitelné.

Vy necháváte rozložit Ministerstvo zdravotnictví, to se personálně prostě rozkládá. Odcházejí postupně odborníci, kteří spolupracovali s vládou, už s vámi nechtějí mnozí nic mít. Odcházejí tací, kteří ještě před tři čtvrtě rokem byli dáváni za ty, kteří vlastně jsou těmi největšími kapacitami v oboru, kteří nás z té situace pomohou dostat. Vy jste neustále jenom vršili jednu chybu za druhou a tím jste nás do té situace, bohužel, celou zemi dostali. A teď chodíte a říkáte, v tom jste mistři - ti za to můžou. Jednou za to můžou ti, kteří nepřišli, když měli přijít. Pak za to můžou občané, protože nedodržují, co dodržovat mají. Pak za to může opozice, protože prostě kritizuje nebo cokoli, dosaďte si, znáte to, říkáte to vy.

A těchhle viníků jste označili tolik, ale sami na sebe, na sebe, kteří máte tu zodpovědnost, v té vládě sedíte, to rozhodnutí vy činíte, tak na sebe se neobracíte. Když už, tak jenom opravdu v těch menších detailech, ale schopnost říct - ano, potřebujeme pomoc třeba od Německa v případě chebské nemocnice, protože je to prostě blíž než převážet lidi po celé zemi vrtulníky, sanitkami, všichni jsme viděli ty záběry, jak v mrazu tam pacienta do sanitky tlačí, protože jej potřebují převézt do nějaké jiné nemocnice. Ale místo toho, abychom využili tu pomoc našich spojenců, našich sousedů, tak prostě úpěnlivě děláme všechno pro to, aby jsme nemuseli tímhle přiznat - nebo vy jste nemuseli přiznat - že ta situace je až takhle vážná, protože to by to přiznání bylo.

Pak je slib tří lékařů naplněn až se skoro týdenním zpožděním, ještě k tomu ne naplněn zcela. A takovýchto věcí, takovýchto konkrétních příkladů těch jednotlivých selhání tady můžeme snášet spousty, včetně vakcinace, toho jediného světla na konci tunelu, které máme, protože opravdu nikdo nechceme žít v trvalém lockdownu. Na to si opravdu nikdo nechce zvykat, věřím, že ani vy ne. A přesto tady leží několik dní na skladech již dovezená vakcína místo toho, aby byla aplikována těm nejohroženějším, těm, kteří mají mít teď na ni nárok, seniorům nad osmdesát let, rizikovým skupinám. Ti čekají, mnozí se obávají, jestli na ně tedy vůbec ještě vakcína vyjde, mají z toho opravdu obavy. Běžte se jich zeptat, jak to je.

Řekněte i třeba pracovníkům seniorských linek, s jakými dotazy jim ti lidé volají v posledních týdnech. Tyto obavy tam vyjadřují a pak se dočtou a vědí, že tady je několik dní ta vakcína prostě na skladě, nevyužita, není aplikována, nedostane se k nim. Já pro tohle mám a těžko nacházím slov. Mně je vlastně strašně líto, že jsme se do téhle situace museli dostat. Skutečně mě to velmi mrzí, protože my se snažíme o to, aby jsme zamezili takovýmto scénářům, takovýmto katastrofám, které tady právě teď probíhají.

A to, že jste si nebyli ochotni a následně ani schopni získat podporu pro nouzový stav, vlastně vypovídá o tom, že už tato vláda neexistuje, nemá tady svoji většinu. Na jednání zaznělo, že také je důležité, když už chceme my řešit i kompenzace postiženým živnostníkům, podnikatelům, těm, kteří teď krachují, kteří jsou na dně, tak že musíme zvednou ruku také pro změnu rozpočtu. To tam opakovaně vznášel jak pan premiér, tak pan ministr Hamáček. Ale tady to je zase další taková past a já bych se jí chvíli ráda věnovala, protože to je přesně ta vaše logika uvažování - pojďte nám pomoci, když už nám teče totálně do bot, ale nekoukejte nám příliš pod prsty a nechte na nás, jak to všechno v detailu bude vypadat.

Proč to nemůžeme udělat, je logické. My nemáme možnost ovlivnit, kam všechny výdaje státního rozpočtu půjdou. Kdyby totiž v situaci, kdy už jsme zadluženi až po uši a ještě zadlužování bude pokračovat zcela jistě, jsme měli možnost a vy jste akceptovali třeba při projednávání rozpočtu naše pozměňovací návrhy, tak je to trochu jiná věc. Ale k tomu samozřejmě nedochází a nedošlo. Kdybychom viděli tu vaši snahu přehodnotit, kam ty výdaje mají jít, tak by to také bylo o něčem jiném. A vy byste mohli udělat ta gesta.