Ano. Vážený pane poslanče, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane místopředsedo, určitě v části Evropské unie k tomu může dojít, protože, jak jistě víte, tak Velká Británie nebyla součástí eurozóny. Patřila k těm zemím, podobně jako Česká republika nebo třeba Polsko nebo další země, které jsou sice členy Evropské unie, ale neplatí eurem a nejsou součástí měnové hospodářské unie. Tak jsme se snažili, aby se nevykopal příliš velký příkop mezi těmi zeměmi, které platí eurem a těmi ostatními. To znamená, snažili jsme se nějakým způsobem sledovat, co se v eurozóně děje, a snažili jsme se podporovat takové kroky, které by nevytvářely Evropu, kde se příliš rozdělí jednotlivé linie integrace a spolupráce.

Tím, že Británie opouští unii, ono to nebude zítra ani pozítří, pravděpodobně to potrvá několik let, ale fakticky už je dnes na odchodu, tak ten tábor zemí, které neplatí eurem, ale jsou součástí unie, logicky oslabí z hlediska jejich počtu hlasů, pokud jde o rozhodování z hlediska váhy jejich ekonomiky, takže evidentně nás tady čeká mnohem složitější diskuse o tom, abychom Evropu nějak udrželi pohromadě a příliš se neoddělily ty země, které platí eurem, a ty země, nepochybně řada z nich, bude mít tendenci k výraznému nebo rychlejšímu prohlubování integračního procesu.

Pokud jde o pozici české vlády, tak o tom budu mluvit samozřejmě dneska večer tady na půdě Poslanecké sněmovny. Jenom chci říct velmi stručně, protože teď jsou interpelace a nemáme mnoho času. V zásadě vidíme tři důležité priority.

Tu první prioritou je stabilizace a soudržnost Evropské unie. To, že odchází Velká Británie, neznamená, že končí projekt evropské integrace, tzn. stabilizovaná, soudržná a fungující Evropská unie.

Za druhé: Klidný a věcný rozchod s Velkou Británií. To, že Velká Británie odchází z Evropské unie, neznamená, že i do budoucna pro nás nebude významný hospodářský partner a že i do budoucna pro nás nebude partner v řadě strategických otázek. David Cameron jasně potvrdil, že Británie neodchází z NATO, tzn. v NATO, minimálně na této úrovni, budeme velmi intenzivně spolupracovat.

A třetí věc, kterou vidíme jako prioritu, je soustředit se na konkrétní problémy, které zajímají občany, tzn. hospodářský růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost v Evropě, sociální soudržnost v Evropě a především zajištění bezpečnosti. A pokud se ptáte, kde si dokáže představit větší míru integrace nebo posílení akceschopnosti Evropské unie, tak je to ta oblast zajištění obrany, bezpečnost a oblast zahraniční politiky, protože jak se ukázalo na migrační krizi, tak když má Evropa zahájit nějakou vojenskou operaci, zasáhnout proti pašerákům lidí, posílit ochranu vnější hranice, tak vlastně na to nemá žádné reálné nástroje. Teprve se to pracně všechno vytváří, jako třeba společná evropská pohraniční a pobřežní stráž. My tu máme roky Schengen, máme tady roky vnější hranici a teprve teď, po letech, zjišťujeme, že bychom potřebovali společnou aktivitu při ochraně vnější schengenské hranice. Stejně jako námořní operace proti pašerákům v Egejském moři, stejně jako teď bude určitě potřeba operace proti pašerákům u libyjských břehů a Evropa na to nemá nástroje. Není schopna organizovat samostatné vojenské a civilní operace. Zahraniční politika Evropské unie nemá dostatečnou autoritu v zemích v okolí Evropy, tzn. i tady bychom potřebovali větší a efektivnější zahraniční politiku Evropské unie tak, aby byla schopna přispět k zajištění bezpečnosti Evropy. To téma bezpečnosti vidím jako klíčové, myslím, že řada evropských zemí to vidí jako klíčové. Lidé tím, jak nebyla zvládnuta migrační vlna v těch prvních měsících, tak získali silný pocit ohrožení, který před tím neměli. Všichni jsme vnímali Evropu jako bezpečný přístav, který nám garantuje slušnou životní úroveň, stabilitu, prosperitu, ale teď byl narušen pocit bezpečnosti a Evropa tady v tomto smyslu musí udělat víc, pokud jde o spolupráci v boji proti terorismu, pokud jde o spolupráci v boji proti pašování lidí, pokud jde o zastavení nelegální migrace. Tady všude vidím prostor pro akceschopnější Evropskou unii, a pokud si to vyžádají silnější evropské instituce, tak prosím, mějme v této oblasti, která je pro nás velmi užitečná, silnější evropské instituce.

A jinak, pokud jde o přijetí eura, nepatřím k těm, kteří by teď navrhovali pro brexitu, že máme změnit naši politiku k euru. To je naše rozhodnutí, musí vycházet z naší hospodářské a rozpočtové situace, a pokud jsou tak obrovské rozdíly v životní úrovni a v platech mezi námi a zeměmi eurozóny, mám na mysli zejména Německo, Rakousko a další, tak si myslím, že musíme teprve pokročit z hlediska konvergence, abychom byli schopni euro úspěšně přijmout.